DOMŮ
17.08.2004
Zadní dvorky některých turistických atrakcí.
V dnešní době digitálních fotoaparátů , není problém přivést z dovolené sto i víc fotografií, mnohem větším problémem je najít pak někoho, kdo si je bude prohlížet. Z většiny lidí, které k tomu donutíte, stejně nevyrazíte více než zdvořilý zájem a to je ještě ta lepší možnost. Matně si vzpomínám na jednu povídku , ve které hrdina po předávkování rodinnými fotografiemi dokonce zešílel. Jelikož nehodlám riskovat ,že se to stane i vám, připravil jsem z naší dovolené jen jakousi obrazově-slovní koláž ,kterou vám budu servírovat snad ve stravitelném množství. Z mnoha komplikovaných důvodů měla naše letošní dovolená podobu série nepravidelných výpadů na různá místa vlasti České. Cestou jsem nasbíral hromadu fotek i zážitků, podělím se s vámi o ty ,které stojí za zapamatování a zároveň jsou zveřejnitelné.
Například jsem poprvé v životě viděl město Telč ,což je místo, které podle mínění UNESCO postavili naši předkové tak dokonale, že běda jak by současníka napadlo na jeho vzhledu něco měnit. Když jsem místní náměstí s perníkovými chaloupkami viděl, musel jsem UNESCO dát dost za pravdu, vážně je to tam pěkné, jen by mě zajímalo, co na to říkají místní obyvatelé, když je jim souzeno žít v permanentním muzeu pod širým nebem a o každé domovní klice se musí radit s památkáři.
Počítám,že stížené možnosti přestaveb, přístaveb a dodatečných stavebních úprav vůbec, stojí i za menší kuriozitkou , jejíž znalost by se mohla hodit třeba autorům detektivek. Na kraji náměstí jsem navštívil jisté ,řekněme bistro. Pokud vás při vysedávání v tomto bistru zavolá příroda, jste nuceni vyžádat si od obsluhy klíč, vyjít ven, protáhnout se průchodem na zadní dvorek, a tam objevíte krátkou sklepní chodbu s valenou klenbou, která vás dovede až na místo úlevy.
To by ještě nebylo tak zajímavé. Pozornost si ovšem zaslouží plastová odpadní trubka, která vám v oněch místech vede rovnou nad hlavou a která zřejmě končí hádám někde ve výlevce za pultem v onom bistru. Tímto zvuko-vodovodem pak slyšíte každé slovo, které kdokoliv tam nahoře pronese. Poučení? Nájemnou vraždu si domlouvejte jinde!
Jak už jsem říkal, sláva Telče překročila hranice, takže záhadné nutkání některých lidí, utrácet v létě spousty peněz mimo domov, plní Telč utěšeným přívalem valutových cizinců, ti si ovšem mnohdy místo našeho kulturního dědictví , všímají věcí, u kterých se turistická hodnota obvykle nepřepokládá.
Například na této fotografii ze zámeckého parku , pronásleduje tlupa rozdováděných Španělů malou hnědou veverku, což je asi zvíře na Iberském poloostrově neznámé. Španělské turisty přivedl tento tvoreček k nevídanému nadšení, názor veverky na španělské turisty se nepodařilo přesně zjistit, ale soudě podle reakce, byl její postoj k fotografování spíše negativní.
Kromě náměstí je hlavní chloubou Telče místní zámek. Pro příčetnější informace si dojděte sem , já vám jen krátce povím o jakési nezletilé holčině, která trávila veselé prázdniny jako průvodkyně po tomto skvostu. Průvodcovské řemeslo se jistě dá dělat mnoha způsoby. Bohužel ta naše zvolila jeden z nehorších možných , pracně navrčené informace rozpačitě koktala a nikomu bych neradil se ji na cokoliv ptát , snad s výjimkou otázky: „kde mají v Telči nejlevnější zmrzlinu?.“ Přesto v jeden okamžik projevila schopnost pozoruhodné historické zkratky , které by mohla najít využití i v jednom dnešním horkém politickém sporu.
Hned na nádvoří zámku naznačila, jak elegantně by se daly ukončit veškeré spory s po válce odsunutými , když do jedné jediné věty spojila následující: „….poslední majitelé zámku byli po válce odsunuti do Vídně, vpravo nahoře si prosím povšimněte slunečních hodin.“ S podobnou grácií neumí vleklý spor se sudetskými Němci ukončit žádný politik a možná je to chyba.
Myslím , že už jsem se tu kdysi zmínil, že nevlastním ani auto natož řidičský průkaz, takže když jsme se s paní Binární Ládinovou rozhodli blíže poznat okolí městečka Třešť, což je místo s pravděpodobně nepodivnější www adresou v republice, ( www.trest.cz ) , bylo nám při putování po modré turistické značce dopřáno na mnoho okamžiků prožívat pocit posledních obyvatel na zemi. Turistické stezky v okolí jsou beznadějně opuštěné , všichni se pokoušejí k místním pozoruhodnostem proniknout po silnici a tak je jim odepřen například pohled na tento bývalý mlýn pod rybníkem Valcha. Řekněte mi,je hodně divoká spekulace, když si troufnu tvrdit, že tu nejde ani tak o mlýn, jako o místo kde se valchovala vlna? Ať už to byl mlýn nebo tu mlýnské kolo pohánělo něco jiného, každopádně , ta stavba patří do kategorie věcí, které umějí chátrat, což se o mě říct nedá.
Kromě výpadu na jižní Moravu, jsme absolvovali i výpad do jižních Čech, je to místo , které obývá velká spousta mých příbuzných , ale ani jejich znalost místopisu nám nebyla nic platná, když jsme předvedli schopnost zakufrovat na pouhých dvouapůl kilometrech cesty od Chýnova k místní jeskyni. Jejich neschopnost nám poradit byla zřejmě způsobená tím,že telefonát: „Stojíme uprostřed kukuřičného pole, nevíš jak se dostaneme k Chýnovské jeskyni?“ ,obsahuje kritický nedostatek vstupních informací.
Nakonec se nám podařilo prodloužit si dva a půl kilometru na pět , ale k cíli jsme dorazili a bez onoho odbočení, by jsme minuli tuhle závoru,která tak dlouho zakazovala vjezd, až už stejně nebylo kam jezdit.
Samotná jeskyně ke které jsem se vláčeli prachem cest je prostě hodně hluboká díra do země , vyhloubená před mnoha lety hodně vytrvalým vodním proudem, z čehož plyne poučení, nikdy nenechávejte neopatrně puštěný kohoutek , protože za šedesát milionů by jste místo domu mohli mít krasový systém,což ne každému může vyhovovat. Uvnitř jsme pak nalezli další krásný důkaz relativy času i věcí, když například nápis „Byl jsem tady 1889“ není považován za vandalství ale památku. I po těch letech byli nápisy prvních průzkumníků jeskyně dobře patrné a viděl jsem je i přesto, že z důvodů které dobře nedokážu vysvětlit, jsem celou prohlídku pojal jako drobnou etudu na téma „světloplachý speleolog.“
Každé moderní zpravodajství by mělo končit krátkou zprávičkou o zvířátkách. Tak tady je. Pražská ZOO pořádá už delší dobu noční vycházky s průvodcem. Rozhodně vám doporučuji se na jednu takovou vycházku objednat. (jinak to nejde, bližší informace viz. odkaz) Zaprvé mohou mnozí z vás shledat takové procházení za slabého svitu hvězd, občasného svitu baterky a neustálého štěkání lachtanů ,za velmi romantické a za druhé, rozhodně se dozvíte více ,než při běžné návštěvě.
Pro mě například bylo naprostou novinkou ,že kůže ledních medvědů je ve skutečnosti černá a bílé duté chlupy fungují jednak jako izolace a za druhé jako optovlákno , které k černé pokožce přivádí sluneční svit a tím i teplo. Ale důvod,proč už se nikdy nebudu na lední medvědy dívat stejně je jiný. Průvodce totiž na spícího dravce krátce posvítil baterkou. Šelma se vyvalovala na zádech, jak Homer Simpson po nepodařeném flámu a spala tak tvrdě a tak hluboce, jako žádné jiné zvíře, které jsme tu noc viděli. Důvod, proč medvědi spí v naprostém klidu a s břichem obnaženým nám průvodce vyložil velmi lapidárně: „Žádný tvor není tak hloupý, aby si troufnul vyrušovat spící vrchol potravního řetězce.“
Tenhle pohled na věc , mě pravdu potěšil. Uvědomil jsem si, že z téhle věty by se dala jak udělat skvostná cedulka na dveře od ložnice, tak by se s ní dalo dloubat pod žebra všechny ty co se na potravním žebříčku rozhodli dobrovolně sestoupit o stupínek níž. Takže, až je příště popadne chuť vylepovat plakáty, vhodnou odpovědí by se mohlo ukázat: „Nedrážděte vrchol potravního řetězce“ ..:o))
Komentáře
Myslíte (Lišák - Mail - WWW) Vloženo 18.08.2004, 10:09:26
Strašlivý konec pátera Melpomena Jonese on Stephena Leacocka?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 18.08.2004, 10:20:07
joooo..to bude ona. Literární poklesky, že?.....není to poprvé co jsem si na tuhle knížku v poslední době vzpoměl. Budu si ji muset někde sehnat, neb jsem ji někomu kdysi půjčil a od té doby neviděl.
Přidání komentáře...