DOMŮ
30.04.2004
Invazní jednotky v přístavu číslo 25.
V širším okruhu rodiny požívám pověsti počítačového mága. Získal jsem jí mimo jiné tím, že dovedu po telefonu poradit tchýni jak změnit rozlišení monitoru z 800x600 na 1024x768 . Dovedu také zformátovat disk, nainstalovat Windows a občas používám slova jako driver, prohlížeč a scanner. Možná své pověsti zasadím ránu, když prozradím,že o některých složitějších dějích uvnitř svého počítače, mám poněkud somnambulní představy. Jako je například ta o incidentu na portu 25.Představuji si, že události probíhaly asi takto. Uložil jsem sice ke spánku sebe ,ale nikoliv počítač. Ten jsem nechal dřímat. Nevím jestli zrádce, který to všechno způsobil už v počítači byl a jen čekal až přijde jeho čas nebo jestli přicestoval odněkud ze sítě těsně před akcí a protáhl se některou z děr v systému. Ať tak nebo tak, každopádně oklamal stráže a nikým neviděn otevřel jakési dveře, kterými začala do mého počítače proudit invazní armáda. Aniž vzbudila rozruch , protáhla se armáda až k portu 25. Ten vyklidila ,zajistila pro sebe a teprve pak přišel ten hlavní nápor. Hlavní nápor kupodivu netvořily tanky nebo jiná obrněná vozidla, jádrem invaze se ukázala armáda poštovních úředníků.
Rozložili svoje stolky , na nich si srovnali razítka a prostřednictvím portu 25 počali lifrovat jednu poštovní zásilku za druhou. Nevím co ty zásilky obsahovaly ale můj přitroublý Norton antivirus klidně začal pracovat pro okupanty místo pro mě ,jednu každou skontroval , označil jako „schopnou, bez vady“ a nechal odplynout kamsi do sítě. Jestli balíky obsahovaly kopie nějakého viru, je to trouba na druhou!
Zatím co jsem spal, poštovní úřad , proti mé vůli zřízený někde mezi diskem , procesorem a síťovou kartou , pracoval na plné obrátky. Představuji si, že hukot pošty, proudící potrubím takhle pozdě v noci, vzbudil nějakého virtuálního hlídače ,sídlícího na serveru mého poskytovatele internetu. Aby mohl dál v klidu spát a nerušil ho ten rámus, prostě na tom potrubí utáhl kohoutek.
Ráno jsem pak zjistil dvě věci. Jednak na mě ten zmatený antivir mával téměř jedním tisícem cedulek ( podíval jsem se na to ve správci úloh, přesně jich bylo 998,antivir byl v této bitvě první obětí, kterou jsem zastřelil já) , že tu má haldu zkontrolované pošty ,ale nemá ji kam předat a kromě toho jsem jistil ,že se nepřipojím k SMTP serveru, za což jsem první dny nadával Seznamu, který tohle dělá pořád, a pak také okupantovy, o kterém jsem předpokládal, že stále někde trčí v mém počítači a ani halda deratizačních sborů s výcvikových táborů Lavasoft , Alwil a Kaspersky ho nedokázala vypudit. Můj protiúder vytáhl na světlo boží několik podezřelých, všichni bez výjimky dostali pěkně po stalinsku svých „devět gramů do zátylku“ ,ale pošta, moje vlastní poctivá pošta stále nechodila. Teprve pak jsem zavolal na zákaznickou podporu a dozvěděl se o existenci hlídače, probuzeného rachocením v potrubí , který doposud neotevřel kohouty. Zkrátka, když všechno selhalo, přečetl jsem si návod abych tak parafrázoval jeden z Murphyho zákonů a teď čekám až můj poskytovatel ověří, že z mého počítače už neplyne proud podezřelých aktivit a pak mě uvolní port 25. Pokusil jsem se ucpat všechny díry a doufám,že se ze škůdce internetového provozu vrátím do role běžného uživatele.
Kromě těchto představ o invazi do počítače, jsem si však vypěstoval ještě jednu, poněkud pomstychtivější představu, založenou na teorii podobnosti. Totiž, na internetu jakoby každý chtěl nejprve zůstav v anonymitě, pak ale jako by v každém někde něco prasklo, a začne pořádat setkání chatařů, blogerů , přispěvatelů konferencí o macarátech jeskyních a podobně. Předpokládám, že podobný pud povede k pořádání podobných setkání i u hackerů, spamerů a virotvůrců. Že zkrátka ani tyto krysy nevydrží zůstat v anonymitě, že ucítí také potřebu si trochu pokecat a pochlubit se , když už ne veřejně, tak alespoň ostatním krysám. Kdyby jste se někdy o takovém setkání doslechly, dejte mi okamžitě vědět! Pošlu do Bílého domu strohý telegram. : Dne ,toho a toho, se na těch a těch souřadnicích, sejde Usáma bin Ládin k poradě se svými nejvěrnějšími. Já sám si ten den uspořádám piknik. Budu se povalovat někde na trávě a kdykoliv slunce zastíní silueta těžce naloženého bombardéru,jenom se usměju. Z klidu mě nevyvede ani nervy drásající jekot nízko letících Tomahawků.
Komentáře
Binární Ládine (Ancoram - Mail - WWW) Vloženo 30.04.2004, 08:08:58
rád Tě čtu:)
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 30.04.2004, 09:16:36
ehm,...díky..:o)
Klobouk dolů, .. (Milfson - Mail - WWW) Vloženo 30.04.2004, 09:19:07
... tento příběh je hoden ocenění kvalitního literárního počinu. Velmi pěkné, vydařené, má to šťávu. Šup do RSS čtečky! 8-)
Konečně vím... (Tokugawa - Mail - WWW) Vloženo 30.04.2004, 10:13:00
...jak to chodí :o)
Test (Petr - Mail - WWW) Vloženo 20.05.2004, 19:36:29
Test
test (Petr - Mail - WWW) Vloženo 20.05.2004, 20:05:03
test
Přidání komentáře...