DOMŮ
15.10.2004
Nečekaný průlom do Gutha-Jarkovského.
Moji rodiče, učitelé a taneční mistr pan Konečný, utratili ne jednu chvilku svého vzácného času, tím že se pokoušeli naučit mě slušnému chování a snad se jim to i trochu povedlo. Ovšem nedávno jsem zjistil, že pro potěchu bližního mého by bylo lepší , kdybych dokázal na své slušné vychování čas od času zapomenout. Původně jsem zvažoval , že tak jako kdysi u textu s mimozemšťany , zkusím i tenhle článeček uvést titulkem jako z Blesku, konkrétně jsem si pohrával s možností nazvat dnešní spot například: Rammstein způsobily nehodu! Jenže pak mi došlo, že na rozdíl od redaktorů Blesku u mě vyšší počet čtenářů nerovná se silnější vrstvě másla na chlebíčku a pak taky nestojím o čtenáře namlsané na senzaci ,kteří zklamaně protahují obličeje nad banální historkou z metra, takže jsem svému bulvárnímu rozletu nasadil okovy, ačkoliv jinak je věta o Rammstein stoprocentně pravdivá.
Za drobnou nehodu do které jsem se připlet včera v metru skutečně mohou mimo jiné i Rammstein. V rámci tréninku na jejich koncert totiž už několikátý den neopouštím dům bez mp3 přehrávače a cédéčka s jejich kompletní tvorbou , takže když jsem včera při vystupování z metra jaksi nesprávně odhadl rychlost mou a pomalost jistého drobného staříka, může za to i Till Lindemann , který rozhodil mé soustředění tím, že mi chraptěl do uší něco v tom smyslu, jako že: „Ein Schrei wird zum Himmel fahren , schneidet sich durch Engelscharen“ nebo nějaký jiný podobně libozvučný verš.
Zkrátka, vzájemná rychlost dvou míjejících se těles, byla o zlomek jiná,než jsem čekal a já , místo abych staříka ladně obtančil, jsem do něj vrazil, přičemž zde kategoricky zakazuji debatu o tom, jestli jsem při svých tělesných proporcích něčeho takového ,jako je ladné obtančení, schopen a to i za příznivějších okolností. Není to totiž podstatné.
Daleko podstatnější je ,že srážka nebyla nějak vážná, spíše šlo o drobné přistrčení, po němž oba aktéři zůstali stát na nohou a pak také to,že vina byla plně na mojí straně, (Tilla Lindemanna z toho pro teď vynechávám) protože jsem se k postiženému starci přiblížil z boku, poměrně značnou rychlostí, tudíž mě nemohl vidět a jakkoliv reagovat , povinnost kormidlovat naše míjení jsem měl tedy zcela jistě já.
Však také už vteřinu po srážce jsem rval z hlavy sluchátka, to abych nekřičel jako idiot, a co nejzdvořileji jsem se omluvil. Tedy, nechci tvrdit že umím číst myšlenky, ale v té vteřině kdy jsem pohlédl staříkovi do očí, mi došlo, že omlouvat se byla ale strašná chyba! Proč? Inu proto,že na staříkově tváři bylo naprosto jasně vidět, jak strašně moc se těší na tu ohnivou tirádu o zkaženosti dnešní mládeže , kterou spustí, jakmile ten hrubián (tedy já) zmizí v dálce a co na tom, že hrubiánovy je pomalu šestatřicet a sluchátky , náušnicí a pirátským šátkem na hlavě se manifestuje jeho neuzavřená puberta! Dnešní mládež je prostě zkažená nezdvořilá, hrubá a nepozorná a podle výrazu jeho obličeje, za všechny ty mladé nevychovance jsem to měl odnést já.
A já jsem mu svou omluvou vzal vítr z plachet a řeknu vám, hned jak jsem se omluvil, okamžitě jsem toho začal litovat. Tedy, ne že by mě bylo líto jedné omluvy, bylo mi líto toho staříka, který si viditelně potřeboval ulevit nad nějakým trápením a já jsem mu nejprve svou nepozorností připravil skvělou příležitost se rozčílit a vzápětí svou omluvou ,jsem mu tu příležitost zase sebral,což ode mně bylo jedním slovem kruté, ale já si nemohl pomoci, doma mě to prostě tak naučili a ta omluva za mě vyletěla dřív, než jsem si uvědomil co dělám.
Došlo mi, že příště musím být mnohem uvážlivější a jestli se ještě někdy vyskytne možnost potěšit nějakého nerudného starce tím, že se mu v podobné situaci neomluvím a on si bude moci pěkně od plic zanadávat a postěžovat, čímž se mu určitě uleví a jeho den hned bude o něco příjemnější, tak přísahám, že mu tu službu poskytnu, vždyť mě pár nadávek nic neudělá a jeho to potěší. Pravda, matně tuším ,že daleko nejvíc by ho asi potěšilo , kdybych místo omluvy jen sykl přes rameno: „uhni dědku!“ , jenže , přiznám se ,tak dalece na své dobré vychování zapomenout neumím. Budu rád ,když se dokážu neomluvit.
Komentáře
(Lamanai - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2004, 21:37:43
já jsem onehdá jel autobusem a v ruce jsem vezl stojan na noty... na hlavě jsem měl taky šátek na piráta... zřejmě jsem ale nějakým nebohým starouškům zkazil ideál o umělcích... protože si začli (celkem hlasitě, aby se slyšeli) špitat, že je to škoda, takovej šikovnej a nadanej mladík a chodí takhle hrozně oblečenej... ještěže nejeli do klubu na náš koncert, protože kdyby mě ještě slyšeli pět, jistě by již navždy zanevřeli na jakékoli hudební exponáty :-)
Přidání komentáře...