Binární Ládin

 Už v první třídě, když ostatní žáci už krasopisně vymalovávali složitá písmenka jako Ká nebo Gé a já stále ještě válčil s marnými pokusy napsat A které by nepřipomínalo O , pojala paní učitelka podezření, že se mnou není všechno v pořádku, bohužel to ovšem dávala do souvislosti s tím, že mě doma málo mlátěj. (Nebili mě vůbec,proč taky, byl jsem celkem hodné dítě,až na to psaní ovšem) Paní učitelka později kamsi zmizela, nepamatuju se přesně kam, snad do důchodu a nijak to nesouviselo se mnou. Místo ní se u nás začali střídat další důchodci , kterým bylo skoro všechno jedno a díky tomu jsem úspěšně prošel prvním stupněm.

Nějak se mi dařilo prošvidlovávat se i dál, ačkoliv písmo se lepšilo jen pomalu a chvílemi dokonce i horšilo. Teprve když už bylo na většinu nápravy pozdě, někomu chytrému došlo, že lemplovina je to u mě jen asi tak ze dvaceti procent, zbytek, že je disgrafie. Člověka to sice potěší, že není blbej ale nemocnej, leč doba kdy šlo škody ještě napravit už trochu minula. Tím hůř! Začal jsem poukazem na disgrafii zdůvodňovat kde co a ono mi to procházelo a tak dneska je můj pravopis složen z chyb disgarfických a lemplovských tak padesát na padesát.

Dneska už se s tím dá žít, mám počítač a editor většinu chyb vychytá. Už se mi tudíž nestane, že bych otevřel ručně psaný poznámkový blok a brejlil do ně a vůbec netušil, co jsem si to vlastně chtěl říct. Navíc, disgrafie není zas až taková překážka běžnému životu a na příkladu nejznámějšího disgrafika světa , Lee Harvey Oswalda je vidět, že i s disgrafií to člověk může dotáhnout daleko. Oswald byl disgrafik a proto ho mnozí považovali za idiota a on přesto dokázal vypálit ty tři nádherné rány, z nichž jedna ,ačkoliv ji vypálil zezadu, trefila Kennedyho zepředu, což dokazuje, že v Oswaldovi dřímal netušený talent a kdyby se s tím někdy dřív uchytil v cirkuse, Kennedy mohl ještě dnes žít a svět by vypadal jinak.

Já si ještě můžu gratulovat ke štěstí, že narozdíl od většiny disgrafiků , nemám potíže s čtením a tak některé chybky vidím sám, zvláště ve slovech, které jsem četl už milionkrát. Jsem hltavý čtenář se sklonem k ponocování. Trochu mě děsí, že to i ono by se dalo říct i o Hitlerovi a Stalinovi. Nevím jak na tom byli ti dva s písmem ,ale Hitler prý obstojně maloval,což je u mě vyloučeno a tak mě to trochu uklidňuje. Co se malování týká, jako největší úspěch mi asi nadosmrti zůstane v paměti den, kdy jsme na základní škole malovali zeleninu podle skutečných předloh, já si vybral okurku a dostal jsem od paní učitelky dvě mínus za želvu.

Zkrátka, češtinou a hlavně gramatikou už asi budu navždy jen válčit a nevždy vyhrávat. Ale nikdy se nepřidám k těm , kteří horují za vypuštění tvrdého a měkkého i z našeho jazyka. Jen ať to tak zůstane! Já sám bych měl potíže takhle vysterilizovaný jazyk zkousnout a navíc, jak správně mluvit a psát česky je v podstatě jediná složitá technologie, kterou jsme sami vyvinuli a ještě se můžeme chlubit, že ji u nás alespoň na nějaké úrovni zvládne každé malé děcko.

Jen bych asi měl na všechny své potíže z jazykem upozornit, pokud možno za každým textem. Nějak se mi v té souvislosti vybavuje v USA kdysi populární samolepka na auta: „Nejsem hluchý! Jenom vás ignoruji“ Možná bych měl vymyslet něco podobného, čím bych uzavíral každý svůj článek. Jestli vás napadne něco trefného sem s tím!

PS:

Pozornější z vás si možná všimli, že už jsem se zase ocitnul ve špatné společnosti. Tuhle nálepku měl na své autě ten chlapík co zabil Johna Lennona. Nebojte se , nic takového nechystám. Jednak je Lennon už mrtvý, k Robie Williamsovi mě nepustí a většina našich zpěváků nestojí za tu kulku.