DOMŮ
13.08.2004
Smysl života snadno a rychle.
Když jsem tu minule vyprávěl o svém lehce pubertálním nápadu, tedy, dožadovat se světového míru v supermarketu , dobře jsem věděl, že ta myšlenka není až tak úplně původní. Měla dva inspirační zdroje , jeden z nich v komentářích připomněl kolega adbar , ten druhý vám prozradím teď ,spolu s malým návodem na hledání smyslu života, což se může hodit každému, kdo tento ztratil nebo nikdy neměl.Inspirace televizní inscenací hry: Den, kdy unesli papeže je myslím dostatečně jasná a přímočará, pro toho kdo hru nezná, jen stručně. Hrdina hry unese papeže a je ochoten jej propustit teprve výměnou za slib světového míru. Sám jsem hru viděl jen jednou a už hodně dávno, detaily se mi už z hlavy poněkud vytratily,ale určitě ta hra nebyla úplně blbá, to bych si ji asi zapamatoval mnohem líp.
Tím druhým zdrojem by poněkud výstřední spisovatel Robert Fulghum . Ten by sice asi také nepohrdl světovým mírem, po jistou část své poněkud divoké životní dráhy byl knězem a tihle lidé mají mír tuším přímo v popisu práce , ale inspiroval mě nikoliv nějakým svým návodem na výrobu světového míru, ale způsobem jakým čas od času hledá smysl života.
V jedné své knize, (neptejte se mě ve které, moje paměť bohužel není bezedná) popisuje situaci , kterou myslím všichni dobře znáte. Představte si,že jste na přednášce,lhostejno na jaké. Hádám, že tento text čtete na počítači, tak si klidně představte nějakou přednášku na téma : „Jak pomocí aplikace PowerPoint uspat třista lidí zároveň“ nebo něco podobně užitečného. I taková přednáška jednou skončí i kdyby se vám už v polovině zdála beznadějně nekonečná. A těsně před koncem si lektor ještě naposledy porovná své papíry na stole, odmlčí se , rozhlédne se po sále, a po chvilce ticha řekne: „Tak to je snad všechno. Nějaké dotazy?“
A to je vaše chvíle. Většinou totiž žádné dotazy nejsou , alespoň na přednáškách, kterých se zúčastňuji já nebo pan Fulghum,to tak bývá, čímž nemyslím, že by jsme chodily na přednášky spolu, což doufám chápete. Přepokládám, že i na přednáškách kam chodíte vy, chce hlavně každý už jít rychle domů.
Pokud tedy nastane po posední větě přednášejícího ticho, vyčkejte tak tři, čtyři vteřiny a pak se zeptejte : „Jaký je smysl života?“ Podezírám pana Fulghuma , že on to dělá proto ,že svůj smysl života ještě neobjevil. Už jsem vám říkal , že tenhle spisovatel byl kdysi knězem? No, tak vězte , že on byl předtím také jezdcem v rodeu a měl ještě tak sedm osm dalších povolání, které si už nepamatuju. (snad byl také nějakou dobu barmanem) . Nedivím se takovému těkajícímu člověku, že potřebuje s hledáním smyslu života trochu pomoct.
Já to dělám asi hlavně proto, abych zažehnal riziko případného seriozního dotazu, který by přednášku mohl ještě zbytečně protáhnout. Časem se mi ale podařilo nashromáždit několik skutečně kuriózních názorů na smysl života a tak si říkám, že až tahle sbírka trochu nabobtná, jednou bych je všechny mohl vydat knižně.
Tady myslím bude stačit malá ochutnávka. Položil jsem svůj zásadní dotaz na konci školení požárních hlídek, na které jsem byl nominován zřejmě proto, že jako silný kuřák toho o ohni vím nejvíc. Požárnického velitele moje otázka nezaskočila a po skutečně jen krátkém zaváhání odvětil: „Noo , moje smysl života je, že jako aby nehořelo, že,jo?“ Tak to vidíte. Nechcete se taky stát požárníkem?
Komentáře
Přidání komentáře...