DOMŮ
9.04.2006
Kouzlo reálné politiky
Není to náhodou neetické, když politici využívají světel reflektorů namířených na povodně, aby se v oněch světlech předváděli, tancovali a dělali se tak nějak jinými, lepšími? No etické to možná není, ale cokoliv využito být může, také využito bude. U nás i kdekoliv jinde.9. února 1946 pronesl Stalin před Nejvyšším sovětem projev, v němž k velkému údivu zbytku světa oznámil, že válka mezi východem a západem je nevyhnutelná. V podstatě se dá říct, že Stalinova slova byla definitivní tečkou za existencí protihitlerovské koalice. O měsíc později pojmenoval Churchill nově vzniklou hranici coby „Železnou oponu“ a krev v žilách světa počala tuhnout mrazem studené války.
29. srpna 1949 zaburácel nad Semipalatinskem první výbuch sovětské jaderné zbraně a obava že válka studená se změní v horkou, nezněla vzhledem ke Stalinovým výrokům vůbec nereálně. 12. srpna 1953 Sovětský svaz srovnal krok s USA, když se jeho arzenál rozrostl o bombu termonukleární. Síly byly vyrovnány, a kdyby ohlašovaná válka skutečně začala, ve výhodě by byl ten, kdo by začal dřív.
V té době už byl presidentem Spojených států Dwight David Eisenhower. Přesto, že on sám byl voják, odmítal odpovědět na vzrůst vojenské síly Ruska bezhlavým zvyšováním vlastních arzenálů. Zdálo se mu to neúčelné a v podstatě i nebezpečné. Slovní spojení „vojensko průmyslový komplex“, které si tak oblíbili v Rudém právu, zpopularizoval právě Eisenhower, jako označení pro lobbistické skupiny, které zvyšují své zisky zveličováním ruské hrozby.
Válečná zkušenost jej naučila ocenit výhody kvalitního průzkumu. V roli velitele vrchního hodlal postupovat stejně jako v roli nejvyššího velitele expedičních sil v Normandii, tedy obezřetně. Považoval za důležité nejprve zjistit skutečnou velikost hrozby a tomu přizpůsobit velikosti vlastní síly.
Eisenhower se tedy stal hlavním inspirátorem a podporovatelem projektu špionážního letadla U2 . Jelikož ovšem narušení vzdušného prostoru Sovětského svazu by bylo možné s velkou nadějí na úspěch považovat za casus belli, stávalo se používání špionážního letadla dosti nebezpečnou hrou s ohněm. Ještě usilovněji tedy president podporoval vývoj špionážní družice.
4. října 1957 se na oběžné dráze země usadil první Sputnik. Pro většinu lidí jasný symbol technického a vědeckého pokroku, pro vojenské plánovače a vrcholné politiky jasný symbol skutečnosti, že kdyby Sovětský svaz moc chtěl, dokázal by pomocí rakety dopravit jadernou hlavici doslova kamkoliv. Republikánský president Eisenhower byl demokraty při každé příležitosti pranýřován, že dopustil, aby Rusové získali nebezpečný „náskok v raketách“.
Jak už to tak bývá, skutečnost byla o celé řády složitější. Zjednodušeně řečeno, to že si nějaké zboží postavíte do výkladní skříně, ještě neznamená, že jej máte plný sklad. Konkrétněji řečeno, raketa, která vynesla Sputnik, je pečlivě opečovávaná slečinka, kdežto sériově vyráběná balistická střela vhodná k vyzbrojení raketové divize musí spíše připomínat hrubý pracovní nástroj, vždy připravený k použití na zmáčknutí tlačítka a zvyklý na drsnější zacházení. Z fotografií dodaných letounem U2 se dalo usuzovat, že nesnadný technologický skok mezi vesmírnou raketou a raketou vhodnou k vyzbrojení raketových vojsk a tím i k získání skutečně vojenské strategické převahy, Rusové ještě neučinili. President měl ovšem smůlu v tom, že až do sestřelení Gary Powerse v květnu 1960 byl celý projekt U2 přísně tajný a tudíž neměl, čím by poplašné zprávy o rozhodující ruské raketové převaze vyvracel.
Obdobné to bylo s projektem špionážní družice, která by dokázala závěry učiněné na základě pozorování U2 zpřesnit a potvrdit. Tehdy dokonce byla tajná nikoliv jen konkrétní vojenská družice jako dnes. Tehdy byla tajná dokonce i samotná myšlenka vojenského špionážního satelitu. Eisenhower tedy ve veřejných vystoupeních údajný náskok Rusů bagatelizoval, ale jelikož kvůli utajení nemohl předložit žádné důkazy podporující jeho stanovisko, působil takový postoj nebezpečně lehkomyslně.
Hrozba Ruské strategické převahy se stala i jedním z témat předvolební kampaně v roce 1960. V presidentských volbách tu proti sobě stanuli John Fitzgerald Kennedy a Richard M. Nixon, do té doby Eisenhowerův vicepresident. Ten si do volební kampaně pochopitelně jako kouli na noze vláčel všechny hříchy připisované jeho šéfovi a kdykoliv došla řeč na ruské rakety, ocitl se ve stejné pasti jako on. Volby těsně vyhrál Kennedy a ačkoliv příčin vítězství bylo jistě víc, „náskok v raketách“ nepochybně také sehrál svou roli.
K programu špionážních družic přišel Kennedy jako slepý k houslím. Byl to extrémně náročný úkol, který nesnesl srovnání s celkem jednoduchým Sputnikem. Bylo potřeba satelit nejen dostat do vesmíru, ale také jej navést na přesnou dráhu nad předem určené oblasti, zcela novou fotografickou technikou nasnímat z výšky kolem 400 kilometrů snímky z doposud nevídaným rozlišením, a následně navést návratové pouzdro s filmem do dosti přesně ohraničeného prostoru, zde jej zachytit a posléze fotografie přesně interpretovat. Na něco takového neexistovali odborníci, protože něco takového před tím nikdy nikdo nedělal. Celé složité odvětví bylo potřeba v podstatě od základů vymyslet. A i přes všechny nevyhnutelné nezdary, Eisenhower nikdy nepřestal projektu věřit. Ne že by bez jeho přičinění žádné špionážní satelity nikdy neexistovaly, ale rozhodně by spatřily světlo světa o hodně později. První úspěšné starty špionážního systému Corona se uskutečnily ještě za jeho úřadování, v létě 1960.
20. ledna 1961 byl JFK slavnostně uveden do funkce jako třicátý pátý president Spojených států amerických. Jelikož v té době už mnohé noviny spekulovali o možném vojenském využití družic, atmosféra super přísného utajení kolem Corony začala polevovat. 5. února 1961 zlikvidoval Kennedy ruský „náskok v raketách“ veřejným prohlášením, že podle nejnovějších výzvědných informací, žádný ruský náskok v raketách neexistuje. Následoval neutuchající potlesk.
Komentáře
Nějak mi unikl smysl ... (Jirka Pech - Mail - WWW) Vloženo 09.04.2006, 17:55:02
Přečetl jsem si o raketách a utajení a tak vůbec, ale nějak mi unikl smysl toho úvodu s povodněmi. Má to nějaký kontext? Díky.
political theatre (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 09.04.2006, 17:59:45
Ona ta souvislost je jen taková volná, nepřímá. Chtěl jsem ukázat, že politika je do velký míry bojem za vytvoření zdánlivých záluh. Politici, když se motají kolem povodní, zdánlivě pomáhají lidem, ale hlavně sobě. Když Kennedy zlikvidoval "náskok v raketách" , vlastně si tím jen nezaslouženě přisvojil slávu za práci, kterou nevykonal, nehledě na to že k presidentování mu pomohlo strašením nebezpečím, které neexistovalo.
Vlastně jsem tím chtěl jen ukázat, že politika je hlavně před volbama jen prázdný divadlo, který použije každý reflektor který je po ruce. Vlastně nic novýho pod sluncem :o)
Ale uznávám, možná jsem tam odstavec mohl přidat. Mám pořád ještě takový doznívající období zimního spánku , tak snad se to časem zlepší :o)
(Jirka Pech - Mail - WWW) Vloženo 09.04.2006, 18:16:25
Mám takový pocit, že to není jen před volbami, ale vždy. Primárním důvodem vstupu člověka do politiky je buď touha změnit něco, co se mu nelíbí, nebo sprostá potřeba se napakovat na úplatcích, na státních zakázkách a podobně. Obzvlášt u nás jsou ty státní zakázky docela terno a asi i já bych se divil, kdybych věděl kolik lidí vstoupilo do politiky jen proto, aby si na ně sáhlo. Vždycky ale člověka do politiky táhne potřeba udělat svůj vlastní život lepším. Životy ostatních se s tím prostě tak nějak vezou.
Výjimkou je samozřejmě Sváťa Karásek. ;-)
(Keff - Mail - WWW) Vloženo 10.04.2006, 16:48:43
Kez by byl na svete jeste nejaky Dwight ktery by si nechal libit vysmech cele volebni obdobi veda ze utajovanim sveho projektu da cele zemi naskok...
Nasi predstavitele by pravdepodobne pri prvni zprave o moznosti postavit druzici udelali prohlaseni, poplacali se na ramenou na velkem rautu, a verejnou zakazku a druzicovy system by vyhrala ruska firma :(.
Přidání komentáře...