DOMŮ
2.03.2006
Reorganizace kreativních kapacit
Pokus konečně si udělat pořádek na psacím stole a co z toho plyne.Úklid je činnost, kterou nemiluju ve všech podobách a je úplně jedno, jak moc hi-tech se dnes tváří vysavače. Ovšem tenhle úklid už prostě není možné odkládat, tady už vážně hrozí, že bych skončil v nepěkném závalu.
Už delší dobu totiž před sebou valím různé zajímavé psací náměty, náměty ze kterých by mohlo i něco být, ale vyžadují si jednak delší přípravu a druhak, by neškodilo odnaučit moje prsty po klávesnici klopýtat.
Odnaučit prsty kulhat a psát pomalu asi nebude tak snadné, přes mohutný trénink se tohle lepší jen zvolna. Ovšem dohnat různé psací resty, které se mi nashromáždily, to už řešitelné je, přičemž možná řešení jsou v zásadě dvě. Zaprvé, najde se dobrovolník, kterému budu posílat svoje účty a složenky a místo chození do práce se věnovat psaní na plný úvazek. Žádní zájemci? To jsem si mohl myslet a tak jsem si to taky myslel. Přejděme tedy k bodu dvě.
Bod dvě zahrnuje jisté nové uspořádání priorit. Už delší dobu mám v plánu minimálně čtyři náročnější texty a rád bych alespoň polovinu z nich dokončil dřív, než jejich počet poskočí na šest.
Už od předblogovacího období před sebou kutálím fragment Stručné historie komunismu. Sám sobě a tuším i čtenářům blogu už jsem mockrát slíbil, že tuhle věc dokončím, přičemž jsem jí nejen nedokončil, ale místo toho se mi v hlavě počala klubat myšlenka na nejen doplnění,ale i jisté přepracování a vůbec rozšíření a vylepšení.
Taky už pěkně dlouho plánuji naskládat všechny svoje názory na svobodu slova na bytelnou a neviklající se hromadu a to z důvodů především praktických, abych ten text mohl opakovaně pokládat na stůl pokaždé, když bude potřeba.
Kromě toho mi lelouch nedávno dohodil jedno nesmírně zajímavé stalinské téma, které si rozhodně nehodlám nechat ujít, jen jsem zatím ještě nevymyslel za který konec toho Stalina chytit.
No a pak je tu ještě čtvrtý nápad a nejspíš vám došlo, proč jsem si ho ve výčtu schoval až na konec. Právě jemu bych se totiž chtěl v nejbližší době věnovat a mám k tomu docela dobré důvody.
Totiž pokud mě psaní má dál bavit, a já rozhodně chci, aby mě dál bavilo, nesmí mi v žádném případě připomínat chození do práce. Proto se tu čas od času vyskytují různé blbinky, které jsou zpravidla k vidění v rubrice Divoké historky a poetické povykování. Odráží se tam moje snaha zkoušet některé pro mě méně obvyklé věci a dělám to hlavně a především právě proto, abych se vytrhnul z pocitu nějaké blogovací povinnosti.
A v kategorii méně obvyklých nápadů teď pomalu dozrává jeden z větších a méně obvyklejších. Dostal jsem velkou chuť po docela dlouhé době vyzkoušet serioznější vymyšlený příběh. Se skládáním vymyšlených příběhů už jisté zkušenosti mám, jako ostatně každý, kdo někdy potřeboval vysvětlit, proč přichází domů o dvě a půl hodiny později, než byl očekáván.
Já jsem se ovšem už kdysi od kategorie báchorek propracoval k povídkám, ovšem povětšinou jsou tyto uložené v tajné složce na nejtajnějším disku. To mě ale neodrazuje od dalších pokusů. Mám tentokrát nápad, který se mi zdá o kilometry slibnější, než jsou dramatické trosky těch předchozích nápadů a vážně bych se mu rád nějakou chvíli věnovat, promýšlel jej, pohrával si s ním a přitesával do nějakého konečného tvaru. Bohužel nejsem Stephen King, který zdá se dokáže sypat z rukávu příběhy a slova na papír jaksi mimoděk a dost možná v polospánku. Já si na rozdíl od něj potřebuju kolem sebe udělat trochu prostoru, vyhodit si z hlavy různé haraburdí a místo věcí rozumných a logických se potřebuju věnovat spíše záležitostem emotivním. Co z toho plyne a proč vám to vlastně vyprávím?
Ne, nechce se mi blog nechávat ležet ladem, ta myšlenka se mi vůbec nelíbí a i když potřebuju trochu uvolnit ruce, rozhodně se mi nechce podporovat sebe samého v naprostém lenošení. Kompromisní řešení není složité. V časově neurčitém blízkém období se tu prostě neobjeví žádné sáhodlouhé elaboráty, spíše drobnější glosy a postřehy. Hodlám teď zkrátka nějakou chvíli blog používat spíš jako skladiště těch menších nápadů a odkladiště různých aktuálních drobností. Ono to možná blogu prospěje, aTeo nedávno nadhodil: „mnoho slov dusí myšlenku“ a jak tak koukám na některé své starší výtvory , tak leckterým z nich určitě hrozí zadušení přemírou slov. Popravdě, ono i tohle stručné oznámení, že příštích pár týdnů bych tady na blogu chtěl být stručnější, už začíná vypadat jako sebeparodie :o) Takže radši už končím. Sám jsem zvědavý, jak dlouho mi moje zeštíhlovací předsevzetí vydrží :o)
Komentáře
(dond - Mail - WWW) Vloženo 02.03.2006, 14:16:14
Kdyby jenom o dvě a půl hodiny... :-)
V poslední době se bavím tím, že vymýšlím různé historky pro různé lidi - maximum, co se mi zatím podařilo vyfabulovat, bylo pět verzí událostí pro pět lidí (samozřejmě nad tou samou situací), víc se zatím nezadařilo.
Někde jsem četl, že chroničtí lháři méně umírají na kardiovaskulární choroby, rakovinu konečníku a psí variantu AIDS. Je to pravda?
>>dond>>..Je to pravda? (3.5cloveka - Mail - WWW) Vloženo 05.03.2006, 09:57:24
je.
( - Mail - WWW) Vloženo 07.03.2006, 06:17:58
Hele, tak mě napadlo, kdybysme se my, věrní čtenáři, každý měsíc složili na tvou výplatu, tak bys mohl v klidu opustit zaměstnání, konečně říct všem nadřízeným, co si o nich doopravdy myslíš, sdělit šéfové pravdu o její tělesné váze a šilhajícím oku a věnovat se blogování na plný úvaz. Nikoliv jen úvazek.
Tak co, jaké máš číslo účtu? :-)
díky...ale... (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 07.03.2006, 17:31:19
po delší zvažování jsem usoudil, že lepší bude zústat u vztahu dobrovolný autor - dobrovolný čtenář , než zaměstanec - zaměstnavatel :o)
(dgx - Mail - WWW) Vloženo 07.03.2006, 21:19:32
samozřejmě nezávisle na rozhodnutí by u "dobrovolných čtenářů" a "ještě dobrovolnějších plátců" určitě zůstalo.
Ten den, co bys doma vysvětloval, proč jsi měsíční výplatu dostal v padesátikorunách a to navíc ve dvou, ten den bys docenil slůvko 'návštěvnost'. O pouhý týden později se na Binárním blogu objeví první článek s nahou Vyvolenou v titulku. Během několika dnů se nabízí k prodeji osuška s logem. Za další týden se sortiment e-shopu rozšiřuje o erotické videokazety. Za měsíc se nelze pro samé reklamy a vyskakovací okénka probojovat k obsahu stránek. Další týden dostává překvapená šéfová v jistém podniku pugét květin a usmívá se přívalu komplimentů a omluv, že s tím šilhajícím okem to byl jen velmi hloupý žert :-)
Přidání komentáře...