DOMŮ
19.04.2004
Stalingrad – Osudové střetnutí.
V žádné knize o druhé světové válce nesmí chybět zmínka o Stalingradu, jako o místě kde se karta konečně obrátila. V apokalyptické bitvě bez pravidel si to zde rozdali dva největší masoví vrazi dějin, přitom v banku neleželo nic menšího než vláda nad Evropou. Pro takovou sázku už se vyplatí něco obětovat a oba diktátoři tu ochotu k obětem ukázali v míře nebývalé. Pochopitelně i při obětování se nechali zastoupit svými vojáky. Dějinný obrat představovaný Stalingradem zřejmě nikdy nepřestane fascinovat a já jsem právě zjistil, že velmi dobrým průvodcem Stalingradskou anabází by se vám mohl stát Antony Beevor, autor knihy Stalingrad – Osudové střetnutí.
Bitva o Stalinovo město na Volze se opravdu stala osudovým střetnutím , to ovšem neznamená , že byla předem naplánována. Právě Beevor díky hluboké znalosti pozadí ,skvěle ukazuje, jak se vlastně Stalingrad, po neúspěšném tažení na Moskvu stal náhradním cílem a jaké náhlé změny plánů, přivedli Paulusovu armádu do bitvy, která se měla stát její poslední. Teprve po selhání pokusu o dobytí Moskvy se Stalingrad stal Hitlerovou posedlostí a místem kde měl být odpor Rudé armády definitivně zlomen.
Kromě toho Beevorova kniha dokazuje, že i dokumentární dílo o válce může být velmi slušnou literaturou. Autor totiž nezapomíná, jak důležitý je detail pro vykreslení celkového obrazu. Právě z takových detailů, jakými jsou například deníkové záznamy , dopisy prostých vojáků, úryvky frontových písní obou stran i strohá oficiální hlášení o stavu proviantních skladů, míchá Beevor koktejl ,ze kterého lze vycítit „náladu“ i „ducha“ tohoto strašného místa.
Snad nikdy jindy v dějinách na sebe dobro nevzalo tak kuriózní podobu, jako když se převléklo za zrzavého asijského diktátora s knírkem. Za jakýchkoliv jiných okolností, by člověk takové bitvě přihlížel a přál si, aby se ti dva megalomané uškrtili navzájem. Beevor nevynechá žádnou podlost, kterých se u Stalingradu dopustily obě strany, nic z toho ovšem nepodává jako lacinou senzaci . Beevor je „jen“ historik, nikoliv vykladač nebo komentátor. Čtenáři zde nechává dost prostoru i námětů k přemýšlení. Například o tom, jestli je vůbec možné vést sebeospravedlnitelnější válku a zůstat přitom lidskou bytostí. U Stalingradu se to podle mě povedlo jen málokomu.
Komentáře
(Ancoram - Mail - WWW) Vloženo 20.04.2004, 00:22:52
Díky za tip k četbě. Stalingradská bitva mě vždycky fascinovala. Asi se tam odhalilo, že člověk není nadčlověk. Je možná paradoxem dějin, že tuhle bitvu si v podstatě porhráli Němci sami díky (zde můžu napsat díky) Hitlerově geniálnímu vojenskému umění. Nezbývá než připomínat si hrdinství ruských vojáků a politovat lidi převlečené za Němce.
Souhlasím (josef - Mail - WWW) Vloženo 21.04.2004, 14:58:42
Koncem loňského roku jsem si tuto knihu půjčil v knihovně a líbil se mi styl autorova psaní, žádný suchopár typu bitva ta a ta, se odehrála tehdy a tam a zúčastnili se v ní jednoty ta a ty. Jsou tam místa popisující lidské utrpění na obou stranách a taky ukrutnosti, kterým se nevyhýbal ani jeden z protivníků. Taky mě zaujaly, že si všímá z pohledu historika spíše okrajových věcí, např. že Rusové posílali pod tanky psy s výbušninou atd.
Každopádně jsem pak neváhal a pořídil si jeho další knihu "Berlín - okamžiky zkázy 1945".
Přidání komentáře...