DOMŮ
11.08.2004
Škola děsem.
Zajímalo by mě jestli jsem jediný, koho pravidelně při pohledu na sochy dávno zesnulých velikánů minulosti ,napadá: co by se asi stalo, kdyby velikán alespoň na pár hodin obživl , seskočil z podstavce a vesele zahlaholil, „Tak co hoši, jak to tu vedete?“ Divili bychom se víc my nebo oni? Nedokážu odhadnout, jestli by se zhrozil víc Karel Čtvrtý z nás nebo my z něj a jestli by svatý Václav opravdu vyrazil bránit Česko před kýmkoliv, zvláště když tak nějak předpokládám, že tři minuty po seskočení z pomníku, by mu někdo ukradl koně. Těžko odhadnout jak by nás soudili naši předci a co by z nich vyrostlo, kdyby žili dnes. Ale navzdory této nejistotě si myslím, že Jan Ámos Komenský by se dal přimět ke zdrženlivé pochvale knihy, kterou objevil Binární Ládin junior. A jelikož já nejsem Komenský ,ale literární terorista, klidně ji pochválím naplno.Náš jedenáctiletý synátor, jehož četba se obvykle sestává z Harry Pottera , sportovní stránky Mladé fronty a výsledkové listiny fotbalové soutěže mladších žáků a jemuž se při vyslovení slova: „škola“ , nejčastěji vybavují asociace: „Bazuka , benzín a prázdniny“ , se zcela nečekaně zakoukal do naučné literatury. Jedná se o knihu Nicka Arnolda , „Vesmír hvězdy a slizcí ufouni“ ze série „Děsivá věda“.
Už podle titulu je jasné, že autor si sám dobře pamatuje, jaké to je být klukem a na co nejvíc takové klukovské nemyté uši slyší. Za titulem „Stručný popis vesmíru se zvláštním zaměřením na sluneční soustavu“ , by se žádný Bart Simspon asi neohlédl ,přestože obsah knihy by se jím dal vystihnout velmi dobře. Nick Arnold dovede zkrátka oslovit tu klackovitější část dětské duše,aniž by se přitom vyloženě podbízel a hlavně, pomalu pětkrát na každé stránce dává co nejjasněji najevo,že tady přece nejde o nějaké vzdělávání, jako v té fuj protivné škole.
Velmi úspěšně přesvědčuje malé čtenáře, že poznávání je především ohromná legrace o které vlastně učitelé nemají ani ponětí. Tento přístup nejlépe ilustruje citát: „Vezměte si zrnko písku, mladší čtenáři mohou použít mozek svého učitele, muší oko nebo svoje kapesné – všechny tyto věci jsou strašně malé.“
Celý tenhle trik se servírováním seriozních poznatků v neseriozním obalu je v podstatě neuvěřitelně primitivní a každá matka , která kdy ukrývala trpké pilulky do závějí cukru by o něm poučila kohokoliv kdo je ochoten poslouchat, během pěti minut. Všechna mláďata savců se na život připravují formou neustálé hry , to jenom my , homo sapiens sapiens jsme se rozhodli, že nálepka „Škola hrou“ je už sama o sobě dost zábavná aby dokázala přibarvit nevábně šedivou realitu školní výuky.
Naštěstí, sem tam se skutečně několik moudrých jedinců vyskytuje a vlastně se ani není co divit, že se vyskytují daleko od státních škol. Ten kdo vymyslel princip série „Děsivá věda“ a navazující sérii „Děsivé dějiny“ ,je podle mého soudu génius, který dokázal pěkně zužitkovat známé slabiny školství. Povedlo se mu využít přirozené dětské zvídavosti daleko lépe, než libovolné průměrné škole, něco přitom děti naučil a ještě na tom vydělal a budiž mu přáno.
Možná , že by se od takových úvah dalo plynule přejít k debatě o placeném školství, protože syn si knihu dokonce koupil ze svého a má ji raději než učitelku , kterou dostává zadarmo,ale to už by bylo úplně jiné vyprávění, tak snad někdy příště.
Komentáře
(winny - Mail - WWW) Vloženo 11.08.2004, 14:47:27
Máte, jako obvykle, pravdu. Ono se sice řekne škola hrou, ale když se nenaučím zpaměti 20 - 25 stránek definic, příkladů a podobných ptákovin na každou písemku, tak se můžu s mou střední školou zvesela rozloučit. A na základce to bylo stejný, akorát bylo těch stránek míň. A s nějakým vysvětlováním se opravdu nikdo nepárá... Mimochodem, je docela sranda se učit k cca 15 prvkům asi 100, možná i víc chemických rovnic, samozřejmě zpaměti. A jsou to docela solidní nášupy. Nejdelší rovnice so nevejdou na řádek opravdu nikomu...
( - Mail - WWW) Vloženo 27.08.2004, 10:30:48
suhlas
Přidání komentáře...