DOMŮ
18.01.2007
Troufl by si někdo publikovat výsledky doktora Mengele?
Jedno takové krátké zamyšlení, které by se mohlo stát začátkem delší série.
Kdo na můj blog nezabloudil poprvé, tak už jistě ví, že dost možná nejprobíranějším tématem je tu historie. V různých obměnách návaznostech a souvislostech. A z historických témat pak jednoznačně vede druhá světová válka. Sám kolikrát vlastně ani nechápu, proč mě tohle téma pořád dokola zajímá a jelikož se mi většina rozumných vysvětlení toho faktu zdá banální, nehodlám vlastní posedlost nacismem momentálně nějak zvlášť zkoumat. Chci se teď jen zastavit u jedné takové drobnosti, která by ovšem mohla být důležitá.
Přečet jsem stohy knih o druhé světové válce, o holocaustu, koncentračních táborech, válečných zločinech i o pronásledování uprchlých nacistů pomalu na samý kraj světa a přitom teprve nedávno jsem uvědomil si, že kdykoliv přijde řeč na téma „nacističtí lékaři", objevuje se ve všech těch knihách velmi monotónně a pořád dokola stále stejná písnička; nacističtí lékaři (myšleno především ti co sloužili v koncentračních táborech nebo ve vědeckých ústavech kde se prováděli pokusy na lidech) byli do jednoho pouhými pseudovědci, jejich experimenty neměly s vědou nic společného a v podstatě se jednalo jen o sofistikovanější formu zbytečného týrání vězňů.
A po ruce hned bývají i nějaké ty příklady. Vyprávění o operacích bez umrtvení a nesmyslných transplantacích mají zřejmě poukázat na vrozený sadismus experimentátorů a historky o pokusech oživit podchlazené pomocí živočišného tepla vykazují dokonce charakter téměř pornografický. Bez dalšího pak bývá naznačováno, že podobně nesmyslné byly i všechny ostatní pokusy. Zkuste se teď zamyslet nad tím, jak moc to je pravděpodobné.
Než se pustím do dalších odstavců, tak chci jen připomenout, že dobře vím, že nacistické teorie o rasové nadřazenosti vedly do Treblinky , to mi nikdo nemusí připomínat. Ale skoro stejně tak jako nemám rád totalitní systémy, se mi protiví, když tuším, že někde někdo znásilňuje pravdu a logiku.
Na vyprávění o nacistických pseudo-lékařích a sadistech v bílých pláštích, je malinko podezřelá jedna věc. Podle všeho se až do okamžiku, než definitivně upsali duši ďábelskému režimu, jednalo o kompetentní lékaře a medicínské výzkumníky. Od lékařů, kteří se s nacismem příliš nezapletli, se lišili jen tím, že dokázali umlčet či převrátit svoje svědomí, ale nelišili se odbornou erudicí. Takových lidí, co pilně bez slitování a přes mrtvoly, pracovali pro Hitlera, byly tisíce desetitisíce až miliony. Ovšem jen a pouze o lékařích se říká, že v okamžiku kdy z nich hitlerovský režim sejmul tíhu svědomí, tak místo aby využili nabízené možnosti, změnili se téměř všichni v sadistické pitomce, kteří promrhali šanci dopracovat se ve svém oboru k nějakým výsledkům a místo toho jen a pouze čistě pro své zvrhlé potěšení týrali vězně pokusy beze smyslu.
Dělat pokusy na lidech jen sen každého, kdo se zabývá vývojem nových léků, očkovacích látek, nových operačních postupů, ale i každého, kdo testuje jakékoliv systémy přežití v extrémních podmínkách. Pokusy na lidech by leccos usnadnily třeba i výrobcům potravin a případnou neškodnost svých výrobků by na lidských morčatech jistě rádi demonstrovali snad všichni výrobci čehokoliv, s čím člověk musí vejít v jakoukoliv interakci.
Morálně se potom slušní vědci od nacistických liší tím, že ti první k pokusům na lidech (dobrovolnících) přistupují až v okamžiku, kdy naděje na příznivý výsledek je o celé světelné roky větší než malá, kdežto těm druhým bylo dovoleno celé to zdlouhavé stádium předběžného testování přeskočit a lidských morčat se nemuseli ptát na souhlas. Jediným krutě logickým závěrem je, že nacistický medicínský výzkum musel postupovat podstatně větší rychlostí, než jaká byla možná ve zbytku světa. Místo toho se nám ale překládá k věření, že otevřená zkratka zůstala nevyužita a že ten kdo svým vědcům dal zelenou, pak nečinně přihlížel, jak pro svou sadistickou zvrhlost přešlapují na místě.
Vězni koncentračních táborů byli chápáni jako „materiál" který je potřeba využít tvrdě, efektivně a bezezbytku. Člověk se stal pilně rotujícím kolečkem válečné mašinérie od okamžiku, kdy prošel pod nápisem „Arbeit macht frei" a jako závěrečný příspěvek válečnému úsilí z něj po smrti stáhli jeho poslední boty. Každý podnik, jemuž byli přiděleni vězeňští otroci, musel pochopitelně vykazovat výsledky. Každý, včetně Emailie Oskara Schindlera. Zdá se, že jediní komu byli vězni přiděleni takříkajíc „na hraní", byli táboroví lékaři a vědci ve výzkumných ústavech. Jistě že z pravidel co nejúčelnějšího využití existovaly výjimky, ale každá výjimka, každá událost která se odchyluje od toho, co bychom očekávali, by měla mít nějaké vysvětlení. Jaké vysvětlení najít pro bezvýsledné experimenty na lidském materiálu?
Jedno vysvětlení by tu bylo. Jistý objem těchto výzkumů vycházel z nacistické rasové teorie. Vychází-li vědecké zkoumání z teorie, která je od základů chybná, jediným možným výsledkem důkladného zkoumání může být odmítnutí chybných východisek. O takové výsledky by pochopitelně žádný Mengele nestál, a pokud by nebyl ochoten změnit své výchozí stanovisko, nejspíše by dál a marně hledal cesty, jak své původní představy přecijen prokázat. Například dnes by každý doktor rasové hygieny pravděpodobně patřil k nejpilnějším studentům genetiky.
(Bohužel. Jelikož každé naznačování možnosti základní genetické nestejnosti lidí různých ras je z historických důvodů hodně nepopulární, dá se přepokládat, že nejaktivnějšími badateli v tomto oboru budou právě duševní potomci Josefa Mengele. Ti totiž pevně doufají, že nějaké takové genetické rozdíly objeví a vzápětí po svém interpretují, kdežto odpovědní vědci se takové možnosti spíše bojí a celému tématu přistupují jen neradi a s maximální opatrností.)
V první polovině dvacátého století však nejspíše výzkum něčeho tak komplikovaného jako je lidská dědičnost, musel vést do mnoha matoucích a pravděpodobně slepých uliček a to bez ohledu na to z jakých pozic k problému přistoupíme. Jenže rasová teorie byl jen jeden z mnoha okruhů bádání. Na vězních koncentračních táborů byly testovány nové léky, nové vakcíny, zkoumaly se mechanismy šíření nemocí, prováděly se testy odolnosti. Opravdu výsledky těchto výzkumů nestály za řeč? Opravdu po všem tom utrpení nevinných morčat svítila na kontě nacistických badatelů krvavá hrozivá nula? Vůbec se mi tomu nechce věřit.
Je ale potřeba podotknout, že jakékoliv třebas i užitečné a všestranně využitelné výsledky by pochopitelně neospravedlnily používanou metodu. Ani rozhodně nepřepokládám, že cokoliv z jejich zločinné práce by šlo dnes nějak využít. Ať už tehdy získali Němci jakýkoliv náskok, dnes už je jistě dávno zlikvidován. Cokoliv mohli objevit nelidskou zkratkou, dnes už jistě bylo objeveno humánnější cestou. Celá věc mě zajímá spíše proto, že z postoje vítězů k ukořistěným dokumentům se dá vyvodit cosi obecnějšího o lidských postojích ke komplikovaným morálním problémům.
Pokud nacistické výsledky byly skutečně nenulové, co se s nimi po válce stalo? Odvrhli je vítězové jako sice potenciálně užitečné, ale získané za takových okolností, že ve slušné společnosti je jejich využití morálně neospravedlnitelné čímkoliv, včetně třeba záchrany života? Považovali vítězové tato bádání za natolik poskvrněná, že nalezené dokumenty bez čtení spálili a zadržené lékaře nikterak „nevytěžovali"? Proběhla někde za zavřenými dveřmi a na nejvyšší úrovni debata na téma co s tímhle problémem? A s jakým výsledkem? Nebyla nacistická data v tichosti a bez rozruchu předána vědcům vítězných zemí, aby je nějakým způsobem ověřili, očistili a později publikovali jako své vlastní, kterýžto manévr byl vzápětí přikryt kouřovou clonou o výjimečné bestialitě a bezúčelné krutosti německých lékařů? Když si Američani bezostyšně odvezli z Peenemünde Wernhera von Brauna a kolektiv, necestoval nějakou jinou lodí také archív nějakého toho medicínského výzkumného ústavu? A proč mluvit jen o Američanech. Na bleším trhu německé vědy si po válce každý z vítězů našel něco, co stálo za to poslat domů. Údaje o lécích, vakcínách nebo o tom jaký podtlak či podchlazení lidský organismus snese a jak podobné podmínky ovlivní jeho výkonnost, schopnosti orientace a postřeh, ty se kořistí nestaly? Opravdu ne? Upřímně řečeno, věřit se mi tomu nechce...
...upřímně řečeno, teď se musím přiznat k malinko nefér hře. Všechno výše uvedené jsou moje skutečné názory. Opravdu si myslím, že nacisté svá nedobrovolná morčata jen tak zbytečně netýrali a že se mnozí z nich snažili, byť morálně nepřijatelným způsobem, dojít k nějakým skutečným a možná i užitečným výsledkům. Jenže to co jsem tu předložil, je sice logická argumentace, která má možná jistou přesvědčovací sílu, ale je to bohužel argumentace bez důkazů. Všechno to vychází jen z předpokladů, faktů mám po ruce jaksi po málu. Pokud se někdo pustil do hlubší studie na téma nacistické pokusy na lidech, tak já její výsledky bohužel neznám, přitom ovšem nemůžu vyloučit, že taková studie existuje, a moje domněnky totálně vyvrací.
Pustil jsem se do psaní tohoto článku v podstatě ze dvou důvodů. Zaprvé, chápu blog jako prostor pro přemýšlení nahlas a nedělá mi problém přemýšlet nahlas a současně připustit možnost, že v řetězci myšlenek je někde chyba. Pokud jí někdo vidí, sem s ní. Za druhé, to že momentálně psaní na blog trochu flákám, neznamená, že jsem přestal existovat a přestal se zajímat o věci, které mě zajímaly vždycky. V poslední době jsem přečetl spoustu zajímavých knih a začíná mi v hlavě strašit jedno takové podezření. Říkáme o sobě, že žijeme v informační společnosti a že své vlastní osudy i osudy oné společnosti řídíme na základě dat a objektivních informací. Já se ovšem pomalu propracovávám k podezření, že se nejspíš už od pravěku po dnešek necháme daleko více než fakty, ovlivňovat příběhy, které si z oněch faktů sestavujeme. Ty příběhy mohou z faktů vyrůstat, mohou se s nimi protínat, ale mohou se od nich časem odchylovat a nakonec i úplně míjet. Svůj vliv ale uplatňují pořád a ten vliv je dokonce měřitelný a rozhodně ne malý. Jakmile mi vyjde čas, pokusím se na tuhle myšlenku navázat ...
Komentáře
ČRo - válečný dekameron (BROX - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 12:17:00
Sice stručně, ale poměrně zdařile se k tomuto tématu vyjadřuje dokumentární cyklus Válečný dekameron ČRo (http://www.rozhlas.cz/wwii/portal/ - odkazy na jednotlivé díly vpravo na stránce, pokusům na lidech se věnuje 1. díl) a zmíněny jsou i pozitivní výsledky výzkumů. Za poslechnutí určitě stojí i ostatní díly.
(kixx - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 12:35:44
O využívání výsledků nacistického výzkumu a jeho možného využití jsem už kdysi kdesi (ta paměť) četl. A pamatuji si, že tam bylo i něco o nac. lékařských výzkumech ( speciálně o výzkumu podchlazení a o dvojčatech a teoriích o jejich psychickém provázání) takže minimálně se se vědci Spojenců po válce zcela určitě výsledky těhle výzkumů zabývali. A možná bychom se divili, kolik léků používáme a jejichž začátek byl třeba v Treblince.
Je to dost morální problém - měly se ty výsledky po válce zničit a začít znovu, nebo v tichosti navázat ( jak se nejspíš i stalo)?
Myslím, žes řešení už napsal (Tokugawa - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 12:39:04
Vědci spojenců ověřili, očistili a později publikovali jako své vlastní poznatky.
ad posledni odstavec (bbfm - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 13:05:35
http://www.krakatit.cz/na-trhu/terry-pratchett-ian-stewart-a-jack-cohen-koule-veda-na-zemeplose-2/
(dond - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 13:59:27
Binární, díky. Po dlouhé době jsem si přečetl něco zajímavého, u čeho se musí přemýšlet. Pochvala před nastoupenou jednotkou je zcela na místě.
Taky jsem někde něco (a vím, že si nevzpomenu, kde, taxe ani nesnažím) o převzetí výzkumů četl, mám pocit, že v souvislosti s komunistickými lágry.
Morální problém to samozřejmě je, na druhou stranu, už jenom kvůli těm obětovaným chudákům, bych si přál, aby ty výzkumy k něčemu byly a nesmírná cena jejich obětí byla aspoň nepatrně zmírněná nějakým vědeckým poznáním.
Doktor Ludvík Souček & spol. (Lido Coda - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 14:54:38
Velmi zajímavý a čtivý článek. Jenom škoda, že končí Josefem Mengelem. On totiž tento povedený krajánek, měl velmi pilné následovníky ve svých bývalých spoluobčanech ČSR (válka v Koreji a Vietnamu). Holt to máme asi v genech. Na internetu je materiálů k těmto zvěrstvům mnoho (v češtině prakticky nic). S pozdravem, etickým úvahám čest a světu mír!
Lido Coda
spis obecne k pokusum na lidech (PDF) (HonzaM - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 15:33:42
http://www.vesmir.cz/soubory/2003_V369-374.pdf
docela zajimave shrnuti, je tam i neco (malo) co se tyka Treti rise
a jeste neco z internetu (HonzaM - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 15:53:19
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/15425/highlight//sid/be94f75f9b0a77514d5e25f84e4c44a1
a ještě ... (HonzaM - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 16:10:12
na wikipedii je o citacích nacistických výzkumů odstavec.
http://en.wikipedia.org/wiki/Nazi_human_experimentation#.22Citations_of_shame.22:_referring_to_Nazi_results_in_later_work
nakolik jsem pochopil, je to stále diskutovaný etický problém.
Asi nejobsáhlejší analýzu jsem našel tady:
http://www.jlaw.com/Articles/NaziMedEx.html
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 18.01.2007, 23:39:46
Díky za odkazy , určitě se podívám, nicméně pravdou jest že tohle je téma na monografii a to hodně pečlivou ...fakt mě někdy štve , že nemám moc úkolovat historiky :o)
Morální problém to je nepochybně jak hrom a klidně by jsme ten problém mohli pootáčet ze všech stran a pokoušet s předtavit co bychom my udělali na místě vítězů a co by bylo lepší a co horší, ale pokud nacistické výzkumy opravdu nebyly nesmyslné, tak už v minulosti někdo tenhle problém musel reálně řešit, nějak ho vyřešil a mě by zajímalo jak ..
Ten komentář nadepsaný "Doktor Ludvík Souček & spol" ten přiznám se fakt rozesmál ..(i když se to asi vzhledem k tématu tak nějak nesluší, ale já smích si prostě nevybírá) Je to pravda že právě tenhle článek je dosti "Součkovský", spousta spekulací , ale faktů málo, už jenom kvůli tomuhle postřehu jsem rád, že jsem jsem vlastní spekulativní poklesek na konci článku přiznal :o)
Ten komentář nadepsaný... (Kolemjdoucí - Mail - WWW) Vloženo 20.01.2007, 13:13:26
"Ten komentář nadepsaný "Doktor Ludvík Souček & spol" ten přiznám se fakt rozesmál .."
Tak to máte opravdu zvláštní smysl pro humor.
"Dělat pokusy na lidech jen sen každého, kdo se zabývá vývojem nových léků, očkovacích látek..."
Zde pro Vaše tvrzení přidávám několik odkazů. Další si jistě (možná) dohledáte sám (tedy pokud pro Vás dějiny nekončí 8.9.1945). Dzp.
http://www.aiipowmia.com/koreacw/czechpw.html
http://www.aiipowmia.com/ssc/dglss.html
http://www.aiipowmia.com/testimony/douglass17.html
http://members.aol.com/lilsispam/benge.htm
http://www.cnn.com/US/9609/17/korea.pows/
http://www.taskforceomegainc.org/USSR.htm
Ludvík Souček a smysl pro humor (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 20.01.2007, 13:43:01
...inu .... zvláštní smysl pro humor skutečně asi mám, ale v mládí jsem v Součkových knihách nejednu hodinu proležel, a když jsem psal tohle, tak dávno před tím, než se tu ten nadpis objevil, konkrétně při psaní posledního odstavce jsem si říkal, jestli se mám přiznat, že článek kvůli příliš mnoha spekulacím považuju za "součkovský" ...
..pak jsem si řekl že by to mohlo znít spíš jako chlubení (vzheldem k páně Součkově proslulosti) , zmínku jsem si odpustil ..a najednou sní někdo po mě hodil v komentářích ...
(Mirun - Mail - WWW) Vloženo 20.01.2007, 15:37:38
Operace bez umrtvení jsou poměrně exponovaný výzkum, když fronta potřebuje obrovské množství anestetik, která jsou drahá. Kdyby se přišlo na způsob jak se bez nich obejít, ušetřilo by se velké množství peněz.
Nesmyslné transplantace jsou nesmyslné z pohledu dneška, kdy už toho víme mnohem více a mnoho dřívějších pokusů nám přijde naivních.
Není tak dlouho doba, kdy se "věda" o živých organismech dělala vivisekcí a přesto se o ní mluvilo jako o vědě a nikoliv jako o sadistické kratochvíli.
Dneska pro pokusy slouží "makak", nikdo nad ním nepřemýšlí eticky, je to jen primát. Stejně, jako byl pro německého lékaře vězeň z jiné rasy. Jen primát. Tak ho vnímal, tak s ním pracoval.
Tušení doktora Součka (SciFi - Mail - WWW) Vloženo 20.01.2007, 17:06:24
Bylo 26. prosince 1978 a doktor Ludvík Souček seděl ve své kanceláří v ošklivé budově na náměstíčku naproti obchodního domů Kotva a měl tušení. Tušení nejen stínu a souvislosti, ale hlavně tušení neblahé. On už jich za ty roky měl těch tušení pár, ale tohle vypadalo na velký průser.
Napřed ty stíny Američanů. Ale ty už byly pryč. Pak ty stíny jejich příbuzných, co se v Praze objevily před půl rokem. Ale to už nebyly stíny, ale úplně živí Američané s hromadou otravných otázek, že nakonec musel doktor Souček zavolat "nahoru", aby zamini zavolalo na americké velvyslanectví a aby otravné Američany šupem poslali zase pryč i s jejich otázkami. A vůbec se okolo téhle věci, která byla vždy klasifikována jako státní tajemství - což je ještě lepší tajemství než obyčejné přísně tajné - začalo všechno nějak podivně hýbat. Jak dlouho je možné ukrývat pravdu? Navždy? V Československu ano. Chtěl o tom doktor Souček mluvit?
Všechno začalo tehdy v Koreji. ČSR tehdy vyslala kontingent vojáků, všechno prověření komunisté - oficiálně se tomu říkalo "československá mise", aby tam vybudovali nemocnici. Jenže v oné nemocnici se dělaly pokusy na amerických válečných zajatcích. Mengele by blednul závisti. Všechny možné. Od obyčejných amputaci typu "co to s vojáčkem asi udělá?" až po zkoušení chemických a biologických zbraní. A různé ty drogy na hlavu - mind-altering drugs and mind-control drugs - zajatci pak ani nevěděli, kdo jsou a kde jsou, a "šli jako ovce", jak pravil svědek. A když už nebyli k ničemu, tak cesta vedla do krematoria. Krematorium na spalování obětí tohoto "lékařského výzkumu" vybudovali taky příslušníci "československé mise". Po skončení "výzkumu" byli zajatci, kteří to nějak zvládli přežít, popraveni. Československé krematorium v Koreji běželo na plný výkon nepřetržitě celé měsíce.
Zajímavé bylo, že už tehdy - začátkem padesátých let - experimentovali čeští a sovětští "lékaři" s kokainem a heroinem. Joseph Douglass popisuje v knize Red Cocaine, jak na americkým zajatcích byly zkoušeny různé dávky kokainu a heroinu za účelem vyvolání miniinfarktu srdce, případně celých sérií těchto miniinfarktů.
Výzkum to byl tak zajímavý, že po změně válečné situace v Koreji se to celé přestěhovalo do nemocnice v Praze-Střešovicích. Krematorium už ani nebylo potřeba stavět - už bylo na místě. Generál Šejna později před americkým Kongresem dosvědčil, že řada pitevních zpráv z pitev těchto zajatců mu prošla rukama. A ještě i po úplném skončení války v Koreji bylo sto amerických zajatců, ve skupinách po dvaceti pěti dopraveno do Střešovic. Většina z nich prý byla odtud poslána do Sovětského svazu a pochopitelně už o nich nikdo nikdy neslyšel. A tak dodnes jsou v českých nemocnicích ve funkcích primářů a docentů i lidé, kteří to tehdy v padesátých a šedesátých letech jako mladí "lékaři" zažili a zúčastnili se - nadějní čeští Mengelové...
Podobná situace se opakovala později ještě jednou - v šedesátých letech začali přilétat do Prahy američtí váleční zajatci z Laosu a Vietnamu. Autobusy se začerněnými skly je dopravovaly na místo určení - někteří už Prahu neopustili, někteří prý pokračovali zase do Moskvy. Šejna to odhadoval na dalších 200 zajatců.
Ale to už bylo dávno. Doktor Souček nebyl jen zubař (pamatujete film Maratónec, jak Lawrence Olivier vrtal zuby Dustinovi Hoffmanovi s otázkou "Je to bezpečné?“), voják z povolání, enigma zahalena v záhadě, on byl i spisovatel, přímo "literární sopka" (to je citát)! Mezitím se doktor Souček na české veřejnosti proslavil autorstvím řady románů a publikaci v oblasti takzvané vědecko-fantastické literatury - tedy sci-fi - a častým vystupováním v televizní Vlaštovce s Olgou Čuříkovou. Začalo to knížkou Cesty slepých ptáků v roce 1964, která se posléze stala trilogii a pokračovala knihou Runa Rider v roce 1967 a Sluneční jezero (to zní jak foglarovka!) v roce 1968 - poslední dvě byly dokonce zdramatizovány jako fiktivní reportáž a vysílány v českém rozhlase - sice to byl krotký plagiát triků Orsona Wellese, když v předvečer Halloweenu 1938 zdramatizoval pro rádio hru H. G. Wellse "The War of the Worlds", ale v Česku stejně nevěděli kdo byl Wells
Po osmašedesátém pokračoval Souček v čilém publikování, vzpomeňme jen namátkou Operace Kili z roku 1970, Zájem galaxie z roku 1973 a pak už přišlo velké dílo Tušení stínu v roce 1974, následováno publikaci Tušení souvislostí v roce 1978. A teď už měl Ludvík Souček napsáno i jeho nejnovější tušení a to Tušení světla. Zatím jen v manuskriptu.
Sekretářka donesla kávu a zavřela za sebou dveře. Souček se po chvíli napil, zalapal po dechu a s rachotem spadl z křesla za svým psacím stolem. Byl to mohutný chlap se spoustou nadváhy. Sekretářka se podívala dovnitř a utíkala k telefonu. Po chvíli přišel zvenku s ruským přízvukem hovořící muž a poslal ji pryč. Obešel stůl k ležícímu Součkovi, který už se nehýbal, z kapsy vytáhl pouzdro s injekční stříkačkou a vyprázdnil ji do ležícího.
Oficiální oznámení znělo, že doktor Ludvík Souček (1926 - 1978), autor velké rady publikaci z oblasti sci-fi, zemřel na následky infrarktu. Víc nic. To víte, špatná životospráva a taky hodně pil. Výraz miniinfarkt nikde nezazněl. Asi nebyl českým "lékařům" znám. České veřejnosti zase nebylo známo, že dr. Ludvík Souček byl účastníkem oné československé "mise" v Koreji a že byl v době před jeho smrti opakovaně kontaktován rodinnými příslušníky amerických vojáků, kteří jsou dodnes klasifikováni jako MIA (Missing In Action).
Součkovo poslední dílo Tušení světla, které existovalo pouze v jediném exempláři, tak jak je autor napsal, záhadné zmizelo po jeho smrti v nakladatelství Albatros, kde mělo být připraveno a přepsáno k vydání. Nikdy nebylo nalezeno.
Součkovaté zmatení ... (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 20.01.2007, 22:54:05
...jak se zdá, nezbude mi než přiznat, že ve vědomostech o doktoru Součkovi, mám mezeru o velikosti Grand kaňonu.....takže v komentáři od Lido Coda , jsem pak chápal titulek jako narážku na spekulativní chrakter článku a text komentáře už si se Součkem nespojil. ...
Teď bych jen čistě pro pořádek chtěl připomenout, že ať už komentář "Tušení doktora Součka" přidal kdokoliv, tak se jedná o kopii článku Rosse Hedvicka, který jak jsem tak zjistil, je hlavním popularizátorem myšlenky, že doktor Souček se na "korejských" pokusech nějak podílel .
česká wiki to zatím vidí takhle
http://cs.wikipedia.org/wiki/Československá_vojenská_mise_v_Koreji_(1950-1953)
Každopádně je fakt, že poválečný československý dějiny by taky uživily armádu historiků ...
(thr - Mail - WWW) Vloženo 23.01.2007, 17:57:08
Ono je fakt, že Souček byl těžký bolševik a je to vidět v řadě jeho knih. Lidé mojí generace si ho často idealizují, v té době byly jeho knihy docela bomba a četli jsme to rádi, ale s odstupem se tam mezer a nepodložených faktů (a to často nepodložených v kontextu doby vzniku) najde víc než dost.
Na druhé straně ale jako není na místě idealizovat Součka spisovatele, tak není na místě z něj dělat démona. Bylo celkem doloženo, že v době korejské války rozhodně neměl v armádě nijak mimořádnou hodnost (nehledě k věku - 24 let na jejím začátku), takže i kdyby se na nějakých experimentech podílel, tak je prakticky vyloučeno, že by byl jejich vedoucí postavou či dokonce iniciátorem - skutečné viníky (pokud to není celé jen bublina) by bylo třeba hledat úplně jinde.
tady se podívejte (nokfo - Mail - WWW) Vloženo 02.04.2007, 22:01:43
kam vede naše civilizace.
http://educatedearth.net/video.php?id=2983
možná že slečna (slečny?) bydlí vedle nějakého neškodného radaru.
Přidání komentáře...