DOMŮ
16.06.2004
Gramatický fetiš a vzdělanostní bludy.
Obvykle se snažím zdržovat se kategorických a příliš rozhorlených soudů, ale tentokrát jsem dostal chuť na jeden literárně teroristický útok na několik nešvarů, které mi už dlouho leží v žaludku.Vyprovokoval mě k němu anonymní komentář pod předcházejícím článkem . Obdržel jsem v tom komentáři opět jednu z těch polovičních pochval, které myslím každý zná : „Ty jsi takovej chytrej kluk(holka) , jen kdybys nedělal(a) …..“ (dál dosaďte každý svojí oblíbenou lumpárnu a myslím, že budete vědět o čem je řeč) . Konkrétně tentokrát jsem byl pochválen za text a vytahán za uši kvůli až příliš kreativnímu chápání shody podmětu s přísudkem.
Aby jste tomu dobře rozuměli, na dotyčného anonyma se v té souvislosti nijak nezlobím, klidně se mohl podepsat. Většinou v takových případech odkážu na článek Tak jak je to s těma Ipsilonama? a považuji tím věc za vyřízenou , ale tentokrát mě při čtení toho komentáře napadlo: no a co kdyby se dotyčnému článek nelíbil? Použil by moji gramatickou nedostatečnost proti mně,tak jako se to nedávno stalo autorce Dkblogu ,když v diskusi pod jejím článkem si jakýsi R.E.Jamot (nenechal na sebe odkaz) brousil svůj ostrovtip na korektním používání čtvrtého pádu, místo toho aby mluvil k věci?
S takovými unfair pokusy diskvalifikovat člověka v debatě tím, že se někdo začne vozit po jeho „gramatickém kulhání“ mám, vzhledem ke svému mluvnickému postižení poměrně bohatou zkušenost. Ještě horší je, když mě někdo podle písemného projevu začne hodnotit, ovšem místo na obsah kouká jen na formu. Prakticky po všechna svoje školní léta jsem se neustále potýkal s podobným typem hodnocením.
Někdy to bylo až komické , jindy mě to přivádělo k zuřivosti. Člověk by očekával, že pokud píše sloh, bude hodnocen podle toho , jak vyhověl pravidlům pro sloh. Jestli jeho popis opravdu vyvolá ve čtenáři dojem , že popisovanou věc vidí. Jak se mu při vyprávění podaří rozvinout příběh a prodat pointu, jestli při úvaze korektně vede argument. Ovšem drtivá většina češtinářů, se kterými jsem se setkal , místo aby si lámali hlavu nad obsahem, prostě nad mými pracemi udělala účetní uzávěrku. První gramatická chyba , druhá třetí, čtvrtá až sedmá, s odřenýma ušima , za tři!
Zpočátku jsem se s tím smiřoval, protože jsem věřil zdůvodnění, že gramatická správnost je minimálně stejně tak důležitá, jako to ostatní. Jenže, postupem času se mi začala vkrádat myšlenka, jestli ono náhodou to takhle není pro učitele prostě jen pohodlnější. Vypozoroval jsem, že jakmile se jednou někdo všechna ta komplikovaná mluvnická pravidla naučí, už je nikdy nezapomene. Ten kdo je má pevně zarytá pod kůží se na text koukne a vidí. Tady chybí čárka, tady má být tvrdé „y“ , támhle nevidím kroužek na „ů“. Hodnotí pak text naprosto mechanicky a automaticky, jako člověk, který bez velkého přemýšlení sedne na kolo a jede, aniž by musel udržování rovnováhy věnovat jedinou myšlenku.
Bohužel, kdo to nezažil, nepochopí, že celkem inteligentní člověk jako já, se může podívat na text a nevidět! Tak jako někdo bez znalosti not, při pohledu na partituru „neslyší“ ani tón , já většinou nevidím podezřelá slova. Psát příspěvky v poznámkovém bloku, nikdo by je nedočet do konce, kdybych je psal rukou, druhý den bych je nepřečetl ani já.
Dneska jsem hezkých pár let ze školy venku a většinu bitev na toto téma už jsem si dobojoval. Jenže mě trochu začíná děsit, že mechanický přístup k učení na školách vesele bují dál i přes všechny proklamace, že hlavním cílem vzdělávacích ústavů je vychovávat přitažlivým a poutavým stylem. Nahlédl jsem do synovy učebnice vlastivědy pro pátý ročník a zjistil jsem, že národnímu obrození jsou tu věnované čtyři strany, obsahující prakticky pouze výčet autorů, dat a děl. Zkoušení z tématu probíhá systémem: jeden autor plus dvě jeho díla. V učebnici dějepisu pro sedmý ročník je přesun papežství z Říma do Avignonu vylíčen tak, že kdybych na toto téma nepřečetl sám několik knih, vůbec bych nepochopil, co se stalo a proč a to nemluvím o tom, že hned vedle je uvedena nesprávná papežská posloupnost. A nejděsivější na tom je, že je vlastně úplně jedno, jestli se dcera naučí tu posloupnost správnou nebo se ztotožní s učebnicí, protože po té, co za toto nabiflování dostane jedničku, za čtrnáct dní zapomene obě posloupnosti.
Pozoruhodný příklad biflovacího přístupu přinesla dcera i z hodiny informatiky, kde jednou z otázek v písemce, bylo: „vyjmenuj pořadí všech ikon na nástrojové liště programu WORD“ . Nevěděl jsem jestli se mám smát nebo plakat, sám používám desítky programů a ani u jediného si takovou věc nepamatuji, nehledě na to, že u některých mám nastavené ikony nikoliv tak jak to vyhovovalo výrobci, ale jak to vyhovuje mě.
Já osobně nikdy nemůžu být dost vděčný jednomu profesorovi, kterého jsem na střední škole měl na češtinu a dějepis. Nikoliv proto, že by nás naučil lepší způsob, jak si zapamatovat všechny autory, data, panovníky a bitvy. Jeho přínos byl v něčem jiném. Dokázal podněcovat zájem. Nikdy nezapomenu jak začal svůj výklad o Karlu Hynku Máchovi. „Pokud chcete někdy dobře porozumět Máchovi, je dobré číst jeho verše, ale ještě lepší by bylo studovat jeho deníky. Básník si sem zapisoval všechny svoje fantazie , včetně těch erotických a nezapomněl si zapsat ani to, kolikrát ten který den masturboval.“
Já vím, je to poněkud bulvární přístup, ale zdá se mi , že není možné kývnout na pubertální studenty a čekat že dojdou do učitelových výšin bez pomoci, lepší se mi zdá pro začátek jim poněkud vyjít naproti , lehce sestoupit někam k jejich úrovni a teprve potom je pomalu vést nahoru. Každopádně, na mě to zabralo. Ne, nestal se ze mě vášnivý obdivovatel a znalec díla romantického básníka, ale teprve v ten okamžik, mi došlo, že všichni ti obrozenci, byli reálně existující lidé. Do té doby všechny výklady sváděli k domněnce, že snad ani nechodili na záchod. Obrazně řečeno, pan profesor sundával buditele z pomníků a nám došlo, že jejich díla nevznikla tak, že by za každým z nich běhal fámulus, který by rovnou tesal každé titánovo slovo do kamene,ale že jejich práce byly , obrazně řečeno , „vytěženy z lomu jejich života“ a že i bez skutečného kamene přežily zkoušku časem.
Bohužel , jsem tohoto pana profesora, nechci tu uvádět jeho jméno, když neuvádím ani své vlastní, zažil jen rok. Po něm odešel, byl příliš velkým nadšencem pro skutečnou práci historika, než aby na škole vydržel. Stal se ředitelem jednoho oblastního muzea a svými objevy a historickými pracemi si dobyl jistou proslulost. Ale i za ten rok, jsem z literatury a historie pochopil víc, než za všechna předcházející léta ve škole.
Pokud ovšem ve školách přežívá přístup: nauč se a zapomeň ,vyrábíme další generaci potenciálně manipulovatelných individuí, které nechápou vlastní historii, protože je o ní nikdo nenaučil přemýšlet. V učebnicích mých dětí není jediná zmínka o vývoji dějepisu. Historie zde podaná je jakoby vytesaná do kamene, vždy platná, nikdy nevypadala jinak. Děti nikdo neobeznámí s tím, že i samotné dějiny jsou neustále přepisovány , pozměňovány, znovu vykládány nikdo jim nevysvětluje jak dějiny vytěžuje propaganda, nikdo se je nesnaží naučit, jak rozpoznat , která změna v dějepise by mohla být způsobena pokrokem v historickém bádání a kdy hrozí riziko, že si ve svůj prospěch pootočil výklad dějin nějaký politický šejdíř.
Když se ateistická komunistická garnitura dovolávala dědictví mistra Jana Husa a Jana Žižky z Trocnova, byl to klasický příklad zfixlování dějin, když toto udělá ještě dnes nějaký ateistický nacionalista, jde o jasnou historickou nevzdělanost. Jan Hus nebyl žádný sociální reformátor, nebo bojovník za právo národa na sebeurčení. Byl to církevní reformátor, který se v době , kdy se Evropa nadechovala k renesanci, pokoušel otočit kolo zpět, k prosté ,pokorné gotické zbožnosti. Národnostní cítění mu bylo prostředkem, jak ovládnout univerzitu, nikoliv cílem. Kdyby někdo měl možnost dopravit Husa do našeho století, rozhodně by nás nepovažoval v žádném smyslu za svoje dědice. Naopak, k smrti by ho vyděsila naše bezbožnost, naštěstí byl povahy nenásilné, pravděpodobně by se za nás modlil, kázal nám a snažil se jít příkladem. S Žižkou by bylo horší pořízení, počítám , že by vydržel hrozivě poulit své jediné oko na náš svět tak dvacet minut. Pak by nám vysvětlil, že si všichni zasloužíme upálit a kdyby mu někdo pošeptal pár slov o benzínu, tak by se o to i pokusil.
Husitský hejtman nebyl žádný bojovník proti národnostnímu útlaku, byl to fanatický rytíř svaté války,který neměl žádné slitování s bezbožníky , rouhači , kacíři a odpadlíky od jediné pravé víry, tedy té jeho, což je způsob uvažování, který právě momentálně považujeme za zdroj značných obtíží. Leckterý muslim na stezce džihádu mečem ,by vedle něj vypadal jako krotký beránek.
Odmítám považovat za vzdělance člověka, který sice přesně ví, kdy byl první Jan upálen a kdy druhý slavně zvítězil v bitvě na Vítkově ale klidně si nechá podsunout nějaký prudce aktualizovaný výklad jejich cílů a motivů. Netvrdím, že znám všechna tajemství historie ,ale díky svému panu profesorovi vím, že podívám-li se do kterékoliv knihy o historii, nepřikládám si k oku dalekohled, ale klapky. Všechno to co známe jako naší historii, pochází z psaných záznamů. Je potřeba si uvědomovat, kdy , za jakých okolností vznikl výklad těchto záznamů. Je potřeba si uvědomovat, že mnohem více událostí než bylo zaznamenáno, tak pozornosti písařů uniklo, přitom ovšem mohli být pro tehdejší vývoj stejně podstatné, ne-li důležitější.
Mám jeden oblíbený příklad, na kterém rád ukazuji, jak to vypadá, když někdo o historii přemýšlí mechanicky bez znalosti bližších souvislostí. S oblibou se někdy ptám, jestli je dobře, že se Pražanům v sedmnáctém století podařilo odrazit vpád Švédů. Pokud někdo odpoví, že ano a takových odpovědí je většina , vzápětí se zeptám , jestli porážka na Bílé hoře byla národní tragedie. Tázaným se většinou jiráskovsky zatmí před očima a odpoví opět ,ano . Taková kombinace odpovědí ovšem nedává smysl. V řadách vojska Švédského krále byli totiž pobělohorští emigranti, pro které se jednalo o poslední pokus, jak se vrátit do Čech a zvrátit výsledek Bílé hory. Je absurdní radovat se z odražení Švédů na Karlově mostě a zároveň truchlit nad Bílou horou.
Člověk , který takto odpovídá, je buď mistrovským kouskem jezuitské propagandy, nebo díky mechanickému vzdělávacímu systému pouze nevynalézavě aplikuje prostoduché pravidlo, když „naši“ vyhráli, tak je to asi dobře a když prohráli, no tak je to špatně. Pravda nikdy není takhle jednoduchá.
Všimněte si, že naprosto záměrně neuvádím u této historky žádná data ,ačkoliv by bylo otázkou deseti minut ,si je ověřit a uvést je tu , spolu se jménem Švédského krále a také bych tu mohl vyjmenovat, konkrétně kteří čeští emigranti se zúčastnili tohoto tažení. Jenže, pro pochopení celé záležitosti, jsou tyto údaje naprosto bezpodstatné! Pokud to někoho zaujalo, hravě si je zjistí sám a dozví se přitom daleko víc, než tu já v pěti řádkách mohu převyprávět.
Někdo může říct, že bazírovat na přesné znalosti historických souvislostí, je stejné školometství , jako bazírovat na přesných datech , nebo správném i/y v příčestí minulém. Jenže já netvrdím, že to hlavní je všechny historické souvislost znát! Hlavní je si uvědomovat, že vůbec nějaké souvislosti existují! Že když někdo káže o historii, když někdo používá historii proto aby manipuloval přítomnost, není jeho výklad jediný existující, nebo jediný možný!
A ještě obecněji. Je potřeba si uvědomovat, že jen málo poznatků ,prakticky ve všech oborech lidské činnosti , má platnost konečných pravd. Dětem je bohužel stále ještě vzdělání předkládáno jako zkamenělina , která se nikdy nezměnila a nikdy nezmění. Děti jsou stále ještě nuceny tuto zkamenělinu zpaměti popisovat, místo toho aby je někdo učil , jak svět kolem sebe zkoumat, což je přirozený dětský pud, který bohužel škola spolehlivě zabíjí.
Pětileté dítě dovede bez jakéhokoliv školení sestavit větu, ve které na správném místě a ve správném tvaru použije příslovečné určení způsobu. Jakmile je prohnáno školským mlýnkem na maso, dovede sice provést větný rozbor, dovede správnými vlnovkami , čárami, tečkovanými čárami, podtrhat větné členy a odliší souvětí souřadné od podřadného, ale naneštěstí vůbec nepochopí smysl věty. Jakoby vzdělání bylo postižené gramatickým fetišem, děti jsou nuceny věty rozebírat, aniž by je to sebeméně přiblížilo pochopení, jak vůbec fungují.
Rozčiluje mě to a pokouším se sabotovat tenhle způsob výuky , tím, že prakticky o každé věci , kterou se ve škole dozvědí, dětem říkám, pamatujte si, že všechno může být klidně jinak! Události se mohli odehrát zcela opačně, prohrané bitvy byly vlastně štěstí, fyzikální poznatky nejsou konečné, jedna teorie bude zítra nahrazena druhou, politické teorie se mění rychleji než roční období, když se učí o Newtonovi , upozorňuji je na Einsteina, když se učí o tom, že Karel IV byl velký státník, nezapomenu je upozornit, že v mládí před ním neodstálá žádná sukně, zkrátka , snažím se je naučit, že jediný způsob jak si ověřit solidnost pomníku je, trochu s ním zatřást. Nepočítám s tím, že by si všechno moje poučování zapamatovali! Mě bohatě stačí, když si budou pamatovat, že každá pravda se může vyvíjet a hlavně při její nalézání budou v co největší míře používat vlastní hlavu a tam kde jim vlastní hlava nestačí, tak hlavy cizí a čím více tím lépe. Přijde mi totiž životně důležité, odnaučit se používat mechanická schémátka, což po troše tréninku zvládne průměrná krysa. Zdá se mi, že člověk má na na víc, než po několika letech vzdělávání, to dotáhnout na průměrnou krysu.
Komentáře
Protinázor (Arthur Dent - Mail - WWW) Vloženo 16.06.2004, 23:05:18
Mně, snad právě proto, že mám ty pravidla zarytá pod kůží, hrubky vadí. Pokud si čtu něco zajímavého a najednou narazím na hrubku, je to docela "rána" mezi oči. Možná právě proto, že ji vidím.
Jenže... Pravidla jsou pravidla a domnívám se, že nejsou jen samoúčelná záležitost, ale že svůj význam mají. Nebo snad netřeba dodržovat pravidla jazyka jen proto, že při jejich porušení nehrozí žádné "ohrožení života"?
Jinak o tomto tématu píšu zde, hlavně diskuse je zajímavá: http://blog.maly.cz/index.php?cmt=827
(Quanti - Mail - WWW) Vloženo 16.06.2004, 23:05:35
uff... hezky receno (i kdyz i me "skolometske" oko drazdi obcasne hrubky, ale snazim se nebyt clovekem, ktery po precteni clanku rekne pouze "je tam spatne shoda podmetu s prisudkem")... bohuzel, skola asi hned tak neodkostnati :(
(pro arthura - Mail - WWW) Vloženo 16.06.2004, 23:11:58
jejda....ale já nechci rušit pravidla...já jen nerad když je někdo používá jako klacek na potlačení názoru. Dělám co můžu, vlastní texty čtu tolikrát, že si připadám jako narcis, ale nepomáháto...chápu že to někomu vadí.....pokud mě někdo opraví...OK....ale nesnáším když mi někdo řekne....tebe nemá cenu číst, když nevíš kam patří které i/y .....rozhodně nejsem za zrušení pravidel.....ačkoliv.....takové ú/ů to by možná stálo za úvahu, steně mám dojem že je to jen nějaká chyba středověkého opisovače...:o))
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 16.06.2004, 23:20:54
kruti...zapoměl jsem se podepsat..:o))
Já rozumím... (Arthur Dent - Mail - WWW) Vloženo 16.06.2004, 23:38:41
Vypadá to, že je to opravdu tak: Když někdo v diskusi nemůže napadnout argument, napadne formu. Někdy je to opravdu pohodlné...
Ovšem - předpokládám, že se shodneme na tom, že forma vytváří "jazykovou kulturu projevu" podobně jako volená slova nebo (v případě mluveného) intonace, hlas, dikce...
Stejně jako sebehodnotnější kniha, vytištěná na toaletním papíru, působí nechutným dojmem, tak i zajímavý článek / myšlenka / teorie, plná gramatických chyb, působí docela odpudivě.
Je to jako péct skvělé pečivo a podávat ho zákazníkům špinavou ulepenou rukou... Někomu to možná nevadí, někdo to (pro tu chuť) překoná, někdo holt ne a pokud má možnost si vybrat, půjde jinam.
A teď doufám, že to neberete jako útok na sebe :)
ú / ů (Arthur Dent - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 00:07:51
No co já vím, tak "ů" vzniklo z dvojhlásky "uo" (kuoň), u Slováků se z ní stalo "o s vokáňom" (neumím to na CZ klávesnici napsat...) Jak je to s "ú" si nepamatuju, mám dojem že je to z "ou" (ouval), ale jist si nejsem. Každá (dvoj)hláska se vyslovovala jinak a proto byla i jinak psána. Ale Ota Flégr by to určitě vysvětlil líp...
Mě sere pravý opak :)) (Alraune - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 00:17:18
Vzhledem k tomu, že jsem redaktorka a potažmo i editorka, točí mě přístup právě opačný. Někdo pošle text ve stavu, který se dá nazvat snad jen "jiný", ignoruje interpunkci, vybraná slova, kolikrát i tvrdé souhlásky a pokud mu text vrátím k opravě (korigovat to je práce na celý den), urazí se, že on si vylil duši a tím to pro něj hasne.
Uznávám, že někdo může být disgrafik, ale vždycky má možnost projet to aspoň korektorem, případně někoho o korekturu požádat.
Rozčilovat se je v tomhle případě to nejhloupější řešení.
Paralela s dějepisem (Arthur Dent - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 00:51:22
je podle mého poněkud nešikovná. Samosebou, netřeba si pamatovat data bitev, pokud o bitvách nehodlám vykládat. Ovšem měl bych si pamatovat (a používat) pravidla toho, co dělám, tedy například pravidla silničního provozu, když řídím, pravidla bezpečnosti práce, když něco dělám, no a jazyková pravidla, když se jazykem vyjadřuju.
A proč bych měl? Není to jen zkostnatělé lpění na hloupých dogmatických pravidlech?
Podle mého není, ale to je na dlouhou diskusi...
(Ancoram - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 00:58:35
Chyby v pravopisu mi vadí a diskvalifikují v mých očích autora, ale nepoužil bych je jako falešnou a lacinou kritiku místo argumentů k obsahu. Pravidla jso důležitá, unifikace je vždy určitá "homologace", kdyby si každý psal "svým" pravopisem, asi bychom si brzy přestali v psaném projevu rozumět. Pravopis je něco nesmírně primitivního - slovo je správně napsané, pokud odpovídá vzoru v Pravidlech. O něco těžší je dodržování morfologických a syntaktických pravidel, vyžaduje určité souzení - zatímco jsem se mechanicky jako ta krysa naučil, že "vižle" je bůhvíproč KO a "vyžle" OK, nebo že "mít" a "mýt" není totéž, musím v morfologii a syntaxi uvažovat a usuzovat dle kontextu a pravidla, co tam prdnu, a i když to není většinou složité, např. "mně" se píše jen tam, kde jde dosadit "tobě" (= 3.+ 6.pád), jinak je "mě" (nebo "mne":), přesto se tady až zas tak nikdo nepohoršuje, protože znát pravidlo a umět je aplikovat (říct si: tady jde "tobě", tak tam bude "mně") už vyžaduje určitý postřeh, neznamená to jen mechanicky napsat "vyžle", "myš", "bylina", "ztráta" apod. Pravidla pravopisu jsou dobrá do té míry, do jaké pomáhají pisateli i čtenářovi mít něco společného, o čem oba vědí, co to je = snažší dorozumění. Čím víc chyb v pravopise, tím těžší, obtížnější čtení a rozumění, tím vyšší pravděpodobnost, že dojde k zásadnímu omylu při pochopení textu. Ale vytýkat někomu pár pravopisných chyb, které neovlivňují význam textu, nebo trochu násilnější vazbičku či vyšinutíčko (ó jé, kolik jen já jich zplodil, brrr:), to je ubohé. BL píše skvěle, na žádné jeho chyby se nepamatuju a NECHCI PAMATOVAT!:)
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 17:21:46
Pro Artura….
Jasně že to neberu jako útok na sebe…:o))
A na vysvětlenou , proč se obě ta témata ocitla v jednom textu. Totiž v té klíčové době, kdy člověk začíná formulovat svoje názory jsem měl vždy na dějepis i češtinu stejného kantora, tudíž mám obě témata v hlavě dost propojená. Přemýšlel jsem jestli bych je neměl servírovat odděleně, ale pak jsem tu myšlenku zavrhnul a zkusil je spojit a doufám, že most který jsem tak vystavěl, není úplně oslí, ale alespoň velbloudí. Totiž , hodnocení podle gramatiky a podle otázky: Vyjmenuj jak se střídali všichni ti francouzští Ludvíci, má společné to, že obé se učiteli snáze kontroluje. A to je asi to hlavní co mi vadí, že si učitelé často usnadňují práci a je to na úkor dětí.
Rozhodně se nepřimlouvám za rušení pravidel pravopisu…Amcoram má stoprocentní pravdu v tom ,že by jsem se bez nich brzo nedomluvili. Ale i vzhledem ke svému postižení, bych se přimlouval za jejich zjednodušení, podle mě by se všechna existující pravidla, včetně těch o silničním provozu, měla neustále přezkoumávat a upravovat tak, aby bylo jednodušší je dodržet, pochopitelně při současném zachování jejich pozitivní funkce.
Stejně tak bych se přimlouval za to,aby se na školách výuka gramatiky poněkud uskromnila a místo toho se věnoval větší prostor tomu, aby se děti učili z textem pracovat , chápat jej, zkrátka, aby se jazyk méně demontoval, ale za to o to více používal, jako nástroj poznávání a dorozumívání a aby se s výukou jazyka jako nástroje poznání začalo co nejdříve, s tím že holt všechny gramatické finesy se děti naučí třeba o něco později. Tím nechci rušit gramatiku, jen ji usadit do jiných proporcí.
Diskuse o pravidlech obecně, to už je opravdu úplně jiná debata, trochu jsem s tou myšlenkou koketoval už tady http://binarniladin.bloguje.cz/34686_item.php ale těch různých pravidel a zákonných systémů je tolik, že každý si zaslouží jinou diskusi.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 17:41:38
Pro Ancoram
Navzdory lichotivému vyznění mě tvůj příspěvek do diskuse uvrhl do mírné deprese, protože mi došlo, že nejen příčestí minulé , ale i mě a mně budou zřejmě mojí Achillovou patou…:o)) Ale určitě máš pravdu, že bez pravidel by jsme se brzo nedomluvily.Ale rozhodně by bylo zajímavé pozorovat jak se jazyk bez pravidel pomalu rozpadá..:o)) Mimochodem, ty umíš dobře anglicky, mám dojem, že právě příliš pozdní kodifikace angličtiny způsobila ten jejich zmatek ve výslovnosti, ale už nevím kde jsem tohle slyšel…nevíš o tom něco?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 17:50:55
Pro Alraune
Jo jo ješitný autoři, to je možná skoro tak velká pohroma jako líní učitelé.:o)) Já, aby to co píšu bylo k přečtení používám WORD a při následném čtení (z kterého někdy magořím:o)) vychytám tak dvacet, třicet chyb! To podle délky textu. Naštěstí, jsem dysgrafik, ale nikoliv dyslektik , hodně čtu, tudíž přeci jen ty nejkřiklavější nesmysly nakonec polapím. Občas také angažuji jako korektorku paní Binární Ládinovou , ale platit si na blogování profesionální korektury , to už by asi nebylo považováno jen za výstřednost, ale přímo pošetilost:o))
Výuka... (Arthur Dent - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 20:06:19
Své jsem k tomu řekl tady: http://blog.maly.cz/index.php?item=396
(doufám že to nebude bráno jako nemístná reklama)
V podstatě se shodujeme, akorát že já bych namísto gramatiky volil třeba rétoriku. Protože poslouchat vzdělané či "vysoce postavené" lidi, jak mluví "ééé, to jako, my všichni jsme se tam dohodli, já myslím... jako že všichni... někdo máme... ééééé..." (viz doslovné přepisy rozhovorů s politiky), to je docela tragédie.
Vždyť je to tak prosté: Rozmysli si co chceš říct, jak to řekneš, proč to řekneš takhle, nadechni se a přirozeným tempem to prostě řekni! :)
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2004, 21:32:12
reklama v pohodě...když bude někdo chtít z mé stránky odejít, tak odejde a je jedno kudy uteče...:o)) A tohle by taky stálo za prozkoumání, to že někdo mluví jako Remek ještě nemusí znamenat, že je ve všech ostatních oblastech naprosto nekompetetní. ....docela by mě zajímalo, kolik velkých politiků minulosti, by nepřežilo v televizním věku...třeba právě proto, že by nedokázali imrovizovat před kamerou a tvářit se přitom mile, nenuceně a zasvěceně. Nebo by prostě špatně vypadali. Někde jsem slyšel, že kdyby před válkou v Americe už existovala televize, nikdo by tam nezvolil chlapa na kolečkovém křesle.
Netvrdím (Arthur Dent - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2004, 08:58:50
že blábolil je nekompetentní, tvrdím jen, že se to dá poslouchat jen s velkým sebezapřením! :)
Ve skutečnosti ale říkám to, že by se ve výuce češtiny měly hodiny, které jsou věnovány rozpoznávání řízenosti a přimykání (už netuším co to je) a energie vynaložená na 2cm okraje v sešitu věnovat spíš na cvičení mluvy. Nemusí všichni mluvit jako kniha ani pouze spisovně, kdepak. Ale rozhodně nemusí mluvit ani jako negramoti se spoustou vmetkových slov a pazvuků (tó, nó, jako, ééé, viď).
(noreta - Mail - WWW) Vloženo 14.02.2005, 15:19:18
pravopis versus forma (Radek - Mail - WWW) Vloženo 02.08.2005, 11:48:44
Zcela toleruji nahodile ulety u slozitejsich vet ... napr to me/mne obcas zkonim taky. Mne osobne spis picha do oci 50% spatne umisteni carky ve vete s nadbytecnou mezerou pred carkou. To by se snad dalo "zautomatizovat" ;-) Jinak si myslim, ze nemit problemy s pravopisem, k tomu vedou 2 cesty ... bud znat pravopis se vsemi pravidly, ktere neznam (na vetnem rozboru pohorim ihned) nebo to znamena hodne cist. Opravdu hodne. Mne je 40 a proste pred 20ti lety v TV bylo lautr nic a pokud jsme nesli za holkama, tak jsme si cetli. Pravda, postupem casu se rozlozeni casu presouvalo ve prospech chozeni za holkama. Dohnat dnesni deti, aby opustily PC nebo domaci kino a vzaly do ruky knihu, to je vykon. ;-) Vazim si na Vas za priznani chybicek. Desne mi ale lezou na nervy pubertaci, co na to evidentne kaslou a jeste frajersky oduvodni, ze to jsou vsechno nesmysly a ze to vubec nepotrebuji a ze ta cestina je spatne. PS: Vyjmenovana slova taky zpameti neodrikam a presto v nich nikdy neudelam chybu. Pravda je, ze dnes jsou nektera z nich jina. I vzory jsou jine. Treba zena-nuse-pisen-kost. Dnesni deti totiz nevi co to je nuse. ;-)
PPS, omlouvam se za absenci nabodenicek, ale kdybych je mel po sobe porad zpetne doplnovat, tak to pisu 3 hodiny. Zvyk je zelezna kosile, pracuji multiplatformne a nehodlam resit problemy s kodovanim nabodenicek. ;-)
PPPS: sem tam nejakou chybku udelejte, at vidime, ze to pise clovek - protoze chybovati je lidske ...
Přidání komentáře...