DOMŮ
6.09.2004
Literární aspekty masakru v Severní Osetii.
Jaké jsou kořeny letité animozity mezi Rusy a Čečenci a jestli náhodou při osvobozování rukojmích v Beslanu nešlo udělat něco lépe, to budou náměty pro diskuse, které počítám vydrží až na do dlouhých zimních večerů . K oběma diskusím můžu poznamenat zatím jen tolik, že Čečna je evidentně ta nejnepříjemnější kost která se kdy vzpříčila v krku ruského medvěda , v okamžiku, kdy se tento pokusil před nějakými dvěmi sty zhltnout kavkazskou oblast a že pokud po osvobození rukojmích nesvití na počítadle civilních obětí nula, tak to určitě není ten nejlepší možný výsledek. Na podstatnější příspěvek do těchto debat si zatím netroufám. Zato si troufám poukázat na jednu maličkost, která tak trochu souvisí se zaměřením a podtitulem tohoto blogu.Nick pod kterým tento blog provozuji vznikl v podstatě náhodou, přezdívku BinarniLadin jsem kdysi dávno použil v nějakém chatu a třeba mě zabte, tehdy mi to přišlo legrační. Podtitul „Literární terorismus“ už potom takovou náhodou není. Jsem literárním teroristou v tom smyslu, že s pokoutně získanými zbraněmi ze světa literatury pronikám do veřejného prostoru, abych tu šířil své názory, bez ohledu na to jestli se někomu líbí nebo ne. Jistě v tomhle smyslu je vlastně literárním teroristou každý grafoman či žvanil, který své okolí nepřestajně obtěžuje svými postoji , rozdíl pak vidím jen v tom, že já jsem si tohoto faktu vědom a hrdě se k němu hlásím.
Kromě toho jsem literárně založený člověk, který přečetl až odpudivě velkou hromadu knih všemožného zaměření a kvality. Od naučných po vysloveně pokleslé. Možná díky této průpravě jsem v sobě objevil jistou schopnost zacházet se slovem také aktivně ,pochopitelně v jistých mezích. Tyhle mantinely jsou mi dobře známy, nikdo si je neuvědomuje lépe než já a dobře vím, kde můj talent začíná a kde končí. Vím, že po přeházení přiměřené haldy hlušiny jsem schopen čas od času narazit na zlatý valoun a napsat text, který si pár lidí s chutí přečte, někdo se s ním ztotožní, někomu stojí za tu námahu s ním projevit nesouhlas a já si pak řeknu: „no, na amatéra to není špatný“ a hned se pustím do přehazování další haldy , tajně doufaje v další nugget.
Slušný díl z té hromady přelouskaných knih tvoří próza a při čtení prózy jsem si osvojil zvyk nenáviděný všemi spisovateli světa, tedy zvyk „koukat knihám pod sukně“ , což je jasná předehra k vlastním prozaickým pokusům o kterých ovšem ani pravidelní čtenáři mého blogu nemají valné tušení, z čehož je jasné, jak zatím ty pokusy dopadají. Povedlo se mi do jisté míry porozumět nástrojům , které autoři používají , když chtějí probudit naše emoce, ovšem něco jiného pak je mé vlastní zacházení s těmito nástroji. Jinými slovy, to že někdo teoreticky chápe princip kladiva, ještě neznamená, že umí zatlouct hřebík.
Když jsem tak jako snad všichni se zatajeným dechem sledoval Osetiiské drama , moje křivolaká , literaturou formovaná mysl si troufla zabloudit až k jedné otázce, která myslím jen zdánlivě zní trochu odtažitě. Napadlo mě , jakými literárními prostředky by se dalo popsat myšlení teroristy, který je schopen doslova přiložit nevinnému děcku pistoli k hlavě a oznámit: „Když nebude po mém , stisknu spoušť! Za jednoho našeho, dvacet , třicet , padesát vašich maličkých!“
Existují spisovatelé nadaní schopností neuvěřitelně silné empatie. Dokáží se vžít do kůže jiného člověka , zachytit své dojmy a podělit se o ně s námi. My amatéři , kteří touto schopností vládneme nepříliš dokonale, můžeme použít jeden trik. Dejme tomu, že by jste se chtěli pokusit popsat proud vědomí odpudivého vraha. Ono to vlastně není až tak těžké. Vraťte se vlastní pamětí k některému z černých okamžiků svého života, vraťte se do bodu , kdy vás někdo ošklivě podvedl, zradil, poranil. Nechejte sebou ty temné myšlenky proplouvat a představujte si , jak by to asi vypadalo , kdyby něco, pomalu jednu po druhé , začalo odbourávat vaše přirozené zábrany. Pokuste se představit si, co by mohlo být tím „něčím“ , pokuste se najít literární obraty a obrazy pro svoje pocity v takové chvíli a možná se vám povede zachytit odlesk myšlení člověka , krátce před tím, než se stane svému okolí opravdu nebezpečným.
Počítám , že skuteční mistři oboru se k takovým trikům uchylovat nemusí. Stephenu Kingovi se například v knize Cujo vydařil husarský kousek. Povedlo se mu vytvořit přijatelně věrohodný obraz mysli devadesátikilového bernardýna , jehož centrální nervový systém je stravován vzteklinou, jeho vnímání reality pomalu odplouvá do mlhy ,až jednoho tragického dne ….kousne příliš hluboko.
Já vím, je to vlastně nesmysl. Žádný člověk nemůže říct jak myslí takový bernardýn, ať už zdravý nebo nemocný. Ale je možné a Stephenu Kingovi se to povedlo, vytvořit dostatečně věrohodnou literární fikci. Fikci , po jejímž přečtení si člověk řekne: „Ano, tomu věřím! Vím, že to tak asi není, vím že pravdu tady asi nikdo nemůže poznat, ale toto je věrohodné. Pokud se ten vzteklý pes chová jak se chová, tak musí myslet nějak podobně jak nám autor překládá“
Sám Stephen King o takový situacích říká, že se mu podařilo čtenáře v tomto směru zpracovat. Něco takového bych asi nezvládl. Přesto jsem se s jistou drzostí a čistě pro svojí potřebu , pokusil představit si , jak asi myslí takový terorista, který uvězní stovky dětí a nepokrytě vyhrožuje jejich zavražděním. A řeknu vám, můj trik, moje literární berlička naprosto selhala. Nedokázal jsem ve svém životě najít jedinou věc, která by byla tak obrovská a nedotknutelná, že bych ji chtěl hájit takovými metodami. Nebylo absolutně o co se opřít.
Moje představivost mi dovolí , vidět sebe samotného (pochopitelně čistě teoreticky) , v roli politického atentátníka, který se na hlavu diktátora dívá přes nitkový kříž zaměřovače a po krátkém zaváhání stiskne spoušť. Když své fantazii hodně povolím uzdu, dovedu si dokonce představit , jak holýma rukama trhám na kusy někoho , kdo ublížil mým vlastním dětem. (to neznamená , že bych to skutečně dokázal, jen si to umím představit) . Ale naprosto si nedokážu představit, jak a proč by se někdy měl ocitnou v roli únosců z Beslanu.
Na světě neexistuje nic , co by mě přimělo vznášet podobné , promyšlené , zrůdné a nemravné výhrůžky. Jistě i opačná strana konfliktu , tedy ruská vláda , se musela vyrovnat s tím, že pokud na teroristy vypustí psy, případná krev nevinných bude hledána i na jejích rukách. Ale do uvažování člověka který je tlakem okolností donucen k bolestnému rozhodování , jestli větším zlem je zasáhnout ,či nezasáhnout se dokážu vžít a je celkem jedno , že tím člověkem je nejspíš ruský president Putin, kterého nemám zrovna příliš v lásce. Do myšlení teroristy se mi ale nepodařilo proniknout ani náznakem.
Když se tedy něco takového nepovedlo mě, pokoušel jsem se vzpomenout , jestli se to nepovedlo někomu jinému. Jestli existuje nějaký autor , který by nastínil myšlení politického teroristy alespoň s takovou věrohodností, jako se to povedlo Kingovi s myšlením vzteklého bernardýna. Dámy a pánové, přemýšlel jsem několik dní a na žádnou takovou literární kreaci jsem si nevzpomněl! Žádnou takovou neznám a příčiny této mé neznalosti mohou být tři:
1. Je možné, že někomu se tento průnik povedl a já tu knihu buď neznám nebo jsem na ní zapomněl , pokud vy takovou knihu znáte, budu rád, když mě na ni upozorníte.
2. Je možné , že autoři kteří by se dokázali do myšlení podobných šílenců vžít se ve svých knihách nezabývají terorismem a tak zatím žádný věrohodný obraz mysli teroristy neexistuje.
3. Je možné, že myšlení teroristických šílenců už dávno zdeformovalo do singularity tak neproniknutelné, že ani není v lidských silách , ponořit se za hranice této singularity a vynést odtud ven jakékoliv relevantní informace a tak jako u černých děr ve vesmíru , vnitřek teroristovi duše je vyplněn něčím, co je mimo veškerou lidskou představivost.
Nevím která z těch možností je pravděpodobnější, ale možnost číslo tři je určitě nejděsivější.
Související: Možná, že literární souvislosti celé události jsou pro vás nepodstatné a cítíte spíše potřebu se říct svůj názor na ruskou vládu. Můžete tak učinit například u kolegy. Pokud naopak máte chuť zkusit ještě jeden netradiční pohled na terorismus, dovolím si tu připomenout svůj straší článek o atentátu v Madridu.
Komentáře
(antirespirant - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 10:05:34
Podle mýho názoru není nutný, aby spisovatel prožíval to, co popisuje. Představit si de všechno, taky se dá schválně nesmyslně argumentovat. Podívej se třeba na Kafku nebo Haška. Takže já kdybych měl psát z pohledu teroristy, tak bych splácal dohromady ňáký ty jejich idiotský prohlášení, akorát bych je podal co nejvzrušenějším a nejvzteklejším tónem a přidal bych do toho ňákou tu dobrodružnost :)
Výtvarné aspekty terorismu: (aTeo - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 12:12:40
http://www.ateo.cz/frame/phpgal/pict/thumb/7.15.jpg
http://www.ateo.cz/frame/phpgal/pict//7.5.jpg
Je to stejně málo, jako písmenka. Zajímalo by mě, co na to říká Bůh...
Chyba! Správný link: (aTeo - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 12:14:18
http://www.ateo.cz/frame/phpgal/pict//7.15.jpg
Snad mám tip (Martin - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 15:19:46
Nevím jestli je to úplně ze stejné škatulky,ale z literatury kterou znám se tomuto tématu nejvíc blíží Smrt je mým řemeslem od Merlea.Jeho "vcítění se" do Rudolfa Hoesse(šéfa Osvětimi),který "zlepšovákama" zvyšoval obrátky osvětimské pece,je víc než strašlivé.Až mi z toho běhal mráz po zádech a v tu chvíli jsem pochyboval dokonce i o Merleovi samotném.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 16:19:59
pro Martin...to máš asi pravdu tu knihu znám, je to už nějaký pátek co jsem ji četl a nejspíš si jí co nejdřív přečtu znova.
Pro aTeo ..ta pocta je hodně povedená, ta druhá je drsná...ale holt pravdivá.
pro antirespirant což o to...metodou "puzzle" by to taky šlo...ale dostat se jim opravdu pod kůži to je podle mě težší ořech
(Iluze - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 17:49:05
Můžu se mýlit, ale podle mě se snažíš zbytečně. Myslím si, že Ty se nemáš šanci prokutat do myšlení teroristů. Jsi duševně příliš jinde. Máš úplně jinak nastavené žebříčky hodnot, jiné životní zkušenosti i zážitky a „prazážitky“ z dětství, které člověku formují třeba základní vnímání zoufalství, bezmoci, beznaděje, nenávisti… Myslím, že já nikdy nikomu nedokážu vysvětlit třeba jen to, co člověk cítí, když tráví svůj čas s umírajícím. Vidí jeho oči a všechno, co v nich je, poslouchá jeho dech. Ten člověk Tě drží za ruku a mluví na Tebe … usíná a on ani Ty nevíte, jestli se probudí nebo už jsou to hranice smrti. A zrovna tak je nepřenosný pocit, který Tebou proplouvá, když držíš v dlaních právě narozené dítě. Dotýkáš se ho ještě dřív, než se prvně nadechne, než poprvé otevře oči a uvidí světlo, než dotepe pupeční šňůra. Až po Tobě ho dostanou k pochování otec a maminka. Tohle asi nikdy nevysvětlím nikomu, kdo tím neprošel. A taky vím, že už nikdy nebudu stejná, jako před touhle zkušeností, prostě to člověka posune trochu jinam. Možný bys to dokázal bravurně popsat, ale příliš nevěřím tomu, že bys sám pochopil všechny emoce. A taky bych řekla, že ti velcí spisovatelé jsou v jistém smyslu tak trochu vyšinutí (nemyslím nebezpeční o). Kouskem duše překračují běžné světy a nakonec v tom vlastním světě zůstávají sami, je to daň za talent a výjimečnost.
(Ancoram - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 18:15:03
Pomsta na dětech nepřátel není zase tak nepochopitelná. Mocní politici v dějinách ji prováděli skoro nepřetržitě, aby se zbavili možných mstitelů, i když výjimečně naopak tyto děti vychovali jako vlastní. Rád bych upozornil na jeden fakt: ti teroristi se PODLE VŠEHO začali hádat mezi sebou, propuknul spor http://lidovky.centrum.cz/svet/clanek.phtml?id=290476, jestli děti nepropustit (a dospělé si nechat). Takže i u těchto pomstychtivým a zbabělých útočníků (protože nic nedává člověku právo mstít se na dětech, byť za své mrtvé děti!) je asi třeba rozlišit určité stupně otrlosti. Bod 3 z tvého článku mi přijde příliš pesimistický. Asi platí u toho vůdce (pokud je pravda, co vypovídal ten údajný zajatý terorista...). U skutečných fanatiků, tj. u lidí, kteří si vzali absolutní morální volno a cítí se mít právo udělat cokoliv.
Niektorých démonov je lepšie neprebúdzať (iko - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 22:19:43
Možno by som priadl 4. možnosť: do niektorých spôsobov myslenia je lepšie sa nepúšťat. Proste si človek musí -- nie zakázať -- ale povedať, že "nie, toto nechcem". Napr. ak si prečítaš niečo od Sada (napr. 120 dní Sodomy) asi tiež uznáš, že nie je veľmi dobré sa tým priveľmi zaoberať, pretože je to fakt nebezpečné a môže Ťa to vtiahnuť -- a to nemusíš byť ani nejaký úbohý primitív ale sofistikovaný intoš.
NIektorých démonov ktorých máme v sebe -- a máme ich všetci, aj ja -- je lepšie neprebúdzať.
Ale nápad s tým bernardínom sa mi páči. (iko - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 22:21:12
Nie je to niekde na internete?:-)
to Ancoram (iko - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 22:28:55
to Ancoram
Lenze toto neboli "deti nepriatelov". Takouto logikou mozes dnes vecer kludne vyjst do ulic a "vrazdit na potkani".
Toto boli uplne nezainteresovane deti; tusim to ani nie su Rusi.
Proste je to nezmysle, ako sa to snazis vysvetlit.=ospravedlnit
to Ancoram (iko - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2004, 23:38:21
Este jedna malickost: ja viem, ze povies, ze ich nechces ospravedlnovat. Lenze za snahou pochopit je vzdy skromne ukryta snaha ospravedlnit: este som nevidel, ze by sa niekto snazil pochopit preto, aby nasledne ten cin odsudil o to viac.
Ale to si musis samozrejme vyjasnit sam so sebou: nema vyznam o tom diskutovat s niekym druhym.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 00:23:06
pro iko.... musím se trochu zastat Ancorama. Oni Čečenci a Osetiici jsou něco jako "genetičtí nepřátelé"... nemám ted čas hledat na to odkaz ale ono ho možná najde sám..pochopitelně ani to je neomluová..ale to já jen pro pořádek
(iko - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 08:09:58
Co to je "geneticky nepriatel"?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 16:17:09
tou poněkud uspěchanou metaforou jsem chtěl říct, že mezi Severními Osetiici a jeich sousedy Čečeny a Inguši už dlouho panuje poměrně silná nenávist, předávaná jaksi z generace na generaci. Bohužel se mi nepodařilo dohledat nějaý zdroj na netu
který by to nějak přehledněji popisoval (to neznemená , že takový není, jen jsem nic takového nenašel) takže Ancoram mmá pravdu že děti nepřátel nejsou pro Čečeny a Inguše jen děti Rusů ale i Ossetiiců. Což pochopitelně teroristy nijak neomlouvá.
(iko - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 16:22:24
"Deti nepriatelov" su pre teroristov vsetky, okrem ich vlatnych. Teda aj tvoje...
To je u nich jednoducho chore myslenie a povazujem za otazne, ci to stoji za tu namahu, snazit sa tam vniknut; nie je jednoduche vniknut ani do myslenia normalneho cloveka, nieto este takych vrahov.
Je to asi tak uzitocne, ako vselijake tie filmy adorujuce nasilie... okrem naplnenia kasy to nie je k nicom dobre...
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 16:35:23
máš pravdu že o tom kdo je nepřítel si teroristi jaksi rozhodují podle svého. A pokud jde o pronikání do mysli kohokoliv...tak nějak si myslím, že snaha
pochopit, porozumět je to první o co se každý snaží, když narazí na cokoliv neznámého, cizího a tím pádem, děsivého. Terorismmus tu byl je a bude , tak jako tu byly jsou a budou i jiné nemoce. Kdysi v nějakém komentáři tady u mě o tom psal mudd. Důležité, tak jako u nemocí, je udržet "bacil" terorismu pod hranicí, za kterou vypukají epidemie. A tak jako u nemocí je pro jakékoliv protiopatření důležité pochopit jak nákaza funguje. Pro teroristy to myslím platí obdobně, čím více toho budeme o nich vědět, tím lépe se nám bude udržovat jejich počet na nějaké snesitelné hranici. V téhle logice podle mě se jen těžko dá najít mezera.
Lepšie prirovnanie (iko - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 20:48:44
Myslim, ze lepsie prirovnanie je keby som si drzal pitbulla. Nebudom si ho drzat v byte, brat si ho do postele, mazlit sa s nim, sledovat jeho zvyky a nadejat sa, ze ked som ich dobre vysledoval, tak s nim v tom byte budem moct zit.
Namiesto extenzivneho studovania psychiky pitbulla sa radsej postaram o dobru klietku, nahubok, bic, VYCVIK (ale skutocne vycvik a nie pokusy o porozumenie) a dobre definovane bezpecnostne opatrenia.
RESPEKTOVAT, ze pitbull je nieco INE AKO JA, a z toho vychadzat pri svojom chovani. A nie pokusat sa ho pochopit... lebo potom ma raz napadne.. akonahle vyciti prilezitost. Lebo TO je jeho podstata -- je to bojovy pes.
Na mazlenie si zoberiem pinčla...:-)
p.S. (iko - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 20:49:42
A zanecham vsetky nadeje, ze pitbull sa zmeni na baranka... to je licha nadej...
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 20:55:56
jistě....a to všechno.tedy chovat pitbbula
venku, případně v kleci , vodit ho na vodítku a s náhubkem, nic z toho by jsi nemohl udělat, kdyby jsi přetím tomu psovi neporozuměl (bud ty nebo někdo před tebou) ..nechápu v čem se to liší od toho co říkám já....poznat...pochopit co jsou zač a podle toho se zařídit.
:-) (iko - Mail - WWW) Vloženo 07.09.2004, 21:38:46
K tomu ziadna velka EMPATIA nie je potrebna; staci len standardizovany a opatrny postup. A vediet, co sa moze stat.
Mimochodom, namiesto debaty, ak ozaj chces pocitit aspon letmy nahlad do takejto psychiky, zajdi si na 120 dni Sodomy od Pasoliniho (a pripadne si precitaj aj knihu) --- zazitkov sa Ti dostane vrchovate. Pokial si slabsia povaha, tak mozno v polovici usudis, ze to stacilo.
Tam mozno pochopis, co to je, ked niekto rozmysla radikalne INAC ako ty. (Inac aj Mlcanie jahniatok I. bol celkom pozoruhodny zazitok.)
Toto doporucenie myslim vazne: je to fakt dobre a drsne (samozrejme, pokial si to videl, no tak to klopem na otvorene dvere:-))
Přidání komentáře...