DOMŮ
28.05.2004
Konspirace všude kam se podíváš.
Tenhle text vlastně původně nebyl určený pro blog. Dalo by se o něm mluvit jako o objednávce, která byl nakonec stornována. Editor chtěl krátit , já prodlužovat, nakonec jsme se nedohodli, takže je tady. Jedná se o pohled za kulisy jistého „spiknutí všedního dne“ . Možná, že pro ty z vás kteří už se na internetu nějakou chvíli pohybují bude trochu nošením dříví do lesa,ale přesto ho sem dávám a to hlavně protože: 1. tady jsem editorem já 2. když už jsem si s tím dal tolik práce , nechce se mi to vyhodit do koše 3. poslední dobou to tady mám samou politiku. 4. je pátek a mě se zdá, článek o erotickém chatu by mohl být dobrým čtením na víkend.Konspirace?
Pátek
13.00 Praha.
Ve městě pomalu začíná nastupovat odpolední dopravní špička umocněná tím,že je konec týdne. Na stanici metra Budějovická,naproti stánku se zeleninou ,vedle Tabáku stojí mladý muž,odhadem pětadvacetiletý,na sobě má džíny a tmavou mikinu s kapucou.Přestože stojí mimo dav lidí proudících z metra a do metra,nepůsobí nijak nápadně. Prodavač z Tabáku si ho ani nepovšimne,protože ze svého okýnka na něj nemůže vidět. Prodavačka u stánku se zeleninou ho sice zaregistruje,ale příliš mnoho zákazníků,jako vždy před víkendem, poutá její pozornost na tolik,že za celou dobu co tam mladík čeká ,na něj pohlédne snad dvakrát.
Eskalátor vyváží ze stanice další dav lidí,přijel vlak z centra. Jedním z cestujících je i obrýlená blondýnka. Mladík se odlepí od svého místa a vyrazí ji naproti. Sejdou se mezi proudícími lidmi.Když o tři minuty později prodavačka zvedne oči od váhy,mladík už na svém místě není. Kam odešel? Nahoru po schodech směrem k autobusům,nebo se ponořil do metra? Neví. Blondýnky si vůbec nevšimla. Kdyby jste se zeptali kohokoliv ze stovky lidí,kteří tu prošli v posledních minutách jestli si všimli něčeho zvláštního,všichni by odpověděly, že ne.Nikdo nic neviděl.
14.07 Benešov u Prahy.
Nádražní budova pamatuje lepší časy,každý kdo tu prochází se snaží nevnímat letité nánosy špíny. U zábradlí před nástupištěm stojí muž , čtyřicátník. Jeho sako sice není nejdražší ,ale signalizuje,že muž dbá na vzhled,košili bez poskvrnky,kravatu uvázanou na dokonalý uzel.Ruce má složené za zády a dává si pozor aby se ani trochu neopřel o zábradlí před sebou. V jednom okamžiku kolem něj prochází mladá maminka s kočárkem,a právě když míjí muže který s mírně zachmuřeným výrazem pozoruje peron před sebou , její roční syn vyhodí z kočárku na zem polštářek.
Polštářek uhodí muže do ruky a dříve než maminka zpozoruje co se stalo,on už se ohýbá a podává jí ho.Maminka poděkuje a než polštářek očistí a navrátí do kočárku ,ocení letmým pohledem mužovo dokonalé oholení i nevtíravou kolínskou. Usměje se na něj a muž jí úsměv vrátí. Pak se podívá do kočárku a lehce se usměje i na dítě v kočárku. Žena odchází,muž obrací svůj pohled zpátky ke kolejím.
Na druhé nástupiště právě přijel letitý pantograf od Prahy a část cestujících,ti co nerespektují cedule“ Přecházet koleje přísně zakázáno“ se prodírá mezi lidmi kteří u prvního nástupiště čekají na rychlík z Českých Budějovic. Ten na koho muž čeká a koho marně vyhlíží,třicetiletý,sportovně vypadající chlapík v triku s krátkým rukávem, jde spořádané podchodem. Jakmile se nádraží trochu vyprázdní,uvidí muže v saku,přistoupí k němu a lehce se dotkne jeho paže. Oba se úlevně usmějí,podají si ruce a chvíli spolu tiše hovoří.O dvě minuty později nastoupí před nádražím do tmavomodré Felície a odjedou.
Na muže v saku zůstane jediná vzpomínka, v hlavě té mladé maminky,která hned druhý den zkouší v místním obchodním domě všechny vody po holení a hledá tu příjemnou vůni,kterou cítila včera aby ji mohla koupit svému manželovi. Nepovede se jí to a tak je i tato vzpomínka časem odsunuta jinými dojmy.
14.55 Dobříš.
Autobusové nádraží na Dobříši je vlastně jedním z výběžků náměstí a z nějakého důvodu se rozložilo mezi starou a novou radnicí,tedy na místech kde by podle všech předpokladů mělo být to nejživější centrum. Skutečné centrum se tak odsunulo o kus dál,na hlavní ulici. Z autobusu z Příbrami vystupuje téměř kluk ,nemůže mu být ani dvacet. Z rukama v kapsách džín se odloudá směrem k parku. Posadí se na lavičku a živě se rozhlíží.
Po půl hodině se zvedne a u stánku s občerstvením si koupí párek v rohlíku,o čtvrt hodiny později se tam vrátí pro limonádu. Za další půlhodinu si u téhož stánku koupí cigarety,vrátí se na lavičku a kouří doslova jednu od druhé.
Tohle už přeci jen vzbudilo trochu pozornosti u majitele stánku.Když v sedm odpoledne stánek zavírá,všimne si ,že mladík nastupuje do autobusu zpátky do Příbrami. Pod lavičkou po něm zůstala hromádka nedopalků. „Asi se nedočkal“ usoudí majitel stánku a má v podstatě pravdu. Co nevěděl ani stánkař ani mladík,je že pár minut po té,co se na lavičku posadil,prošla kolem něho čtyřicátnice v decentním kostýmku a poočku si jej prohlédla,ale jakmile se jejich zraky měli setkat,odvrátila pohled a zrychlila krok,jako by někam pospíchala.
Přešla náměstí a vešla do vinárny pod starou radnicí. Tam v malém boxu v rohu vypila pomalu dvě deci vína a rychle jednu griotku. Na náměstí se vrátila právě v okamžiku kdy si mládenec kupoval pití a ona ho tudíž přehlédla. Rozhlédla se,ale přes stánek ho neviděla.Odvrátila se a tentokrát nefalšovaně spěchala domů.Bylo to jen o dvě ulice dál. Když minula důchodce ,který tu venčil svého jezevčíka,zdálo se mu,že pláče.Ale pohlédl na ní jen krátce,takže si tím nebyl zcela jist.
18.20 Klatovy
V restauraci pod hotelem Bílá růže sedí u stolku pro dva ,osamocená pětatřicetiletá žena a pije kávu.Nevypadá to,že by na někoho čekala,protože když se otevřou dveře ,nikdy nezvedne hlavu,aby se na příchozího podívala.Přesto se každou chvíli dívá na hodinky. Když si odhazuje z čela pramen svých dlouhých tmavých vlasů ,na okamžik to vypadá,jako by prožívala nějaký vnitřní neklid,ale brzo se jí do tváře vrací nenápadný úsměv.
Znovu se podívá na hodinky a když jde kolem číšník,objedná si ještě jednu kávu. Není to úplně obvyklé ,ale číšník,který už slyšel daleko divnější objednávky ,se nad tím pozastaví jen vteřinku,a vzápětí po té,co druhou kávu donese,pouští celou věc z hlavy.
Na mobilním telefonu,který má v kabelce pípne signál krátké textové zprávy.Rychle si ji přečte dopije kávu,zvedne se a přistoupí k pultu aby zaplatila. Když si ukládá peněženku zpět do kabelky,něco uvnitř kovově zazvoní,ale toho zvuku si nikdo kromě ní,nevšimne. Vyjde ven z restaurace,bez nejmenšího zaváhání mine recepci hotelu a zamíří po schodech do druhého patra.Najde pokoj 212 a zaklepe.Dveře se otevřou,žena vejde a dveře se za ní rychle zavřou. Na chodbě v tu chvíli nebyl nikdo kdo by to viděl.
20.00 Tábor
Husitské město se na svém jihozápadním okraji opírá hradbou o řeku Lužnici. Těm místům se už od dob Jana Žižky říká Na parkáně. Stejnojmenná vinárna je ukrytá v podloubí středověkého domu naproti hrabám. Jedná se o útulný a diskrétní podnik,který je zároveň ale cenově dostupný,takže kdo chce mít jistotu,že si tu v pátek večer v klidu posedí,musí si místo rezervovat předem.
K rohovému stolu s cedulkou „Rezerve“ ,číšník právě uvádí manželský pár. Mírně prošedivělý muž a jeho o poznání mladší manželka jsou v této vinárně pravidelnými hosty. Číšník už ví,že tu jednou až dvakrát měsíčně tráví páteční večer,kupodivu pokaždé ve společnosti jiných přátel. Nikdy si nic neobjednávají dříve,než jejich společníci dorazí,přesto se jich vždy pokaždé zeptá a oni pokaždé stejně odpovědí.I tentokrát z objednávkou počkají.
O patnáct minut později vstupuje do vinárny druhý manželský pár ,oba středního věku,a dříve než jejich oči stačí přivyknout intimnímu šeru,zpozoruje je ten prošedivělý gentleman a očima na ně upozorní manželku,která vzápětí gestem upoutá jejich pozornost a přizve je ke stolu.Ještě než se nově příchozí stihnout pořádně usadit je tu číšník. Společnost se tentokrát rychle shodla na lahvi bílého Rulandského.
V průběhu večera vypijí ještě dvě láhve stejného vína,kolem deváté se navečeří,prvního rundu něčeho ostřejšího si dají po večeři.Třetí láhev vína dopíjejí těsně po jedenácté a ten pár,který dorazil jako druhý trvá na tom,že to budou oni kdo zaplatí. Během placení objednává šedivý muž mobilním telefonem taxi.
Ulice jsou tou dobou už téměř prázdné,takže jen kuchař z vinárny,který si v průjezdu dával přestávku na cigaretu, může říct,že oba páry nasedli do černého Volkswagenu Passat a odjeli kamsi směrem ven z města. Ale proč by někomu vyprávěl o něčem tak banálním? Taxikář by mohl říct přesně,kam je vezl,ale toho se na to nikdo nezeptá.Není důvod.
Sobota.
00.35 Praha.
Mánesova ulice je rovnoběžná s Vinohradskou ,ale daleko poklidnější.Krátce po půlnoci,kdy přeci jen po Vinohradské třídě ještě jezdí dost aut a sem tam i první noční tramvaj, tady je toho klidu snad až víc,než by bylo příjemné čtyřicetileté dámě,která jde po levém chodníku velmi pomalu směrem dolů k centru.
Pejskař,který jí pár minut pozoruje ze druhé strany ulice,přemýšlí kam by ji zařadil. Zcela určitě to není „noční pracovnice“ jednak na to vůbec nevypadá,je oblečena tak jako by právě šla z divadla,a za druhé,tohle prostě není jejich rajon.Ale kdyby opravdu šla domů z divadla,nebo i třeba z nočního podniku,kde ale určitě nepila přes míru, přeci jen by v jejích krocích bylo více spěchu. Tohle sice není nijak zvlášť nebezpečná čtvrť,ale na podobných místech a v podobnou noční hodinu,přeci jen trochu spěchá každý,s výjimkou právě pejskařů,jako je ten který dámu pozoruje.
Muž se psem si řekne,že je jedno jestli půjde se svým miláčkem nahoru ulicí nebo dolu,ale je trochu zvědavý a tak se pouští pomalu směrem dolů,stejně jako žena,jen na druhé straně a asi dvacet metrů za ní. Náhle do ulice na jejím horní konce vjede auto.Oba se za ním otočí,pejskař spíše bezděky,žena se ale přes záři reflektorů snaží rozeznat typ a barvu,což není zrovna snadný úkol,protože ve značkách aut se příliš nevyzná,a barvu přezařují zapnutá dálková světla.Auto lhostejně mine oba noční chodce a ti pokračují dál ve své loudavé chůzi,každý po své straně.
Teprve třetí auto je to pravé.Přibrzdí u chodníku a žena do něj po zaváhání tak krátkém,že ho pejskař ani nerozpoznal,nestoupí. Aha, řekne si muž,napůl pro sebe,napůl pro svého psa,takže čekala na odvoz.Otočí se a nasměruje psa k domovu.Viděl všechno,ale nepochopil vůbec nic.
Konspirace!
Ačkoliv od dob pádu komunismu se hodně změnilo,neustále žijeme ve světě utajovaných skutečností. Například naše vláda má ve své pravomoci hned několik úřadů,které se zabývají utajováním. Bohužel,( nebo bohudík,to záleží na tom jestli si myslíte,že to co se vláda snaží utajit je skutečně důležité pro blaho země,nebo ne) je náš místní systém utajování natolik děravý ,že podle přísně tajné zprávy,kterou nejmenovaný agent BIS zapomněl na stole v restauraci u Vejvodů, je nejfrekventovanějším slovním spojením při zasedání vlády sousloví :únik informací.
Mohlo by se spekulovat o příčinách a hledat je v naší národní povaze a celou záležitost odbývat mávnutím ruky a slovy:“u nás se prostě všechno rozkecá“ jenže tak jednoduché to nebude,protože v naší zemi dokonale funguje jiná konspirace ,která pronikla i do těch nejzapadlejších vísek. Spiklenci jsou tu stejní Češi,kteří podle lidového soudu všechno rozkecají a přesto zůstává spiknutí utajeno. A není to jen proto,že spiklenci používají propracovaný systém krycích jmen,komunikují s použitím nejmodernější techniky a jejich setkání jsou nenápadnější,než setkání členů zednářských lóží.
Tohle spiknutí je utajené jednak proto,že mnozí spiklenci mají bytostný zájem na jeho utajení,kupodivu ne všichni. Mnozí se naopak účastí ve spiknutí rádi pochlubí jenže i když to udělají,konspirace zůstane neviditelná, hlavně proto,že cokoliv unikne mimo okruh zasvěcených,narazí na barieru nepochopení a odmítnutí. A i když se tímto textem pokusím hradbu prolomit,obávám se ,že to stejně nebude stačit a všechny souvislosti člověk pochopí teprve tehdy,když se sám stane zasvěceným.
O jakém utajeném spolku je tady vlastně řeč? Jaká to je konspirace,když jejím účastníkem se může stát prakticky kdokoliv? Co to je za společenství když jeho výhonky zasahují nejen Prahu ,Brno, Ostravu ale má své buňky i v Nové Vsi pod Pleší, Bendově Záhoří prostě v libovolné Horní Dolní? A to mluvím jen o České republice! Ve skutečnosti je to záležitost doslova celosvětová a mezinárodní kontakty tu nejsou žádnou výjimkou! Jaké to je spiknutí,když v hluboké konspiraci se ho účastní ženatí muži a jejich manželky o tom nemají ani ponětí,účastní se ho muži svobodní,mladí i staří,úspěšní i neúspěšní,ženy v domácnosti,ženy osudově krásné jako samotná Matta-Harri,které ale ve svém civilním životě pracují na poště,ženy inteligentní i ženy tuctové? Zkrátka všichni lidé všech skupin,zastoupeni proporcionálně ,podle skutečného výskytu ve společnosti,s možnou výjimkou v neprospěch těch skutečně nejchudší a nejnevzdělanějších. Jedná se o spiknutí účastníku erotických internetových chatů.
Pochopitelně existují i jiné chaty, tematicky zaměřené doslova na cokoliv,od počítačů,přes rybaření po politiku nebo třeba i pěstování macarátů jeskyních,jenže ty nejsou obklopeny atmosférou utajování,neprovází je předsudky,pověry a mýty. Když se připojíte na chat o stavbě lodních modelů,snadno komukoliv vysvětlíte ,co že jste tam vlastně potřeboval probrat a s kým. Člověk který přijde na erotický chat má jen malou potřebu o tom vyprávět někomu mimo. Těžko se bude chlubit provozováním „sexu po netu“ nebo tím ,že hledá nějaké jiné anonymní povyražení. (O anonymitě bude ještě řeč,anonymita většiny stálých účastníku je po nějaké době dosti iluzorní) A když se přeci jen pochlubí, odpovědí mu budou nechápavé a odsuzující pohledy. Zdá se vám,že lidí kteří podobné věci vyhledávají nemůže být moc? V tom případě někdy otevřete Annonci ,rubriku Hezké chvíle a podívejte se kolik je tam inzerátů. A uvědomte si ,že na hojně navštěvovaném chatovacím serveru si podobnou záležitost můžete ,máte-li štěstí, domluvit během pěti minut a to všechno bez zdržování s podáváním inzerátu,otravně pomalou papírovou poštou a daleko anonymněji.
Na serveru www.xchat.cz je rubrika Sex a neřesti město ,které doslova nikdy nespí. Není problémem ve tři ráno tu najít stovku lidí,roztroušenou po různých místnostech.Zjistit o čem si povídají je už těžší,protože velká část komunikace probíhá „šeptem“ tj. uzavřeným způsobem,od jednoho účastníka k druhému,kterou ostatní nevidí,na rozdíl od komunikace otevřené takzvaně „na sklo“ Ale když se nacházíme v rubrice Sex a neřesti a jsou tři hodiny ráno,to si tam asi nebudou povídat o počasí? Nebo,že by ano?
Mytologie spiknutí.
Mezi lidmi,kteří nikdy neokusily radosti erotického chatu panuje jedna velmi rozšířená obava,totiž obava,že například pod nickem zhava_blondyna se s daleko větší pravděpodobností vyskytuje železničář na penzi s Prostějova,než ke všemu svolná čertice z Prahy. Nepopírám,že pod několika ženskými jmény se vyskytují chlapi ,buď chlapi poněkud neobvykleji sexuálně orientovaní,nebo prostě jen zvědaví i já jsem si ze zvědavosti vyzkoušel ženský nick,ale přestalo mě to bavit při třicáté šesté nabídce typu:“pošlu ti fotku svýho nářadí“ ,tedy asi za hodinu.Ty ženy které jsou přesvědčené,že všechno „nářadí“ je v podstatě stejné a takových je i na erotickém chatu většina,občas trpí lehkou podrážděností a nezdvořilé odpovědi na podobné nabídky jsou tedy velmi pravděpodobné.
Existuje tedy vůbec nějaký způsob jak odlišit skutečné ženy od neskutečných aniž by se člověk s nimi musel setkat,anebo alespoň vymámit z nich telefonní číslo?( V době anonymních mobilů vám mnohé ženy i na erotickém chatu dají svůj telefon celkem s klidem,zvláště když používají více SIM karet.,některé dokonce dříve,než si o něj řeknete.Jak říká Dilbert:“moderní ženy si osvojily právo prvního útoku“)
Přesto,že získat telefon je často velmi snadné,je i jiný způsob. Nevím jak jinde ,ale na xchatu lze snadno zjistit jak dlouho je který nick používán a také kolik minut už s ním dotyčný „nachatoval“. Pokud tedy narazíte na někoho,kdo používá svůj nick dlouho a často, pak si troufnu hádat,že tito častí uživatelé jsou většinou alespoň přibližně to co o sobě tvrdí,že jsou. Navíc server xchat zná pojem „certifikovaný uživatel“ a tam je jistota téměř stoprocentní.
Právě z těchto důvodů jsou všechny nové nicky ve stálých místnostech lehce podezřelé a může chvilku trvat,než se člověk stane řádným a uznaným členem společenství, „nás ,kluků a holek,kteří spolu mluvíme“. Základem osazenstva stálých místností jsou totiž „dobří holuby kteří se vracejí“ ,nemusí jich být nutně většina,ale jsou to právě tyto vracející se „tváře“,které vytvářejí dojem uzavřené komunity,do které není tak snadné proniknout ,jste-li „nové dítě v ulici.“
Druhým velkým mýtem chatu je jeho anonymita. Anonymita se tu dá sice udržet,ale dá to práci.Nesměli by jste o sobě nikomu říct vůbec nic,nebo jakmile o sobě prozradíte něco osobního,museli by jste si ihned změnit nick a hledat nové známosti a kontakty.Musely by jste si neustále měnit mailové adresy a stejně tak i telefonní čísla. Dá se to,ale je to spousta práce a většinu lidí brzy přestane bavit. Jestli to neuděláte,jestli si jeden ze svých nicků oblíbíte natolik,že se ho nebude ochotni vzdát,vaše anonymita začne rychle erodovat. (znám lidi ,kteří svůj nick považují za nedílnou součást vlastní osobnosti a není se tomu co divit,prostým výpočtem se dá zjistit,že někteří uživatelé tráví na chatu velkou část svého volného času,takže se dá říct,že tam prakticky bydlí.)
K erozi vaší anonymity dojde v okamžiku,kdy všechno skrývání a nebo předstírání a neustálé hledání nových kontaktů vám začne připadat únavné. Začnete o sobě mluvit upřímně,začnete vyprávět o svém životě,svěřovat se a stejně tak naslouchat příběhům druhých. Dříve nebo později totiž pochopíte,že pod těmi divnými jmény jsou často skuteční a zajímaví lidé. Pokusíte se je poznat a necháte jim poznat i sebe. A tady začne nevyhnutelně pracovat „drbací drift“ .Ne každý komu se s něčím svěříte si to nechá pro sebe.( Muži na erotickém chatu spolu příliš nekomunikují ,kdežto ženy pravidelně a často a řeknou si toho hodně,to není žádný sexismus ale tak to prostě je.) A tento „drbací drift“ brzy roznese některé věci o vás se spolehlivostí tiché pošty,takže jedním z oblíbených dloubnutí pod žebra je,když člověku pro něj naprosto neznámý nick řekne“ vím o tobě víc než tušíš!“
Třetím velkým mýtem chatu je závislost na něm. Už jsem to nakousl,když jsem se zmínil o lidech,kteří tu prakticky bydlí. S plným vědomím toho,že sice nemám vzdělání na to abych mohl posuzovat komplikované zákruty psychologie závislosti, ale zato jsem několik takových lidí poznal osobně,si troufnu prohlásit ,že je to nesmysl.Chat je prostě jen komunikační nástroj,poměrně nový,zatím jej používá jen menšina lidí,ale nechápu proč by měl komunikační nástroj vzbuzovat závislost. Je to jen a jen nástroj setkávání lidí,kteří by se pravděpodobně jinak setkat nemohly,ať už proto,že je oddělují vzdálenosti,nebo přehrady předsudků .(Chat je nástroj velmi demokratický a rovnostářský,ono to chvilku trvá,než zjistíte,že váš partner v konverzaci je někdo,koho by jste asi v reálu přehlédly a zaškatulkovali do krabice“s tím se nebudu mít co říct“ a když to později zjistíte,je vám to už jedno,protože ta rychlá nálepka z reálu je často mylná) .
Nemělo by se tedy mluvit spíše o závislosti na komunikaci? Možná ano,ale v tom případě ať mi apoštolové závislosti na netu vysvětlí,co je na komunikaci mezi lidmi negativního!Proč by se před takovou závislostí měl varovně zvedat prst? Kdysi jsem četl názor jednoho ředitele školy který vyjádřil svůj nesouhlas s projektem „Internet do škol“ slovy,že „…žáci tak dostanou další příležitost se masově odosobnit“ Myslím,že není většího omylu. Omyl pana ředitele pramení ze snadnosti s jakou se na internetu (myslím teď celou síť obecně,ne jen chat) dá vybudovat „virtuální osobnost“. Jenže pouze skutečně mentálně narušený člověk se vydrží ukrývat dlouho,zvláště tehdy když narazí na spřízněnou duši.A to i v prostředí erotického chatu,kde anonymita by pro mnohé lidi byla nanejvýš žádoucí.Speciálně zde vzniká ten dojem spiknutí a konspirace,ovšem jen zčásti pro aktivní pokusy utajit sám sebe,v daleko větší míře ke spikleneckému pocitu přispívají podobní „ředitelé“ kteří prostě nevědí o co jde. A mluvit o „virtuálním světě“ nedává smysl,když uvážíme všechny reálné dopady,takže daleko přesnější je mluvit o světě nebo životě paralelním.
Klíče od zapovězené zahrady.
Proniknout do prostředí erotického chatu a pak vynášet ven jeho tajnosti je možná lákavý nápad,ale ne pro mě. Když jsem tedy hledal metodu jak o celé věci psát,řekl jsem si,že lepší než popsat konkrétní historky ,kterých znám mnoho,je lepší popsat jejich typ. Na začátku jsem vám předložil šest mikropříběhů,které se sice nikdy nestaly ,nebo ne přesně tak jak jsem je popsal. Ovšem jen částečně vznikly v mojí fantazii.Podobná setkání lidí,kteří se poznali na chatu a nikdy předtím se neviděli se uskutečňují den co den. Rozhodl jsem se je použít jako model na kterém se dají ukázat některé základní příčiny i následky. Není potřeba uvozovat následující vyprávění poznámkou o čistě náhodné podobnosti ,protože opravdu nejde o skutečné zážitky skutečných lidí.Jde o něco čemu bych řekl kolektivní zkušenost mnoha jedinců. Teď se k těm mikropříběhům vrátím podrobněji.
Pátek
13.00 Praha
Prosté setkání.
Zde nezáleží na věku onoho mladíka ani blondýnky na kterou čeká u vchodu do metra. Tak jako i některých další příbězích. Jde tu prostě o lidi,kteří momentálně nemají žádného partnera a erotický chat je pro ně jednou z možností jak si někoho najít. Nemusí jim nutně jít o sex,nebo nejen o něj. I přes nálepku erotický je zde skutečně hodně rozhovorů „o počasí“ . Oba našli něco,co je přimělo se o druhého zajímat víc a rozhodli se nezávazně sejít. Můžou si zajít do kina,jen tak se procházet,nebo si sednout někam do vinárny,nebo to všechno najednou a v jedné posteli skončit ještě před setměním,nebo za týden nebo vůbec ne. Absolutně nemám po ruce nástroj kterým bych změřil kolik takových typů setkání je ,ale je jich hodně. Jejich budoucnost je neodhadnutelná ,ale historky o takto vzniklých manželství nejsou jen mýtus.
Jelikož ovšem na chatu o sobě člověk řekne jen to co opravdu chce říct,může se také ukázat,že jejich počínající náklonnost byla jen chimérou založenou na klamu a sebeklamu a celá věc vezme rychlý konec. Záleží na povaze každého,jestli to bude zkoušet dál,nebo na příště zvolí jinou seznamku.
14.07 Benešov u Prahy.
Dva muži.( Ale platí i pro dvě ženy)
Myslím si ze svého odstupu,že život homosexuálů obojího pohlaví není jednoduchý. Nevím jestli by se mnou souhlasily ,ale mě se zdá,že největším prokletím jejich „jinakosti“ je stížená možnost seznamování.Nejen,že výběr jejich partnerů je drasticky omezen,ale je těžké rozeznat,kteří to vůbec jsou! Chat,kde mají svoje vlastní stálé místnosti pro ně musí být oázou. Jinak si myslím, že jejich setkávání jsou velmi podobná těm heterosexuálním,hledají se zde partneři na povyražení,stejně jako trvalejší vztahy. Vím toho o nich jen málo,raději ať o sobě vypráví sami.
14.55 Dobříš.
Stroj času,nevěra a čekání.
V tomto příběhu sice jakoby k ničemu nedošlo,přesto jsem si ho zvolil proto,abych na něm ukázal hned několik možností. Že si starší muži hledají mladé milenky je celkem známá věc ale když si starší dáma najde mladého milence,je to záležitost méně běžná,nebo více skrytá. Dámu z tohoto příběhu mohla na erotický chat přivést obyčejná zvědavost,mohla ji tam přivést touha po dobrodružství ,snaha uniknout s šedi a rutiny manželství,osamělost ,mohla ji tam přivést jakákoliv jiná příčina. A tam zřejmě zjistila,že mnozí mladí muži si mezi ženami nevybírají bud vůbec nebo rovnou ženy ,řekněme zkušenější.
Žena z tohoto příběhu se možná už ani sama nepovažuje za atraktivní,což může být důsledek jak věku ,tak neustálého manželova popichování: „vždyť o tebe by už ani nikdo nestál“ Zatím je jen na začátku objevu,který se jí zdá neuvěřitelný,totiž že stále může být středem zájmu a dokonce i „mužů“ zhruba ve věku jejích synů. Tahle dáma si teprve začíná uvědomovat možnosti které jí takový objev přináší a ještě se ji v sobě nepodařilo překonat všechny zábrany. Neposlala ani svojí fotku ( možná že ani na počítači žádnou nemá,nebo to ani neumí) ,netroufla si dát telefonní číslo ,jak by manželovy vysvětlila nenadálé hovory, a přesto ten mládenec přijel (on fotku poslal) a teď na ní čeká.
Sice se ji tentokrát nepodařilo svoje odhodlání zmobilizovat včas,možná také nějaký detail v mladíkově vzhledu ji zpočátku odrazoval a tak se nakonec minuli. Ale nebojte se,ona se otrká. Může se stát,že za rok ji zastihnete na stejném místě jak bez jakýchkoliv rozpaků čeká na dalšího středoškoláka, mezi kterými si už tentokrát bude pečlivě vybírat. Možná,že přitom sama rozkvete a jen její nejlepší kamaráda bude vědět,jaké že injekce elixíru mládí si to dopřává a to v míře,nad kterou by ostatní kolegyně v práci ustrnuly v úžasu. Bude mít celou sadu vlastních fotografií,některé i hodně odvážné a krycí historky pro manžela bude sypat z rukávu se stejnou samozřejmostí jako seznam na sobotní nákup. Soudy o tom jestli to je dobře nebo špatně s radostí přenechám moralistům,stejně jako soudy na lidmi s dalších příběhů.
Mladík ,který se nedočkal ji možná později na chatu vyhledá,možná se ale ona před ním ukryje pod jiným jménem a tak on se nikdy nemusí dozvědět,jestli se náhodou nestal obětí nějakého vtipálka,protože i takové věci se stávají. Vezme si toho poučení:“nenasedat do autobusu,neznám-li její telefonní číslo“. Tentokrát to sice nevyšlo ovšem jako správný hráč má v ohni více želízek a už zítra to může být lepší.
18.20 Klatovy
Pragmatičtí sběratelé.
Existuje nemálo lidí,kteří o sobě oprávněně říkají,že žijí ve šťastných a spokojených manželstvích o která nechtějí za žádných okolností přijít a přesto v jejich životech něco chybí. Nebo jsou svobodní či rozvedení a hodlají využít všech výhod které takový stav nabízí a to bezezbytku. V jejich manželstvích může panovat nesoulad ohledně toho,co je to správný sex a jak často , u těch „volných“ to může být touha vyzkoušet toho co nejvíce. Často jsou to lidé,které přitahují exotičtější formy sexu.
Tihle lidé se mez sebou nepokoušejí navazovat trvalejší vztahy,hledají prostě partnery,kteří jim poskytnou to po čem touží,aniž by si to museli kupovat nebo za to platit budováním skutečného vztahu,se vším všudy. Těchto pragmatiků kolem vás také chodí mnohem více ,než jste na první pohled schopni postřehnout a možná ,že i mnohem více,než kolik by jste byli ochotni připustit. Nenosí žádné nálepky a jsou zakonspirováni snad ještě lépe než nevěrní manželé,kterými v mnoha případech také skutečně jsou.
Ale na erotickém chatu tvoří skupinu tak význačnou,že se skoro blíží většině. Stejně jako lidé z následujícího příběhu možná před tím,než se staly pragmatickými sběrateli nových zážitků ,prošli některými jinými stádii,prošli váháním a hledáním sama sebe. Dnes z nich již jsou staří rutinéři. Na netu se snadno poznají navzájem,snadno a rychle dospějí k nějaké formě dohody typu“ ty podrbeš na zádech mě a já tebe a pak si každý půjdeme svou cestou“
Žena v restauraci čekala,až muž kterého v životě neviděla ale se kterým uzavřela podobnou dohodu o jaké byla řeč, napíše v jakém pokoji na ní čeká. Žena má v kabelce pouta. Moralistům celá tahle dohoda bude asi silně připomínat prostituci a já se je prohlášením,že obě strany z takové dohody těží a obě do ní něco přinášejí a něco si odnášejí a tak to spíše připomíná bártrový obchod ,nepokusím uklidnit ale jen konstatovat skutečnost. Pragmaticky.
20.00 Tábor
Řízená nevěra.
Život je dlouhý a stát se v něm může cokoli,říkají někdy zkušení manželé a myslí tím,že člověk může během dlouhého manželství třeba i uklouznut a dopustit se chyb,ale pokud přitom rozpozná co je důležité a co ne,nemusí jít nutně o tragedii. A jsou manželé ,kteří tuto filozofii rozvinuli do podoby: nevěra není problém,když budeme mít věci pod kontrolou.
Doktor Radim Uzel,kterému se ze seriozního povolání podařilo udělat výnosnou frašku, sice tvrdí,že sex je párová aktivita ,existuje ovšem velmi mnoho lidí,kteří buď o panu Uzlovi nikdy neslyšeli,nebo se rozhodli zařídit se po svém. Lidé,kteří se do podobných věcí pouštějí,jsou verzí pragmatických sběratelů, jejich motivace je podobná. Nechtějí ztratit svoje manželství ,chtějí jen vrátit intenzitu sexuálního prožitku tam kde byla dřív. Manželských párů,které se touto cestou vydají je opět mnohem více než by jste čekali a zdaleka to nejsou jen dekadentní umělci ,kterým už nestačí kokain ,nebo bohatí povaleči,kteří nevědí co s volným časem.
Různé formy skupinového sexu už okusily řidiči tramvají,úřednice státní správy sociálního zabezpečení, učitelky , elektrikáři i programátoři, květinářky i mzdové účetní. Můžete v tom vidět vliv pokleslých medií a tvrdit,že v letech kdy porno bylo takřka neznámou podpultovkou ,by tohle skoro nikoho nenapadlo a já se s vámi nehodlám přít. Možná,že máte pravdu. Touhle pravdou ale nic nezměníte na současné realitě.
Faktem také je,že uzavření takovéto dohody je o dost složitější,protože s přibývajícím počtem stran dohody ,roste možnost komplikací a už když se čtyři lidé shodnou na stejné značce vína,je to vlastně malý zázrak a co teprve věci daleko intimnější. Oba páry z našeho příběhu prošli obdobím váhaní a odhodlávání se ,dnes už z nich jsou staří rutinéři ,vědí,že ne vždy věci vyjdou,vědí ,že se nesmí do ničeho nutit a věcem je třeba nechat přirozený průběh.Ačkoliv o přirozenosti tu nechce mluvit ani už zmíněný a většinou svobodomyslný doktor Uzel. Všechno záleží na tom ,jako dlouho dokážou udržet věci pod kontrolou.
Sobota.
00.35 Praha.
Zoufalství v hodině duchů.
Poslední příběh se dotýká třinácté komnaty o jejíž existenci jsem i já dlouho pochyboval. U předcházejících příběhů jsem vám nepředložil žádný důkaz,že věci o kterých se v nich mluví se skutečně dějí, musíte vystačit s mým slovem,že je tomu opravdu tak. Doufám ,že se mi je podařilo popsat a vysvětlit natolik věrohodně,že vám toto moje slovo stačí a ti co mají svoje pochybnosti ,jsou alespoň ochotni uznat jistou pravděpodobnost takových událostí i když si v rolích jejich aktérů nedokážou představit svoje kolegy nebo přátele,zkrátka běžné a ničím zvlášť nevýjimečné lidi,které den co den potkávají.
Jestli jste mi tedy věřily do teď ,prosím vás o důvěru i nadále,přestože i můj vlastní cit proto co je a není možné se nějakou dobu vzpíral uvěřit. Jedním z nejčastější výkřiků do tmy na erotickém chatu je zvolání některého z mužů : „…Praha…reál …..ihned!“ . Uznat,že se nejedná jen o výkřik do tmy ale o volání,které může najít odezvu,mi chvilku trvalo.
Kdysi jsem četl výsledky podrobného sociologického experimentu (hodně mě mrzí že už si nepamatuji kde a nemůžu tu uvést odkaz,ale jednalo se o zdroj seriozní a ručím za to,že jeho výsledky interpretuji přesně) ve kterém byli kontrolní skupině mužů a žen,(subjekty netušili ,že jsou testovány) pokládány v rychlém sledu ,osobou opačného pohlaví ,tři otázky.
1. Vyrazíš si se mnou někam?
2. Zajdeš ke mně domů?
3. Vyspíš se se mnou?
Výsledek průzkumu byl zhruba takový jaký by očekával člověk,který o životě něco ví. Totiž se stoupající agresivitou otázky ,klesala ochota odpovídat Ano ačkoliv u mužů pomaleji. U mužů byla také četnost odpovědí Ano na poslední otázku viditelně nenulová,kdežto u žen kdesi mezi nulou a statistickou chybou.
V jiné variantě téhož pokusu byli jiné skupině kladeny tytéž otázky,ale nikoliv rychle po sobě ale jednotlivě,to znamená třetině mužů a třetině žen byla položena pouze otázka číslo jedna,dalším pouze číslo dvě a posledním pouze číslo tři.
Ochota odpovídat Ano tu klesala ještě rychleji než v předchozí variantě,ačkoliv ani tady u mužů neklesla zcela na nulu,kdež to u žen ,kterým byla bez jakýchkoliv okolků položena pouze otázka číslo tři,nezaznamenali experimentátoři jedinou kladnou odpověď.
Je snadné takovým výsledkům uvěřit,protože se ztotožňují s míněním většiny z nás. Přesto pozitivně vím,že se výzkumníci mýlili. Množina žen,která je ochotná bez jakéhokoliv předchozí známosti ,bez předběžného oťukávání a svádění , odpovědět ano není nulová! Mohlo by se vám zdát,že tu nevidíte velký rozdíl oproti předcházejícím příběhům,protože i tam věci postupovaly kupředu tempem řekněme společensky podezřelým. Když si ale příběhy přečtete pozorněji a zamyslíte se nad nimi myslím že uvidíte ,že je tu řeč o čemsi odlišném. Ti o kterých byla řeč předtím,si přeci jen volí čas,místo a přeci jen věnují nějaký čas výběru,a vždy si ponechávají dost prostoru pro manévrování i otevřená zadní vrátka.
Co to může být za ženu,když oproti všem rozumným předpokladům vstane uprostřed noci od klávesnice,aby na tiché noční ulici prakticky beze svědků nastoupila do auta s mužem o kterém neví vůbec nic a nechala se odvést kdo ví kam? Charakter průhledu ,který mi tuto třináctou komnatu otevřel,mě vede , k myšlence,že jsou to ženy v jejichž životě je něco opravdu zásadním způsobem v nepořádku ale netrvám na tom,že to je pohled vše vysvětlující. Zdá se mi ,že jsou vedeny zoufalstvím.
Kam až je jejich zoufalství může dovést vás už asi napadlo,protože není těžké si představit,jaké stvůry se mohou skrývat ve třináctých komnatách. (Na stvůry člověk snadno narazí i na denním světle a rušné ulici,přesto asi budete souhlasit,že noc je pro ně daleko přitažlivější.)
Nekonečná proměnlivost.
To co jsem vám předložil jako model představující základní typy průniku virtuální skutečnosti do reálného světa,není Medělejevova periodická tabulka chemických prvků,se svými přesně určenými pozicemi a schopností vypočítat a předpovědět skryté ,dosud neobjevené veličiny.
Naopak,je to dynamický model ve kterém může jedinec proměnlivě v různých obdobích zaujímat různé postavení a navíc tento model zdaleka nepokrývá všechny typy a možnosti,některé protože jsou marginální,jiné proto,že je neznám. Kdokoliv by byl ochoten svěřit se se svými zážitky, poskytl by vám možná ještě pestřejší a bohatší obraz. Obraz skutečnosti , která ovšem z pochopitelných důvodů, zůstává z větší části zakonspirována. Je to svět daleko od prvních stránek novin, přesto existuje hned vedle vás. Pokud se o něm chcete dozvědět víc, nezbude vám ,než se stát jeho součástí. Sám od sebe svá tajemství vydává jen neochotně.
Komentáře
Pekne (iko - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 03:16:33
Ak Ti mam pravdau povedat, najviac sa mi na tomto clanku pacili tie odpozorovane "reality show". Zatial som cital len jeden taky pokus -- ale nadherne vydareny -- od E. A. Poea (Clovek davu, alebo tak nejak sa to volalo, je to v knihe Zlaty Skarabeus).
Vzdy ma nejak naplna obdivom, ked niekto dokaze VIDIET bezne, realne sa odohravajuce udalosti, ktore napr. ja, a zrejme vacsina ludi, vobec nevnimame.
Zial, k meritu veci sa neviem vyjadrit: nejak ma sexchaty nezaujali: ja potrebuje vidiet toho, s kym sa zoznamujem:-) Virtualna realita ako REALITA ma nezaujima, len ako zdroj informacii...
(iko - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 03:19:29
P.S. ale ten redaktor mal asi prvdu: vidi sa mi to trochu pridlhe...:-(
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 12:22:05
je to dlouhé, skoo jsem si říkal , že to stejně nikdo nepřečte celé...:o)) ale ono to pořád ještě nevystihuje všechno. Navíc je to složitý problém u kterého, pokud to má být postihnuté celé, bych neměl dělat závěry sám, ale někdo daleko kompetetnější. Měl jsem představu něčeho na pokračování a aby se k tomu vyjádřil nějaký odborník a já bych tomu dodal nějaký jednotící styl, takhle je to pořád polotovar, ale bylo mi líto ho vyhodit a sám s tím dál už nehnu. Jinak, já jsem příliš štastně ženatý, na to abych se jakkoliv seznamoval, v tomhle ohledu jsem jen pozorovatel...:o))
(iko - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 13:40:40
K tej dlzek: prichadza mi na um Goethe, ktory udajne jeden svoj dopis zacal vetou: "Prepáč, že Ti píšem dlhý dopis, ale namal som času napíšať krátky".
Keďže Teba zaujíma písanie, ako si to niekde spomenul, možno si to nechaj prebehnut ešte raz hlavou a skús to pojať INÁČ, aj keď ti samozrejme nechcem radit.
Ja to vidim pri programovani: ak nieco vychadza velmi dlhe, tak to radsej prerusim zacnem znova a inac, len aby to bolo strucne. A temer vzdy sa to da... len treba pristupit z ineho uhla.
P.S. Tu poviedku od Poea Ti ozaj vrelo doporucujem: mna to strasne bralo, myslim, ze sa to bude pacit aj Tebe
P.P.S. Analogia toho chatu su pocitacove hry: tiez niekoho nechavaju chladnym a niekto tym zije. Asi to je dane nejak bude vrodene alebo ked sa k tomu clovek dostane priskoro, ked sa este nevie UBRANIT tomu, aby ho to "vcuclo"
:-( (iko - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 13:42:55
Ale ako SCENAR by to bolo asi dobre:-))) Presne taky mam pocit z toho clanku: ako by som cital scenar:-(((
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 18:14:25
na povidku se určitě podívám. S tíhle textem možná ještě někdy budu nějak pracovat, ale mám vážně dojem, že sám už to dál nedotáhnu. Ta zvolená forma je výledkem docela dlouhého přemýšlení. Zdá se mi totiž dost težké najít způsob jak popsat takové spiknutí všedního dne aby člověk umožnnil čtenáři do věci proniknout,ale zároveň mu ho nevyplašit.
Len aby som si ujasnil: (iko - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 21:37:06
"Spiknutim vsedniho dne" rozumies nieco na com sa spontanne zhodla velka skupina obycajnych ludi? Okrem toho chatu by to mohlo byt nap. zahradkari, alebo fajciari (= kuřáci)?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2004, 22:58:37
no, to není úplně ono. totiž když budu zahrádkář a budu vyprávět jak pěstuji kedlubny, někoho to bude zajímat, někoho to bude nudit, ale nikdo neřekne , že je to divné. "virtuální chataři" mají trochu problém o svojí zálibě mluvit. Když mají potřebu se svěřit, většinou narazí na udivené pohledy. I ti co si nedopřávájí příliš exotická potešení. Pouze se tu seznamují. Nikdo je sice příliš neodsuzuje, spíše jim nerozumí. Se svými příběhy se tak svěřují hlavně mezi sebou. Trochu se tak zavíjejí do sebe jako ježek. Spontálně tak vzniká skupina lidí, kteří jsou sice naprosto obyčejní ,ale zároveň se cítí "být jinde" Jsou spiklenci v tom smyslu, že navzájem si rozumí , nemusí si nic dlouze vysvětlovat, když o něčem mluví, stačí jim náznak. Někdy mi to celé trochu připomíná městečko Twin Peaks..:o)) napovrchu se jakoby nic neděje, pod porchem zuří nevděné vztahy a události...:o))
Asi nieco ako (iko - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2004, 07:35:42
Asi nieco ako ako gayovia?:-)
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2004, 08:47:54
to je přesnější přirovnání. Ačkoliv je společnost čím dál tím toleranější, některé věci se nesdělují snadno a občas se raději neříkají vůbec. Teprve opatrným zkoumáním svého okolí jsem zjistil kolik lidí chodí na chat. Dokud jsem o tom nezačal sám a nenaznačil ,že o tom také něco vím, nikoho by ani nenapadlo o tom mluvit.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2004, 10:45:44
sice jsem pořád nenašel odkaz na průzkum o kterém mluvím na konci článku, ale nejsem sám kdo o podobném průzkumu četl http://rebe.rivil.com/index.php?p=257&c=1#comments
Hmm (Sinad - Mail - WWW) Vloženo 05.07.2004, 22:14:11
Mne sa to zda strasne dobre :-)
Nezalezi na tom ake je to dlhe ale ako sa to cita a toto sa mi citalo velmi dobre, hned som to mal precitane :-)
Přidání komentáře...