DOMŮ
18.04.2004
Nixon jede do Číny.
Nevím, jestli se toto úsloví používá v Americe ještě dnes,ale v sedmdesátých letech takovou větu slyšel každý vegetarián , který si poručil řízek. Vášnivý antikomunista Nixon začal sbližování západu s komunistickou Čínou a když dnes stojí západní pravicoví „vegetariáni“ frontu na čínské komunistické „řízky“ , už to nikoho nepřekvapí. Teď se k nim přidal i náš český „Tatcherista“ Václav Klaus. Než odjel, VYSVĚTLIL nám ,že zjednodušovat čínskou otázku není správné . S tím se dá souhlasit. Jen se mi zdá, že věci jsou ještě o kousek složitější.Ve vztahu k „nevhodným“ režimům používá západ naprosto běžně politiku cukru a biče, tedy pokud zrovna nepoužívá politiku strkání hlavy do písku. Méně významné státy zakoušejí biče všech stupňů, od ekonomické blokády, po invazi, významnější země, jako právě Čína, jsou léčeny cukrem obchodních výhod. Klaus se snaží nezjednodušovat otázku vztahů z asijským obrem na rovnici, buď obchod, nebo lidská práva. Místo toho nám nabízí dialog, ovšem vedený s respektem ke všem odlišnostem. Tuto tezi, při konfrontaci s realitou , lze přeložit slovy: Napřed obchod, to ostatní přijde samo.
Pravda je, že západní luxus už dokázal rozleptat nejednu pevnou zeď. Jakoby materiální bohatství sebou zároveň přinášelo větší touhu po osobní svobodě , což trochu vyvrací představu, že revoluce jsou dílem hladových . Významné zlepšení životní úrovně , kterou Klaus ve svém článku připomíná, možná jednou skutečně povede i ke zlepšení politického klimatu. Možná má politika polepšování režimů „cukrem“ obchodu skutečně naději na úspěch, otázkou ovšem je co se stane, když tato politika selže a Čína zůstane Čínou , se všemi svými „odlišnostmi“ .
Taková posílená Čína by pak připomínala člověka, který dosáhl vysokého stupně výcviku v asijském bojovém umění, ovšem bez potřebné filozofické a morální výbavy. Svým přístupem pomáháme Číně na pozici světové supervelmoci a pokud se jí stane a přitom jí budou chybět všechny vnitřní kontrolní mechanismy moci a na vnější bude odpovídat požadavkem po respektu k „odlišnostem“ ,máme se na co těšit.
Dnes je noční můrou pro mnohé George Bush a jeho US Army v roli světového četníka. Ovšem i největší odpůrce amerického prezidenta doufám ,vidí všechny ty brzdy, které mu brání ve větším rozletu. Bush nemusí respektovat postoj Evropské Unie a také jej nerespektuje , ale pustit Evropu ze zřetele úplně také není možné.Kdyby došlo k nejhoršímu,vážná hrozba totální roztržky s Evropou by určitě dokázala ochladit nejednu horkou kovbojskou hlavu. Kromě toho skládá účty svým voličům a je-li jeho víra v boha upřímná, tak i soudu nejvyššímu.
Světového četníka Čínu by omezoval jen a jen zájem Číny. Vnitřní i vnější páky na ovlivnění americké politiky možná nejsou tak velké ,jak by se nám líbilo, ale existují. Na Čínu žádné nemáme. A pokud politika polepšování cukrem selže, budou nám zatraceně chybět. Žádný recept pro případ neúspěchu ,jsem v Klausově článku nenašel. Ale nezoufám, Klaus už se ukázal při dělení federace i po volbách 1998 jako mistr ústupových manévrů. V obou případech se „elegantně odpoutal od nepřítele“ a našel si novou neotřesitelnou pozici. Možná má v rukávu řešení , které nás ochrání před nedemokratickou ale silnou Čínou. V úvahu by přicházela evakuace České kotliny na Mars. Třetí kosmickou rychlostí se zatím tchajkonauté nepohybují. Ale i to je otázka času.
Komentáře
Přidání komentáře...