DOMŮ
7.12.2004
Hledání myšlenky dne aneb krátký pohled do duše Binárního Ládina.
Vždycky jsem obdivoval, když někdo dokáže se samozřejmou lehkostí pronášet myšlenky, které je možné rovnou tesat do kamene, odlévat do bronzu nebo alespoň vyřezávat do dřeva. Občas se mi taková myšlenka dne objeví v mailu, jenže už kdysi dávno jsem se namyšleně rozhodl, že zde budu presentovat výhradně originální myšlenky a tak jestli tu chci někdy nějakou tu myšlenku dne, zásadní a hutnou myšlenku , uvést, bude potřeba sám nějakou zformulovat. Onehdy se mi to povedlo ve tři hodiny ráno, po noci strávené kreslením si obrázků na strop.Bohužel, jak se mi stává poslední dobou čím dál tím častěji, nestihl jsem si v noci myšlenku zapsat a ráno nebyla k nalezení. Ráno se stala nepolapitelnou ale přísahám, v noci tam ještě byla! Naštěstí jsem kdysi v jednom obrázkovém časopise četl, že žádná myšlenka ani vzpomínka se z mozku nedokáže vypařit , pokud se jednou dostane dovnitř, musí tam někde být i když třebas hluboko schovaná. Dospěl jsem tedy k celkem pochopitelnému závěru , že tam ta potvora někde ještě pořád vězí a bude stačit trochu zapátrat , aby opět vyplula na světlo boží nebo sluneční, to podle toho čemu věříte.
Pečlivým studiem dostupných zdrojů jsem zjistil, že nejlepší způsobem jak se ponořit do vlastní duše , bude nějaká ta meditace , nejlépe doprovázená odpovídající melodií vyzvánění mobilního telefonu . Stáhnul jsem si pro tu potřebu Feeling This od Blink 182, za 32 korun, což se mi za objevení ztracené myšlenky dne zdálo jako skvělá cena.
Meditace probíhala naprosto hladce ,přestože jsem v životě meditoval poprvé, když tedy nepočítám všechny případy nečekaného pádu do spánku, které jsem z důvodů zachování vlastní sebeúcty za meditaci pouze vydával. Takřka okamžitě jsem se hluboce pomořil přímo do vlastní mysli.
Ocitnul jsem se v obrovité hale , jakési kombinaci obrovského nádraží, muzea moderního umění a budovy berlínského Říšského sněmu. Sem tam mi kolem hlavy s veselým pištěním proletěla molekula ethanolu. Pohlédl jsem vzhůru, klenutý strop zde uzavírala jakási kopule, pronikalo jí modravé světlo a v paprscích tohoto tajemného světla cosi kroužilo. Mohli to být andělé, útržky vznešených myšlenek, ale i cáry mlhy , pavučiny nebo záclony nebo cokoliv jiného na tu dálku to prostě nešlo příliš dobře rozeznat.
Přemýšlel jsem jak se dostanu nahoru, protože myšlenka dne musela být podle mého názoru tam. Když jsem se rozhlížel po nějakém schodišti nebo alespoň žebříku, který by vedl do vyšších pater mé duše, všiml jsem si, že tu nejsem sám. Kousek za mnou seděl ve velkém koženém ušáku Sigmund Freud a pohrával si s nějakou myšlenkou. Přistoupil jsem k němu , vytrhnul mu tu myšlenku a zběžně si ji prohlédl. Nebyla to ta co jsem hledal, ale to jsem tak trochu očekával. Strčil jsem ji do náprsní kapsy a oslovil slavného psychoanalytika.
Já: Hele , s tím si nehraj, to je nebezpečný!
Sigmund Freud: Já si s tím nehraju , to ty si s tím pořád hraješ.
Já: Blbost já si s tím nehraju!
Sigmund Freud: Ale hraješ!
Já: Nehraju!
Sigmund Freud: Hraješ a ještě to drze zapíráš.
Takhle by se ten hovor táhnul do nekonečna, změnil jsem tedy raději téma.
Já: Hele , někde se mi tu ztratila myšlenka dne, já myslím, že je támhle nahoře, jak se tam dostanu?
Sigmund Freud: Proč si myslíš ,že je tam nahoře?
Já: Byla to silná, vznešená myšlenka, počítám, že bude kroužit támhle v tom světle.
Sigmund Freud: Blbost, nic co má nějakou váhu tu nemůže takhle poletovat, jestli to byla pořádná myšlenka , spadla do podvědomí.
Ukázal na hrozivě se zubící tunel , kterého jsem si až do té chvíle nevšiml.
Já: No to si děláš srandu, kam až to vede?
Sigmund Freud: Bejt tebou bez pořádný svačiny tam nejdu! Taky by se hodila baterka a tři , čtyři námořní pěšáci jako doprovod.
Já:Nestraš! Trochu to tam omrknu a uvidíme.
Sigmund Freud: Dostanu padesát dolarů za konzultaci a zaplať hned protože podle mě se už nevrátíš.
Já: Jestli sis nevšimnul, seš v mojí duši, dlužíš mi tři sta babek za podnájem.
Sigmund Freud: Hajzle mazanej! Jsme si kvit?
Já: Když mě nebudeš moc štvát, tak ti těch dvě stě padesát odpustím.
Sigmund Freud:Drzoune! Nezapomeň že rozum a chtíč …..
Já: No joooo , to už znám …
Mávnul jsem rukou a vydal se k tunelu. Z tunelu se ozývaly jakési podivné zvuky, ve kterých rychle zanikalo Freudovo brblání. Blížil jsem se ke vchodu do podvědomí a přiznám se , byla ve mně malá dušička. Ačkoliv obvykle nevěřím v to čemu se tak roztomile říká „freudovský kecy“ , přecijen mě poněkud znepokojovalo , že právě velký Sigmund byl první člověk na kterého jsem ve vlastní mysli natrefil. Čekal bych někoho víc sexy.
Někdo víc sexy na mě čekal u vstupu do podvědomí. Stála tam Sandra Bulock až na ponožky úplně nahá. Zamrkal jsem překvapením, hlavně na ty ponožky. Jednu měla zelenou a druhou modrou. „Co to máš s těma ponožkama?“ vypálil jsem na ní o a už když jsem to vyslovil, mi došlo ,že s touhle otázkou určitě nevyhraju první cenu za japnost. „Já ? Co já mám s ponožkama? Snad co ty máš s ponožkama,ne? Myslíš že mě to baví tu takhle běhat?“ . Bylo vidět , že moje otázka ji poněkud rozladila, pokud tedy kvůli těm ponožkám nebyla rozladěná už dávno předtím.
Uvažoval jsem jak se jí zbavím,ale naštěstí mi ušetřila práci , znechuceně se otočila a zmizela kdesi v křivolakém přítmí mého podvědomí, nejspíše do jedné z mnoha a mnoha postraních chodeb, které vybíhaly z hlavního tunelu doslova na všechny strany. Některé z chodeb byly zavřené, většinou masivními dveřmi. Na každých takových dveřích byl velkým rezavým hřebíkem přitlučen popsaný kus papíru. Zvláštní, že by luteráni? V mém podvědomí? Neznělo to moc pravděpodobně.
Přistoupil jsem k jedněm takovým dveřím a začal číst. „Lásko , v zájmu nás obou bude lepší když sem polezeš co nejméně. Jestli něco hledáš,nejspíš to bude na mikrovlnce. Tvoje BBL“ Takže žádní luteráni. Písmo patřilo paní Binární Ládinové. Opatrně jsem vzal za kliku. Dveře nebyly zamčené a otevřely se jen s malým zaskřípěním. Nakoukl jsem dovnitř a rychle je zase zavřel. Pokud se myšlenka kterou jsem ztratil týkala toho co jsem tam viděl, bude lepší když zůstane nezveřejněna.
Chtěl jsem ještě pokračovat v průzkumu ,některé další chodby nebyly zavřené a linulo se z nich pohostinně vypadající světlo, ale zazvonění telefonu mě vytrhlo z meditace zpět do normálního světa. Myšlenka dne tedy zůstane nevyřčena , (na mikrovlnce nebyla, tam byly tam jen baterky do discmana ,které jsem pohřešoval týden) , ale jelikož tuším kde ji hledat, jednoho krásného dne ji jistě polapím a vzápětí se jí i pochlubím protože chlubit se myšlenkami mám jaksi v povaze. A vy se zatím místo myšlenky dne budete muset spokojit s cynismem týdne.
Autorem cynismu týdne je Binární Ládin junior a zformuloval jej při sledování třetího dílu filmu Matrix, konkrétně při sledování závěrečné apokalyptické bitvy kterou mezi sebou vedou Neo a agent Smith . V nekonečném dešti se ti dva zasypávají stejně nekonečným deštěm ran, prorážejí navzájem jeden druhým zdi domů, honí se nadzvukovou rychlostí nad městem a vůbec si dělají všemožné naschvály. Nakonec srazí jeden druhého, už si nepamatuju který kterého , k zemi takovou silou, že vyryje v asfaltu rýhu až kamsi na bahnitý podklad a v takto vzniklém blátivém bazénku pokračují oba nesmiřitelní nepřátelé ve svém souboji. A ve chvíli kdy agent Smith protáhl Nea bahnem obzvláště povedeným způsobem, tak náš syn utrousil: „Ještě že už je Trinity po smrti. Tohle by prala tejden.“ Řeknu vám, tak jako u každé dobré myšlenky, jsem tak trochu na pochybách , co přesně si o takovém výroku mám myslet.
Komentáře
(SuE - Mail - WWW) Vloženo 07.12.2004, 09:19:21
vypadá to, že se syn nedívá na reklamy na prací prášky, jinak by věděl, že "s humusem xxxxx bude prádlo opět čistoskvoucí" :-)
jo, a co máš s těma ponožkama?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 07.12.2004, 10:01:14
symbolika ponožek zatím zůstává záhadou i pro mě. O to větší záhadou že v pantheonu mých oblíbených hereček na Sandru Bulock útočí Salma Hayek... že by to nějak souviselo?..:o)) až to zjistím dám vědět..:o))
Filmoví hrdinové se zpravidla nešpiní, (aTeo - Mail - WWW) Vloženo 07.12.2004, 13:55:12
po průchodu zdí nebývají ani moc rozcuchaní - zpravidla ani nečůrají. Mně se například nikdy neušpiní boty - pak mi ale došlo, že jsem cosi ve svém okolí přehlédl :)
( - Mail - WWW) Vloženo 26.12.2004, 17:16:27
Sandra Bullock i úplně nahá se píše s dvěma el.
pro anonyma? (anjin-san - Mail - WWW) Vloženo 15.03.2005, 16:49:50
jak to můžeš vědět? jsi ji už viděl jen v zelené a modré ponožce? ;)
Přidání komentáře...