DOMŮ
29.10.2004
Ať zpráva dobrá nebo špatná, hlavně že rychlá.
Nenechte se mýlit, tenhle článek se vlastně netýká debaty o tom, komu slouží vysokorychlostní internet, což je téma, nad kterým nedávno zkřížily klávesnice například Eda Hlava a Radek Hulán a možná že ještě další, které jsem přehlédl, protože nemám SAGE všude a tak se jim tímto omlouvám. Já se spíše chci pozastavit u zpráv,které se šíří jako stepní požár rychlostí, jež se neměří na kilobyty ale ve vteřinách. Netvrdím, že zažívám pocity Kryštofa Kolumba ,když prohlásím: dnešní svět je doslova přeplněn bleskovými informacemi, které přeskakují z místa na místo s hukotem snad až ohlušujícím, takže člověk kolikrát v té záplavě expresně přenášených informací často nedokáže odlišit to podstatné od zbytečného. A nejsou to jen světodějné události, jako příkladně Arafatův zdravotní stav , který , máte-li o podobné věci zájem, můžete sledovat v čase téměř reálném. Ve skutečnosti se kolem nás rychlostí blesku prohánějí i zprávy, které by asi snesli odklad, některé i na věky.
Už včera jsem se tu přiznal k , občasnému snobství ,ale jaksi jsem se nedostal k tomu abych dal nějaký konkrétní příklad, jak to vypadá, když se Binární Ládin stane snobem. Tedy, vypadá to asi takhle. Ačkoliv dnes už dobře vím, že cizí hovory se poslouchat nemají , ještě nedávno jsem to nevěděl a vyslechnul jsem tedy jaksi bezděky část cizího telefonního hovoru. Původně jsem si myslel, že telefonující dáma a její přátelé či známí prožívají skutečně pohnutý život plný všelijakých ústrků a protivenství , než mi došlo, že není řeč o reálném světě ,nýbrž o jakémsi mě neznámém televizním seriálu, který ona dáma s kýmsi rozebírala v mobilním rozhovoru tak dlouhém, že cena za hovor klidně mohla překročit cenu za natočení jedné epizody propíraného dramatického díla. Nebudu vám lhát, tehdy jsem krčil nos způsobem hodným rozeného aristokrata, kterým jinak nejsem.
Kdybych mohl mít na běh informačního světa sebemenší vliv ,asi bych hlasoval pro jeho odplevelení od podobného šumu jako jsou televizní seriály , jenže , to by mi ta snobská nálada musela vydržet na trvalo a to mě většinou nevydrží. Většinou nad tím jen mávnu rukou a řeknu si, ale co mají ty ženský taky dělat, když jejich fantazie nedorostla k ničemu podstatnějšímu než je telenovela a ten filtr bych asi neměl ordinovat jim ale sobě , což v praxi někdy obnáší zacpat si uši nebo vystoupit z autobusu. Za klid duše to někdy může být malá oběť.
Vystoupit z autobusu vám ovšem není nic platné v případě , že se někdo z vašich známých rozhodně neodkladně „komunikovat novinku nejvyšší důležitosti“ jako se to stalo dnes během cesty z nákupu paní Binární Ládinové. Nečekaný telefonní hovor vypadal asi takhle.
Paní Binární Ládinová: Ahoj co se děje?
Její kamarádka: Ahoj, představ si, koupila sem si dělo!
Paní Binární Ládinová: Jakou ráži?
Její kamarádka: Nevím…ale hlaveň má asi půl metru!
Paní Binární Ládinová: Hezký! Čím se to láduje?
Její kamarádka:Budu si odlívat vlastní koule!
Paní Binární Ládinová: Na co tě ta sranda přišla?
Její kamarádka: Na dva tisíce. Měli ho v bazaru zlevněný z pěti. Přivezli mi to až domů. Sousedi jsou trochu štajf.
Paní Binární Ládinová. Tak já někdy přijdu a zastřílíme si.
Takže takhle to ve světě ultrarychlých komunikačních kanálů chodí. Kamarádce malinko přeskočí, moje žena se o tom dozví vzápětí a jakmile to řekne mě, no tak já sednu k počítači a o pár okamžiků později už to může vědět doslova každý. Jestli je to k něčemu dobré, bůh suď , ale naštěstí to snad není úplně nuda.
Mimochodem, tahle kamarádka si koupila dělo hlavně proto ,aby s ním mohla operovat v titulcích seznamovacích inzerátů, protože, jak pravila: „s kaméliemi je dáma každá!“ , takže když už jsem vám tady tu historku „vykomunikoval“ , nemáte třeba někdo chuť se seznámit s poměrně veselou vdovou: zn: dělo a dceru mám? Pokud ano, k doptání v čerstvě založené seznamovací kanceláři Binárního Ládina.
Poslední příklad bleskově přenesené zprávy bez které bych se možná obešel , je stručná sms od naší čtrnáctileté dcery, která je na jakémsi prodlouženém víkendu s kamarádkami z letního tábora. Včera navečer se na displeji mobilního telefonu objevilo lakonické sdělení.
LETELA JSEM NA DVOUMISTNEM ROGALU PRAVE JSEM PRISTALA BYLA TO PARADA
Dvoumístné rogalo? Máte vůbec někdo ponětí jak to vypadá? Jak vysoko to letí? A vůbec, měl jsem dojem, že dcera jela někam grilovat, nebo ne? Opravdu je ten dnešní svět přesycen matoucími informacemi. Já to říkám pořád!
Komentáře
Přidání komentáře...