DOMŮ
11.12.2005
Vytrženi z kontextu
Říká SE ,že i umění beze slov dosahuje svých vrcholů tehdy, když vypráví nějaký příběh. Tedy upřímně řečeno, já vlastně nevím, jestli SE to říká ,ale zní mi to docela pěkně. A když člověk koukne na nějakou, opravdu pěknou fotku , je těžké takovému tvrzení oponovat. Skutečně to vypadá jako by fotka vyprávěla příběh. Pokud ovšem začneme přemýšlet , jaký že příběh chtěl autor do díla vložit, daleko víc než o autorovi budou tyhle představy a asociace vypovídat o nás samotných.
Takovéhle prohlášení pak může posloužit jako pěkný základ zadumané debaty o smyslu a filozofii umění. Takové té debaty která nejlépe plyne přes okraj sklenky vína , tehdy kdy tichý hlas snad ani nepouští kruh světla vymezený svíčkou , debaty po které nad ránem padnou všechna tajemství , tedy samozřejmě za předpokladu, že dříve neusnete vy , nebo ta múza.
Já jsem si nedávno uvědomil, že umělecká díla vyprávějící příběhy , mohou vzniknou i naprosto spontánně a pro ně pak bude platit , že pokus vyložit co přesně takové spontánně vzniklé umění vypráví, bude snad ještě těžší , než u díla do něhož autor cosi zaklel.
Viděl jsem nedávno v metru sousoší. Živé sousoší. Mladík a dívka , oba téměř jistě pod dvacet let. Člověk by čekal, že socha chlapce a dívky bude vyzařovat především smyslnost, ovšem pokud Státní ústav pro potírání laciných slovních hříček dovolí, jejich póza byla spíše lehce nesmyslná.
Mladíkovým příběhem byla nepochybně nadměrná konzumace, doprovázená evidentně jednou až dvěma nehodami, včetně pádu na zem , kteroužto historii bylo možno vytušit ze skvrn, fleků a všemožných dalších nečistot na nepříliš padnoucím oblečení. Seděl poněkud zhrouceně, hlava mu padala kamsi na opačnou stranu než seděla dívka.
Příběh samotného mladíka by asi byl příběhem banálním, nebýt toho , že byl jen jedním dílkem o poznání obtížněji pochopitelné skládačky. Dívka sedící vedle něj, totiž byla jeho naprostým protikladem. Oblečená jako ze škatulky, pečlivě zapnutý kabátek, nikterak pomačkaná sukně, vše bez poskvrnky. Dopustila-li se dívenka ten večer konzumace čehokoliv, rozhodně to nebylo přes míru.
Seděli vedle sebe, chlapec zhroucený ke straně , dívka, zpříma jako v nejpřísnější dívčí škole ve filmu ze třicátých let. Ruce měla složeny na klíně a ve svých dlaních, svírala dlaň duchem nepřítomného mládence a tvářila se způsobem, pro mě naprosto neuvěřitelným a nepochopitelným. Ta dívka vypadala absolutně šťastně. Mírně se usmívala a vyzařovala z ní tichá hrdá spokojenost se sebou samotnou. Jako by byla přesně tam kde být chce a jako by ji ani v nejmenším nevadilo, být přitom jednou polovinou lehce bizarního výjevu. Myslím, že kdyby se jí kdokoliv pokoušel naznačovat cosi o ostudě , sklidil by mírně nechápavý úsměv.
Jo, pokud nechodíte po světě ani se zavázanýma očima ani první den, možná se vám podaří vytáhnout z paměti mnoho viděného či přečteného a při troše talentu , si nejspíš uděláte jakous takous představu o příběhu onoho sousoší. Na kolik se ovšem vaše představa bude krýt s realitou je sporné a v praxi neexistuje žádný jednoduchý způsob jak si pravdivost své představy ověřit.
Lidi které míjíme, bez ohledu jak nápadní či nenápadní momentálně jsou, totiž pro naše oči představují film, na který jsme přišli od prostředka a jehož konce nedohlédnem. Právě proto, ačkoliv se to možná mnohým nebude líbit , jsem přesvědčený, že většinovou mezilidskou interakcí, je nepochopení a povrchní soudy.
Někdy se i může stát , že příběh náhodného kolemjdoucího vystoupí nečekaně napovrch, ovšem pak stačí jeden jediný detail, aby smysl příběhu zamlžil a posunul jej do lehce absurdní roviny. Příhoda kterou chci tohle tvrzení ilustrovat sice není moje , vypůjčil jsem si jí od jedné kolegyně ,ale bylo by škoda kdyby moje autorská ješitnost mi ji nedovolila vyprávět.
Kolegyně , podle vlastního tvrzení, trpí až nemístnou zvědavostí. Tahle zvědavost ji dokonce už jednou přivedla na stránky téměř bulvárního deníku. Její přítel jí věští horší konce, tvrdí, že ji jednou někdo zabije.
Tentokrát její zvědavost vzbudil podezřelý zvuk kdesi na parkovišti. Posouvala se podél aut a hledala zdroj syčení. Našla jej poměrně rychle. Mezi dvěma vozy se krčil jakýsi mužíček cosi kutil s ventilkem pneumatiky. Kolegyně, která je ke své zvědavosti ještě obdařena i nedostatkem sebezáchovy , se mužíčka poněkud udiveně dotázala: „Vy tady někomu vypouštíte gumy, že jo?“
Mužíček se zatvářil provinile , vzápětí prosebně, přiložil si prst na ústa a zašeptal: „Pššššt“ Kolegyni to poněkud pobouřilo a pravila: „No to si snad děláte legraci!?“ Chlápek se téměř rozplakal a plačtivě ohradil: „Když on mi chodí za ženou!“ Na tohle už kolegyně nedokázala rychle najít nějakou odpověď , teprve po chvilce ji napadlo namítnout: „Ale to by jste asi radši měl vypustit kola jí , ne?“ On se zamyslel a pak utrousil „Hm, asi jo..“ Zamontoval ventilek zpátky, syčení ustalo , chlápek se narovnal , omluvně se usmál a pak , k velkému údivu vyprávěčky, elegantním pohybem vytáhl z kapsy dva namazané krajíce chleba , křepce vykročil a ukusujíc spokojeně ze svačiny , jako by se nechumelilo, zmizel kdesi v za rohem.
Příběh se zdá být přehledný a věrohodný , ovšem svačina v kapse už je surreální detail posouvající jeho věrohodnost kamsi do lehkého neskutečna a člověka pak napadá, nejedná-li se o nějakou další variantu Krále rybáře . Většinou si myslím, že všechny podobné historky jsou vlastně setkáním dvou ,navzájem ne tak úplně kompatibilních ,osobních vesmírů , přičemž není nijak snadné proniknout z jednoho do druhého. Výsledkem takové mezivesmírné interakce často bývá nepochopení a povrchní soudy…což už jsem myslím říkal..
U vědomí rizika nepochopení , vynalezlo lidstvo řeč, komunikaci, empatii a internet. Kupodivu ovšem, ani vynálezem slov psaných na elektrony ((C) Skladiště nočních spleenů) se vzájemné porozumění mezi interagujícími osobními vesmíry příliš nezlepšilo. Nebo možná že zlepšilo, ovšem lokálně je možné narazit na nepochopení téměř titánských rozměrů. Už se mi moc nechce otravovat vážené čtenáře Landou, ovšem tahle „maličkost“ stojí za nahlédnutí. Pod jedním z článků o Landovi , zanechal jakýsi Bodro, pod titulkem Drahy Spisovatel , opravdový pomník, skutečnou pyramidu , olbřímí zikurat nepochopení , jehož velikost nejvíce docení ti, kteří si alespoň matně pamatují , oč v těch vleklých debatách šlo. Zvyšující se porozumění mezi lidmi či dokonce národy? Nenechte se vysmát! Na skutečné porozumění se jen letmo míjíme a životy všech ostatních vidíme převážně vytržené z kontextu…
Komentáře
Binární... (galahad - Mail - WWW) Vloženo 11.12.2005, 11:22:58
...Se to nejspíš říká, protože SE toho nakecá dost.
(ronan - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 00:44:58
Prekvapive me docela bavi cist tve filosoficke uvahy:), ale mam jeden problem..
Napul se mi to nechce rikat - to, jak pises na svem blogu, je ciste tvoje vec a me do toho nic neni, ale ty chyby me zacinaji brzdit ve cteni:).. Jen v prvnim odstavci mas 4 carky navic. Shoda podmetu s prisudkem je mi ukradena, protoze nebrzdi ve cteni. Ale to, ze vsude nasekas padesat carek ktere tam nemaji co delat, ponekud tristi text jako celek.
Kdyz kritizuju, tak doufam, ze jsem jich sem taky par nepridal :D. Kazdopadne, kometare jsou neco jineho, nez clanek na blogu.
(ronan - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 00:47:13
No vidite:
*kometare jsou neco jineho nez clanek na blogu.
:)
Martine, zvedni telefon!! (Chovatel - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 09:25:48
Krucis, kde je to vylepene? Prisahal bych, ze jsem to videl, ale zaboha si nevzpomenu kde presne...
Martine, zvedni telefon!! (NM - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 10:19:51
Nepatří to náhodou k filmu Restart?
(Chovatel - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 11:54:09
Chm, tak to by mohlo byt tim :)
:) (eful - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 16:18:06
Tohle je sranda....napadla mě jedna věc, kterou mi nejmenovaný člobrda vyprávěl.
Na jedné výstavě byl vystavený zvlášť abstraktní barevný obraz.Dva kritici u něj stáli a diskutovali, co tím asi umělec chtěl vyjádřit...a umělec za rohem onomu člobroi sdělil : To jsem ti tuhle byl kalit a zlil jsem se tak strašně, že když jsem přišel domu, poblil jsem platno. A páč je to drahý, tak jsem to použil. :o))))
a takhle je to s veškerým uměním...záleží to na tom, jak je onene umělec slavný či extravagantní....
A tak je to se vším ! (Alka - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 17:37:35
"Naprašování je metoda, využívající jev rozprašování, tedy vyrážení atomů z tuhé látky -terče- vlivem bombardování urychlenými částicemi. Rozprášené atomy se zachytí na podložce a vytvoří vrstvu. Na mechanizmus rozprašování bylo ještě v roce 1982 více teorií,
správnost žádné z nich ale nebyla dokázána" - citát z referátu o výrobě polovodičových prvků.
S výkladem pozorovaného máme holt problém všichni. :-)))
Jinak pěkný předvánoční výkon !!
Vzkaz z plakátu a čárkové šílení.. (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 19:28:30
..pokusil jsem se uděla alespoň nějaký pořádek v čárkovém šílenství , díky za kopanec , ale tak nějak se bojím, že příště zase podlehnu kreativnímu zápalu...:o(
a ten vzkaz na plakátu je myslím hezký příklad mého vlastního nepochopení. Je to focené u Stanice metra Skalka a ještě v neděli, když jsem se m tu fotku dával, jsem byl přesvědčený, že je to další pěkný příklad neznámého lidského příběhu , vytrženého z kontextu. Ovšem o pár hodin později mi došlo, že je to součást reklamní kampaně na film Restart
http://www.kfilmu.net/filmy.php?sekce=informace&film=restart
ad carkove silenstvi (lelouch - Mail - WWW) Vloženo 12.12.2005, 21:16:40
proste se prejmenuj na binarniapolinaire a vydlabni se na ne uplne... a tvuj zapal bude navic avantgardni.
Přidání komentáře...