DOMŮ
29.05.2004
Poslední dobou jsem zabil spoustu lidí.
A vlastně vůbec nevím proč. Nemohlo to být jen tak z nudy. Když má člověk uživit rodinu, vychovat děti, stihnout nějaké ty koníčky a přátele, nemá moc času se nudit. Je pravda , že většinu těch lidí jsem zabít nechtěl, byly to spíše nehody,ale některé jsem zprovodil ze světa nejspíše z čirého zoufalství a zlomyslnosti. Někdy mám dojem , že si tím vším kompenzuji krizi středního věku, které se nikdo nemůže vyhnout a tudíž ani já ne. A ačkoliv mě někdy trápí svědomí, mám dojem, že s tím zabíjením jen tak nepřestanu. Microsoft flight simulator 2004 je hra, kterou jsem si vždycky přál.Přál jsem si jí už v době kdy jsem neměl počítač žádný, přál jsem si jí, když jsem měl počítač slabý a nevýkonný a tak když se mi konečně povedl up-grade ,netrvalo to dlouho a já létám! A naštěstí není při téhle hře potřeba procházet nějakým složitým školením, můžete sice začít od létající kůlničky na dříví bratří Wrightových, ale pokud nemáte trpělivost pomalu se propracovávat nahoru, klidně můžete usednout rovnou do kokpitu obřího Boeingu 747 a zkoušet jaké to je , když má vzlétnout činžovní dům. A jelikož si myslím, že i vás by mohla podobná vášeň postihnout, nabízím vám tu:
Krátký pilotní kurs dle Binárního Ládina.
První věc která vás nesmí vyděsit a odradit, je neuvěřitelně nepřehledný ovládací panel, plný záhadných spínačů , přepínačů a ciferníků. K tomu aby jste se dostali do vzduchu většinu z nich vůbec nepotřebujete. Většinou stačí najít plyn, odbrzdit, někdy je dobré trochu zahýbat klapkami ( pořád ještě nevím na co přesně jsou, jestli se mají zvedat při startu nebo přistání, ale vzletět jde s nimi i bez nich) no a letíte. Jakmile jste ve vzduchu , je čas se nadechnout. To snazší už máte za sebou.
Hned jak se dostanete do nějaké rozumné výšky, to znamená, tehdy,když ani největší budovy v okolí neohrožují váš podvozek, přijde ta těžší fáze. Je těžká proto, že od vás vyžaduje dělat dvě věci zároveň. Je potřeba přinutit letadlo, aby se neustále nekývalo doleva ,doprava a také nahoru a dolu a zároveň mít čumák letadla alespoň přibližně nasměrovaný do míst, kde tušíte vaše cílové letiště.
Přitom je potřeba dbát několika pravidel z nichž to nejhlavnější je: Náhodné mačkání tlačítek a přepínačů s neznámými funkcemi neprospívá stabilitě letu. Pokud už neodoláte a nějaký ten spínač přehodíte do jiné polohy než byl při startu a vaše letadlo začne beznadějně ztrácet výšku, věřte ,že návrat spínače do původní polohy nic neřeší. To pochopitelně v případě, kdy jste schopni určit který to byl, což většinou nejste. Proto je lepší ke všem tlačítkům na hlavním panelu přistupovat s maximální obezřetností a nejlepší je vůbec se jich nedotýkat a brát je prostě jen jako blikající exotické ozdoby.
Existuje ještě jeden dobrý důvod, proč je lepší přístrojovou desku nedráždit. V každém letadle se kdoví proč vyskytuje takový malý nenápadný „čudlík“ , kterým se vypíná motor. Vypozoroval jsem, že letadla s vypnutým motorem, vykazují tvrdošíjnou neochotu stoupat.
Zjistil jsem, že někteří výrobci letadel zřejmě počítají s piloty, kteří nestíhají sledovat všechny důležité údaje, a tak zejména ve větších dopravních letadlech, po celou dobu letu houkají poplachové sirény a rozsvěcují se kontrolky WARNING nebo ALARM. Pro hodnocení závažnosti takového varování používám jednoduchou stupnici, vycházející z vypozorovaného faktu, že pokud se letadlo do tří minut od vyhlášení poplachu nezřítí, nejde o nic důležitého a poplach je možné ignorovat. Pokud jde o něco závažného a letadlu hrozí zřícení, tak se nakonec stejně zřítí, ať už uděláte cokoliv, tudíž je opět možné poplach ignorovat. V zásadě tedy ignoruji všechny poplachy, z výjimkou těch u kterých se dá snadno přijít na to, co znamenají. Ovšem i tady je potřeba postupovat s maximální opatrností, jak dokazuje následující skutečná příhoda.
Jsem patriot a tak většinou rozbíjím letadla o rodnou hroudu, moje nejoblíbenější trasa je z Prahy do Tábora, protože tam mám babičku a letadlem to tam trvá jen dvacet minut. Ale jednou jsem dostal chuť na exotiku a naplánoval jsem si let z Hongkongu do Tokia. Podařilo se mi sice dostat obří letoun do vzduchu,ale stroj byl velmi nestabilní, takže jsem se nedostal ke svému obvyklému šněrování křížem krážem podle hlavního směru letu, čemuž pro divoké kymácení na všechny strany říkám: vysoká pilotáž. Místo toho jsem se pral se vzpurným letadlem , můj letový plán šel do kopru a já se divoce zmítal kamsi nad východní Čínu.
Když se mi konečně podařilo letadlo trochu vyrovnat,ale ne natolik aby se už mohla podávat káva,když tak do půl šálku, začal jsem na displeji GPS zjišťovat, co z těch zkratek a číslic na zemi by mohlo být letiště vhodné pro nouzové přistání. Při tomto přemýšlení mě neustále rušil neodbytný zvuk poplachové sirény. Tedy, nerušil ani tak mě, já už jsem si na všemožné houkání v kokpitu docela zvykl, považuji jej za přirozenou součást letu, ale bál jsem se , že cestující by sirénu mohly zaslechnout až mi letuška ponese pivo a mohlo by je to znervóznět.
Podrobný průzkum palubní desky, s anglickým slovníkem v ruce, odhalil, že mám pořád ještě vysunutý podvozek. Bezmyšlenkovitě jsem jej zasunul, očekávaje jednak zmlknutí sirény a jednak výrazné zlepšení letových parametrů. Jakmile podvozek zmizel v trupu, siréna opravdu zmlkla. Letadlo se nárazem podvozku poněkud zachvělo, v zápětí se naklonilo na levé křídlo, pak ještě víc, pak se rozeřvali čtyři jiné sirény. Stroj se řítil dolů a spolu sním celá posádka a všichni cestující. Jelikož jsme se řítili k zemi v divokém výkrutu čumákem napřed, znovu vysunout podvozek nedávalo příliš smyslu, přesto jsem to udělal. Na směr letu to nemělo žádný vliv. Těsně předtím , než se kabina zaryla do země mi blesklo hlavou: „Doufám, že jsme neměli vyprodáno“
Letadlo by se teoreticky při takovém nárazu mělo rozpadnout na tisíc kusů ale nerozpadlo se. Letadla od Microsoftu se nerozpadají. Zůstali jsme trčet s nosem zarytým do nějakého pole uprostřed jihovýchodní Číny, s ocasem mířícím k nebi a ačkoliv na trupu nebyla ani prasklinka, silně jsem pochyboval, že většina cestujících by po takové nehodě dokázala odejít po svých. Z toho plyne poučení, že i když víte proč siréna houká, do probíhající letu je lepší zasahovat co nejméně.
Závěrečnou fází každého letu by v ideálním případě mělo být přistání. Z přistáváním mám zatím zkušenosti spíše teoretické. Vím, že vizitkou každého pilota je co nejvyrovnanější poměr startů a přistání, ti nejšpičkovější jej udržují na jedna ku jedné. Můj poměr je zatím asi 459 : 8 z toho šest nouzových. Nebudu vám proto dělat žádné kázání o tom jak se správně přistává, protože to sám nevím.
Místo toho vám poradím jednu praktickou maličkost, ke které přistávání vlastně ani nepotřebujete. Program je vybaven jednou úžasnou technologickou vymožeností. Nejen že si sami můžete zvolit čas a místo letu, ale pokud toužíte po superrealistickém zážitku, můžete si zapnout i funkci: reálné světové počasí. Program pak v pravidelných intervalech po internetu zjišťuje aktuální informace o skutečném počasí v místě, kterým právě prolétáte. Je to skvělá věc! Například můj syn je dnes na fotbalovém turnaji v Rakousku.Zapnul jsem tedy reálné počasí, vybral letiště co nejblíže místu konání turnaje a vzlétl trochu obhlédnout situaci,abych viděl, jestli tam kluk má dobré počasí na fotbal. Pokud to chce vědět, poblíž Kitzbühelu bylo dnes ideální počasí na fotbal. Lehce pod mrakem,ale nepršelo. Trochu jsem naklonil letadlo na křídlo, abych zjistil jestli je mapa dokonalá a já uvidím někde pod sebou fotbalové hřiště. Jenže ,jak jsem tak věnoval pozornost zemi, zčista jasna jsem vletěl do mraku a z něj už nevyletěl. Uvnitř mraku byla nějaká hora nebo co. Ještěže jsem si na to vzal jen malé jednomístné letadlo a odnesl to jen já sám.
Komentáře
moc (brm - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 01:55:27
hezky :)
:- (iko - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 03:17:55
:-) (iko - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 03:18:23
:-)
vyborny ! :-)) (mudd - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2004, 09:28:50
Takhle nejak asi pilotoval ten chlapek v "Pripoutejte se prosim" :-)))
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2004, 10:35:36
každopádně jsem tím chtěl všechny upozornit, aby v případě, že mě uvidí , jak se na letišti plížím ke dveřím , označeným cedulkou "pouze pro letající personál" , zavolali někoho, kdo mě šetrně doprovodí k nejbližšímu kompetentnímu lékaři.
Simulátory... (galahad - Mail - WWW) Vloženo 30.01.2005, 19:29:08
...to je moje...i když já radši ty válečný. Není lepší pocit než v kokpitu Spitfiru rozsévat hrůzu a děs mezi piloty Luftwaffe, nebo prostě jen tak blbnout ve vzduchu a mít radost z toho, že to poslouchá...a hezky vypadá...
(Nill - Mail - WWW) Vloženo 26.04.2005, 16:21:14
:-)))))))))
(drinker - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 13:39:43
taky jsem lítával ve FS 2000, to byla paráda - měl bych jeden tip a to až budeš ve vzduchu, prostě zapni autopilota, kterýho si předem na GPS naplánuješ. Navede tě na správnej kurs a pak už si můžeš dělat co chceš. Přistávání byla sranda největší, ale opět s autopilotem nic těžkého, prostě stačilo si zjistit, jaká je výška letiště a pomocí autop. klesat, nad letiskem zadat tu výšku letiště a těsně nad zemí zvednout čumák a pak jen brzdit a rolovat. Jóóó, to byly časy, asi bych si zas FS měl pořídit.
(little.punkie - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2006, 21:03:04
krátký, jo? A co je teda potom dlouhý? xD
(harry - Mail - WWW) Vloženo 21.01.2008, 15:52:35
nevim jestli te takove "letani" muze bavit :-) Osobne si myslim, ze neni duvod vyuzivat zrovna FS, ktery je pomerne dost dobry a promita se i v trenazerech realnych pilotu. Dalsi veci je rozbijeni letadel. Ne ze by MS nechtel udelat hezke crash efekty, problem je v tom, ze firmy jako Boeing, Airbus atd., nedovoluji demolovat (ani virtualne) sve stroje - spatny vliv na reklamu... Ale jinak clanek je hezky napsany, sice jsem tam nasel jednu hrubku, ale pobavil a to je hlavni :-)
Přidání komentáře...