DOMŮ
3.11.2004
V.I.Lenin a kytice bílých hyacintů.
Nechápu jak je to možné, ale mezi námi stále ještě běhá spousta lidí, ochotných vám tvrdit, že Vladimír Iljič Lenin měl spoustu skvělých nápadů, které mu ovšem k nepoznání pokřivil ten pazdrát Stalin. Tak k těmto naivkám, já nepatřím. Podle mě byl Lenin Pazdrát Jedna a pokoušel se vybudovat dobro pomocí masového vyvražďování , šlechticů, buržoustů, eserů, menševiků, zemědělců i jiných kverulantů, čímž fatálně setřel rozdíl mezi slovy spravedlnost a trestný čin. Stalin pak dělal totéž , jen s tím rozdílem, že když mu došli kverulanti, začal pojídat i komunisty, což mu tito nikdy neodpustily a jakmile zemřel, vyhodili do vzduchu všechny jeho pomníky, kdežto Leninovi ještě dnes financují tu skvělou posmrtnou kariéru v roli mumie. Ovšem ještě před tím než se stal mumií , stihl Lenin leccos pozoruhodného. Vedle všeho to revolucionářování se také stihl zamilovat.Dmitrij Volkogonov ve své knize Lenin – Počátek teroru ,nenechává nikoho na pochybách, že to byl právě Lenin, kdo položil krvavé základy komunistického mlýnku na maso. Autor nás o Leninově vině přesvědčuje se zanícením čerstvého konvertity , kterým také skutečně je. Sám na několika místech textu přiznává, že dříve napsal knihy, ve kterých Lenina nazýval největším filozofem všech dob. Nic proti názorovým posunům ,ale musím se přiznat , ačkoliv se v názorech s autorem shodnu , stejně mi na knize něco nesedělo.
Možná to bylo právě to konvertitské zanícení, možná trochu nešikovné členění knihy, které málo respektuje plynutí času a podivně skáče z doby do doby a možná je to ve skutečnosti dobrá kniha a mě se jen dostala do ruky v nevhodném rozpoložení, nevím. Každopádně jsem zatím knihu odložil nedočtenou. Ale jedna epizoda mě přecijen zaujala tak, že mi stojí za to se u ní zastavit.
Já sám jsem kdysi , vyvracel pomluvu o Leninově syfilis tvrzením, že není možné si tuhle nemoc uhnat když máte plnou hlavu světové revoluce, Volkogonov pro změnu uvádí Erenburgův bonmot: „Jediný pohled na Krupskou a hned vidíte ,že se Lenin o ženy nezajímal.“ No, mýlili jsme se oba. Lenin se o ženy zajímal a v hlavě neměl jen světovou revoluci. (Což ovšem neznamená, že si skutečně uhnal syfilis!)
Tou ženou kterou měl Lenin v hlavě byla Inessa Armandová , revolucionářka francouzského původu která strávila s Leninem ,ale současně i Krupskou tolik volného času, že nejednoho bulvárního novináře by to přimělo k divokým spekulacím a mravokárce minimálně k nadzdvižení obočí. Pravda je ovšem taková , že na skutečnou podstatu vztahu Lenin – Armandová se zřejmě nikomu nepodařilo nahlédnout a kdo ví jestli mu rozuměli oni sami.
Tento vztah trval přes deset let až do její smrti , v září 1920. Lenin ji přežil o pouhé čtyři roky a zasvěcení tvrdili, že ji ani o moc déle přežít nemohl. Komunističtí historici sice zpočátku na Armandovou nezapomínali , ale uváděli ji jako velmi dobrou Leninovu soudružku a spolupracovnici , ke kterémuž účelu zcenzurovali jistou část jejich vzájemné korespondence. (Poznámka na okraj; objemnější korespondenci než s Armandovou vedl Lenin jen s Jakovem Ganěckým, svým důstojníkem pro pochybné peníze. Pro lepší orientaci, Ganěcký byl pro bolševiky přibližně totéž jako pro ODS Pepa z Hongkongu, včetně podezření a skandálu)
Necenzurované dopisy jsou už dnes opět na světě, nesmíte v nich ovšem hledat něco mládeži nepřístupného, tedy s výjimkou mládeže socialistické. Autor knihy také zklame každého, kdo lační po bulvárních podrobnostech a to nejpikantnější , co se od něj o Armandové dozvíme, je fakt , že byla temperamentní a ruku na srdce , to u revolucionářky může znamenat cokoliv! A z odtajněných dopisů se zdá vyplívat jedna nesmírně překvapující věc.
Nepochybuji o tom, že v politice Lenin neznal skrupule. Škrtem pera likvidoval třídy a podepisoval rozsudky smrti , vyzbrojen přitom jen svou vírou, že takhle je to správně a jednou díky tomu bude líp. V osobním životě byl ovšem překvapivým puritánem. Je velmi pravděpodobné, že láska k Armandové nikdy nezašla tak daleko, aby rozčílila papeže, pochopitelně, kdyby Lenina zajímalo něco tak bezpodstatného, jako je papežův názor.
Zdá se ,že Leninovo chápání morálky připouštělo rychlé popravy bez soudu ,ale nedokázalo připustit takové věci jako je nevěra nebo rozvod. Trochu to připomíná Hitlera, který byl také schopen obracet svět naruby krvavou motykou ,ale v osobním životě si potrpěl na morálku až asketickou , Goebelsův vztah z Baarovou přísně zakázal při prvním náznaku skandálu a Evě Braunové zůstával neochvějně věrný, dokonce tak věrný, že poslední smysluplnou věcí kterou na světě zařídil, bylo, že ze slečny Braunové udělal Frau Hitler.
Evu Hitler dnes pod jejím dívčím jménem zná celý svět, Armandová zůstává poněkud zapomenuta, nikoliv ovšem Leninovu vinou. Existují důkazy, že Lenin ji měl doslova plnou hlavu, tak plnou ,že Krupská cítila potřebu se čas od času ohradit. Lenin na to nedbal a vedle všeho toho zařizování se světovou revolucí si vždycky ušetřil nějaký ten čas na jeden z mnoha dopisů uvozený slovy „drahá přítelkyně“ , z nichž mnohé jsou viditelně napsány kryptickým jazykem a v narážkách, kterým těžko mohl rozumět někdo třetí.
Když jsem si tak pročítal tuto kapitolu Leninova života, po velmi dlouhé době jsem na něj nepohlížel jako na plešatého šílence. Nepřestávající starosti o Inessino zdraví v posledních letech jejího života působí nesmírně lidsky a zvláštním, Formanovsky lidským způsobem vyznívá i to, že se tyto starosti materializují do dopisů poněkud sucharsky úřednických, plných přehledů tělesných teplot a jiných „romantických“ podrobností.
Inessa zemřela během ozdravného pobytu na severním Kavkaze a její poslední vědomé myšlenky patřili Leninovi. Projevila lehkou lítost, že se od něj nechala přesvědčit a uvěřila mu ,že zájmy proletariátu mají přednost před city. (Doslova tak!) Její poslední dochovaný zápisek se týká lásky, poučku o nadřazení zájmů proletariátu zde opakuje, nelze se ovšem ubránit dojmu,že s jistou trpkostí.
Lenina její smrt doslova zdrtila ačkoliv vzhledem k progresivně se zhoršujícímu zdravotnímu stavu se dala očekávat. Státní aparát byl cele zapojen do organizování pohřbu, jen na téma převozu těla z Kavkazu do Moskvy existuje celý stoh bleskových telegramů. Každému, kdo by se pokoušel převoz těla brzdit bylo pohroženo revoluční spravedlností.
Přesto trval převoz tak dlouho, že v Moskvě byla vystavena jen neotevřená rakev. Na nepřehlédnutelném místě ozdobená kyticí bílých hyacintů se stuhou: Soudružce Inesse od V.I. Lenina. Dárce květiny , údajně bledý , shrbený , tvář k nepoznání zbrázděnou nelíčenou bolestí, stál osamoceně a nikdo si netroufl rušit jej v jeho hlubokém žalu. Vím, že zázraky se dějí jen výjimečně,ale kdyby někdo měl tu moc a Leninovy v tu chvíli předložil faustovskou nabídku, vyměnit světovou revoluci za život soudružky Innesy, možná by kývl a svět by dnes vypadal úplně jinak. Bohužel, nikdo s takovou nabídkou nepřišel. Lenin tiše postál u hrobu za Kremelskou zdí . Nevím přesně co mu běželo hlavou, ale trochu se bojím, že jen co se vzpamatoval, tak se odebral do své kanceláře a podepsal tam příkaz k popravě nějakých těch menševiků. Ach jo.
Komentáře
(světluška - Mail - WWW) Vloženo 03.11.2004, 21:29:53
Když už je řeč o převlékačích kabátů, tak jedním z nich je prý i Paul Johnson, jehož Dějiny 20. století jsou moc zajímavým čtením na téma mravní relativismus a jeho důsledky (komunismus, nacismus,...). Vřele doporučuji (dodneška nepochopím, jak to mohl přeložit zrovna Jan Čulík).
Tak ten prý za vlády Thatcherové psal výrazně levicové texty.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 03.11.2004, 21:38:33
Četl jsem o tom, pravda , žádné Johnsonovi
levicové texty neznám, za to znám jeho knihu Intelektuálové, rozhodně poučné čtení o rozdílech mezi teorií a praxí u Marxe , Rousseaua a dalších podobných.
Jako obvykle zajímavé čtení... (aTeo - Mail - WWW) Vloženo 03.11.2004, 23:21:42
Vždycky se tady dozvím něco, co jsem dosud nevěděl. A ouplně zadarmo!
Bonus pro tebe: Vladimír Iljič ležící, spící: http://www.ateo.cz/frame/phpgal/pict//2.205.gif
( - Mail - WWW) Vloženo 12.05.2005, 07:34:16
Di do pr
Přidání komentáře...