DOMŮ
29.11.2005
Ve znamení kříže
Křížové výpravy. Dobrodružství , které od svého vyhlášení roku 1095, až do pádu Akkonu , roku 1291 , elektrizovalo, na bezmála dvě stě let, téměř celou Evropu. Křižácké výpravy byly typickým dítětem své doby, v jejich základech byla rovnoměrně zabudována jak víra, tak mocenské intriky. Já bych se ovšem chtěl pozastavit u dvou epizod z oněch let, v nichž spíše než politika, se zrcadlí víra tehdejších lidí, víra pro nás snad až nepochopitelně pevná a hluboká.Deus le volt!
Myšlenka křížových výprav měla dva otce, papeže a byzantského císaře, vznikla z jejich diplomatických námluv koncem jedenáctého století. Byzantský císař Alexius Komnemus si od nich sliboval úlevu od rozpínavosti Seldžuckých Turků, návrat ztracených držav na východě a pochopitelně , také osvobození Božího hrobu zpod nadvlády nevěřících. Papež Urban II doufal ve snížení rizika vpádu Turků do Evropy, získání nějakých držav na východě a samozřejmě také, v osvobození Božího hrobu zpod nadvlády nevěřících.
Je jasné, že jejich záměry se kryly jen částečně , ovšem hlava východní i hlava západní křesťanské církve se pro začátek rozhodli zárodky budoucích konfliktů ignorovat , nejspíše s tím, že až bude po všem, tak se prostě uvidí čí zisky budou větší.
Papež Urban II vyhlásil křížovou výpravu do Svaté země v listopadu 1095 na koncilu v Clermontu a to řečí tak plamennou a strhující, že byl mnohokráte přerušen nadšenými výkřiky: „Deus le volt!“ Bůh to chce!
Hozenou rukavici zvedá prostý lid
Papež se svou výzvou pochopitelně obracel především k šlechticům, protože ti jediní měli šanci postavit disciplinované vojsko , schopné v takovém náročném úkolu uspět. Ovšem daleko rychleji, než křesťanští velmoži , zareagoval prostý lid a tak se dá říct, že nejlépe byla výzva vyslyšena na místech poněkud neočekávaných.
Už koncem roku 1095 počal ve Flandrech a Porýní kázat nutnost křížové výpravy žebravý mnich Petr Amienský , řečený též Petr Poustevník. Podivuhodná postava Petra Poustevníka ilustruje , jak dlouhou cestu křesťanská církev ušla od dob, kdy první křesťané kreslili na stěny římských katakomb symbol ryby. Tito první uctívači Beránka božího končili mnohdy ve chřtánech lvů , mimo jiné pro svou neochotu vzít do rukou zbraň a sloužit v římské armádě. O pár století později , Petr Poustevník, putující po vzoru Kristově ,v prostém rouchu, bos a na oslu , káže válku proti nevěřícím a lid se tomu nejen nediví, ale lid jej přijímá s neuvěřitelným nadšením.
A aby nedošlo k omylu. Petrovi se nepodařilo strhnout nějaké bezprizorné venkovské chudé, kteří neměli co ztratit. Usedlí sedláci prodávají svá pole i domy , nakupují zásoby a veškeré zbytky majetku ale i své ženy a děti, nakládají na povoz tažený voly a hlásí se k účasti na křížové výpravě. Oni nemohou doufat v zisk nějakého panství na konci daleké cesty. Jejich odhodlání je aktem ryzí víry. Jdou, protože věří, že bůh to skutečně takhle chce.
Petr Poustevník byl sice epicentrem lidového hnutí, ale rozhodně se mu nepodařilo ovládnou celou jeho dynamiku. Kromě Petrova houfu odhodlaných , který čítal snad až dvacet tisíc hlav, se další tisíce dobrovolníků shromáždili kolem zchudlého francouzského šlechtice, zvaného Gautier Bezzemek. Ten vyrazil se svými poutníky už o velikonocích roku 1096 , Petr jej se svým dvacetitisícovým zástupem po nějakém čase následoval.
Kromě těchto dvou hlavních proudů se ovšem objevily ještě další skupinky zájemců o hrdinské činy ve jménu víry, jejich nadšení však nebylo tak velké, aby je dovedlo až do Svaté země. Nakonec usoudili, že stejně záslužné , jako bojovat proti nevěřícím ve Svaté zemi, by mohlo být vypořádání se z bohovrahy , kteří jsou navíc dosti příhodně k nalezení už v samotné Evropě. Těmi bohovrahy mysleli Židy.
Potulné tlupy samozvaných mstitelů rozpoutaly vlnu protižidovských pogromů, v čemž obzvláště vynikl houfec vedený jakýmsi hrabětem Emerichem, který stovky a stovky let před Hitlerem , učinil „Judenrein“ několik městeček v Porýní.
Židé ve středověku rozhodně nepatřili k privilegované vrstvě, spíše naopak, ale protižidovské vášně takového rozsahu byly tehdy nepříjemnou novinkou a zaskočily i většinu křesťanských hodnostářů, pročež byly potulné tlupy těchto „křižáků“ , rozehnány coby škůdci obecného pokoje.
Poutníky Petra Poustevníka a Gautiera Bezzemka, pokud je mi známo, nikdo z vyvolávání pogromů neobvinil , přesto se jejich cesta neobešla bez krutých nepříjemností. Oba houfce postupovaly přes Uhry ,směrem na Bělehrad , namířeno měly pro začátek ke Konstantinopoli. Bohužel už v Uhrách došla většina nakoupených zásob a hlad se nakonec ukázal silnější než svaté nadšení a křesťanské ctnosti. Co Uhrové nedali poutníkům dobrovolně , to si vzali násilím, konflikty se množily a v jejich důsledku vlastně první krev , kterou lidoví křižáci prolili , byla křesťanská.
Série srážek na uherském území vyvrcholila , když Petrův houf vyplenil pohraniční pevnost Semlin ,své svědomí tu tehdy zatížili snad až čtyřmi tisíci křesťanských duší. Ani na území Byzance se cesta zpočátku neobešla bez srážek , minimálně do té doby, než císař Alexius zajistil zásobování poutníků, s nimiž si ovšem jinak tak trochu nevěděl rady.
Císař sice křižáky vyhlížel, ovšem když se v srpnu 1096 pod hradbami Konstantinopole spojily proudy Petra a Gautiera , rozhodně neskýtaly pohled , jaký císař očekával. Místo hrozivých rytířských vojsk , tu tábořily celé rodiny i dětmi, jen menšina poutníků byla ozbrojena a celková bojeschopnost příchozích byla soudnými lidmi vnímána jako jednoduše směšná.
Nakonec Alexius přikázal přepravit poutníky za Bospor , kde si zbudovali tábor zvaný Civetot. Z něj pak lidové vojsko skutečně vyrazilo utkat se s Turky a dokonce z počátku zaznamenalo i několik drobných úspěchů. Šlo ovšem spíše o projev momentu překvapení, než o vyjádření skutečné bojové síly. Turci se rychle zkonsolidovali a 21. října 1096 přichystali léčku u Nikomedie. Křesťanské vojsko bylo rozprášeno, tábor Civetot vypleněn a zničen. Ti co přežili turecký úder byli přinuceni přestoupit na islám nebo prodáni do otroctví. Domů se vrátili jen nemnozí...
Světlo historie svítí na velmože
Historie je pro nás především to, co bylo napsáno. Ve stopách prostých věřících, kteří padli u Nikomédie, kráčeli významní šlechtici , každý jejich krok byl zaznamenán kronikáři a tudíž o jejich činech toho víme hodně. Víme, že v červenci 1099 dobili křižáci Jeruzalém a víme, že v prosinci 1100 se Balduin z Bouillonu stal Jeruzalémským králem. A dělo se toho ještě víc a Palestinou pochodovala vojska křižáků i Turků a také byzantského císaře a egyptských Fátimovců a všichni se všemi bojovali o vládu , víru a državy.
A byly další výpravy pod znamením kříže , některé na východ a jiné mnohem blíž. Albigenští kataři se s papežem neshodli v chápání svátostí, nehledě na to, že byli vyzývavým způsobem chudí. I na ně papež poslal křižáky. Křižáci když se ptali Amalricha, opata z Citeaux , jak mají odlišit kacíře od pravověrných , obdrželi stručnou instrukci: „Zabte je všechny. Bůh už mezi nimi pozná ty pravé.“ Psalo se třinácté století a byla to zvláštní doba…
Nevinnost
Počátkem třináctého století bylo Svaté město opět v rukou nevěřících a v oné zvláštní atmosféře někoho napadlo, že to co nezvládli rytíři, mohli by dokázat nevinné děti. Autor téhle prapodivné myšlenky není znám, nejspíše patřil k potulným kazatelům ,kteří křižovali severní Francii. Myšlenka kupodivu vzklíčila.
Kroniky si toho bohužel pamatují jen málo. Nevíme úplně jistě kdo toto hnutí poháněl, historie si pamatuje především dvě jména. Mikuláš z Kolína a Štěpán, neznámo odkud. Oba jsou popisováni jako chlapci a oba se stali vůdci mnoha jiných chlapců. Ale určitě nebyli sami. Krajinou putovaly ještě další skupiny dětí, většina z nich utekla rodičům a všechny mířily do Jeruzaléma. Tentokrát ovšem nikoliv přes Uhry. Směřovaly k jihu, ke Středozemnímu moři, v očekávání, že toto se před nimi otevře a oni suchou nohou projdou do Svaté země.
Papež téhle výpravě rozhodně nepožehnal a myšlenka na ni zcela jistě nevzešla od něj. Spíše se zdálo, že vysoká církevní hierarchie dost dobře neví, co si s takovým nadělením počít. Papež i kardinálové sice byli věřící muži , upřímně věřili, že Boží hrob nesmí zůstat v rukou pohanů , ale také to byli staří praktici , kterým bylo jasné, že opakování Mojžíšova zázraku je krajně nepravděpodobné a že dobití Jeruzaléma ,spíše než dětský zpěv , zmůže poctivé železo, v pažích silných mužů. Nemohli ovšem dost dobře zakročit proti demonstraci nezlomné víry i když se zároveň báli nepříznivého ohlasu vysoce pravděpodobného neúspěchu. A tak , uváznuvši mezi Skyllou a Charybdou , rozhodli se zřejmě nedělat nic.
Jen francouzský král měl dost rozumu , povedlo se mu jeden z houfů zastavit na hranicích a obrátit na cestu domů. Všichni ostatní hodnostáři, včetně církevních , které děti na své pouti míjely, jim zdá se šli raději z cesty. Na otázku kam děti jdou , odpovídaly: „K Bohu“ a vypadá to, že té lakonické odpovědi dokázaly dát mrazivou přesvědčivost. Hádám, že od vesničanů vždy dostaly co potřebovaly, jen když budou ty zvláštní malí tvorové s planoucíma očima co nejdříve pryč a strhnou sebou co nejméně místních dětí. Putování těchto vírou omámených neviňátek sice nechalo jen slabou stopu ve starých kronikách , ale vyrylo hlubokou jizvu do evropské kulturní historie. Hledejme ji v pověsti o krysaři z Hamelnu, onen zástup obluzených dětí odlákaných jeho píšťalou, je odrazem maličkých křižáků.
Houfů bylo několik , jejich trasy a osudy různé, málokdy ovšem radostné. Ty co směřovaly do Itálie ,překročily Alpy a mnoho dětí pomrzlo. Ty co přežily doputovaly do Janova, do Říma nebo do Brindisi ,mnohé děti sice spatřily na vlastní oči moře, leč to zůstalo lhostejné. Některé z dětí sebraly odvahu a překročily Alpy zpět a vydaly se domů, další zůstaly v Itálii, jen pár z nich snad prý našlo místa na lodích a odplulo do Palestiny. Snad. Prý.
Prokazatelně nejdále se dostala skupina dětí z Německa. Povedlo se jim proklouznout do Francie, podél Rhony se pak dostaly až do Marseille. Zde se jim podařilo vyjednat sedm lodí, právě tolik bylo potřeba, aby pobraly všechny děti. Dvě lodě se potopily cestou a nikdo nevyvázl živý. Pět zbývajících lodí dorazilo bez úhony do severní Afriky , kde byly všechny děti prodány do otroctví. O jejich dalším osudu není nic známo.
In nomine patris, et filii, et spiritus sancti
Amen
Po Amen už zpravidla nic nebývá. Zde je však dlužno podotknout, že za většinu podrobností které nenosím v hlavě , vděčím Věře a Miroslavu Hrochovým a jejich Křižákům ve Svaté zemi a pak také Alfredu Dugganovi a jeho knize Křižácké výpravy. Bohužel, speciálně dětská křížová výprava, je v kontextu oficiálních výprav, popisována spíše jako nevýznamná epizoda , ačkoliv rozdíl mezi mentalitou středověkého a dnešní člověka myslím žádná jiná příhoda neilustruje lépe. Kdyby se vám podařilo najít nějaký zdroj, který o dětských křížových výpravách pojednává podrobněji , budu rád když mi dáte vědět.
Komentáře
(SuE - Mail - WWW) Vloženo 29.11.2005, 21:39:47
možná něco tady, jak je to přesné nebo důvěryhodné, netuším:
http://www.sbceo.k12.ca.us/~vms/carlton/childrenscrusade.html
nedávno jsem si o křižácích hodně hledala, protože jsem potřebovala něco k Templářům. ti by tě nezajímali?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 29.11.2005, 21:51:00
Sue
Díky díky , to vypadá hodně vydatně, tím se budu prokousávat týden.:o)
a Templáři... No, zatím nejsou v blogovacím plánu abych tak řekl, takže taky děkuju,ale zatím netřeba.:o)
(Dominique von Tralala - Mail - WWW) Vloženo 29.11.2005, 22:29:30
2SuE, diky za ten odkaz, to jsem dlouho hledal...
Vznešené ideje, (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 29.11.2005, 22:33:49
ať už jde o osvobození Svatého hrobu (ložisek nafty), šíření křesťanství či demokracie a svobody vždycky jen zakrývají ekonomické zájmy...
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//2.149.jpg
jojo, před několika měsíci... (kosta - Mail - WWW) Vloženo 30.11.2005, 08:37:47
...jsem byl na hradu Malbork, a říkal jsem si taky, jakej skvělej kšeft ty křížový výpravy byly.
Gratuluji, (Jago - Mail - WWW) Vloženo 30.11.2005, 14:56:11
moc pěkné! Ovšem ne vždy to byl pro křižáky kšeft, vzpomeňme si, jak dopadli templáři.
Bijte všechny, Pán své pozná! (K - Mail - WWW) Vloženo 01.12.2005, 08:24:08
"...Psalo se třinácté století a byla to zvláštní doba..."
Doba je pořád stejná, jen se tomu dnes říká "collateral damage".
K, (galahad - Mail - WWW) Vloženo 01.12.2005, 09:24:33
Nehraje v tom náhodou takovej ten malej, neduživej kalifornskej guvernér...?
Motivy jednání středověkého (Alka - Mail - WWW) Vloženo 01.12.2005, 11:54:19
člověka vyplývaly z jeho situace, do níž se nejsme žádným způsobem schopni vžít. Nám se to jeví podivné až absurdní. Možná by dějepisci měly utrousit něco poznámek o způsobu života těch lidí.
Mám jen poznámku o původu sebevražedných atentátů. Shodou podivných okolností (?) se někteří křižáčtí jezdci vydávali sami vstříc boji. Věřili, že jim Bůh pomůže, a že je jejich posláním pobít co nejvíc "nevěřících". Napadali přitom klidně "neozbrojené civilisty".
Fanatici byli zkrátka vždy, člověk má ten potenciál...
A i tehdy to byl především kšeft.
2 Alka (mudd - Mail - WWW) Vloženo 01.12.2005, 14:30:44
co treba
Jacques Le Goff: Středověký člověk a jeho svět
nebo (ted nevim editora) Člověk českého středověku
časy se mění... (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 01.12.2005, 16:46:32
2K
Řekl bych, že doba se přecijen trochu změnila. Dnes by se každý opat z Citeaux nebo i jiný pracovník oddělení ochranné magie , ticískrát rozmyslel, má-li se dopustit takové upřímnosti.
Pravda, potom ovšem lze polemizovat , která že doba je tedy divnější...
a tedy , musím říct, že ačkoilv krátkodobě možná tu a tam někomu křížové výpravy vynesli nějaký hmotný zisk, tak dlouhodobě se asi příliš nevyplatily. Jen málo z toho co kdy kde bylo dobito pro kříž, si kříž také dokázal podržet. A vzhledem k tomu, že ve středověku téměř nebylo možné ,ebýt křesťanem, tak já bych ten zištný motiv příliš nepřeceňoval.Zdaleka si nejsem jistý, jetli převažoval u většiny z těch, kteří kdy pozvedli křižácký meč. Spíše bych řekl, že naopak.
(SuE - Mail - WWW) Vloženo 01.12.2005, 20:24:16
no u těch templářů těžko mohl převažovat hmotný zájem (tedy aspoň při vstupu do řádu, protže se vzdávali všeho majetku) a podle regulí to teda na moc rozmařilý život taky nevypadalo..
a teď následuje chvilka reklamy :-)
Ukecala jsem Dhala, aby přispěl k povídání o historii templářů a vylezl z toho několika stránkový článek (je to na herní fan site ale to snad věrohodnosti obsahu neublíží)
http://hellgate.suewebik.net/pages/templar/historie-templaru.php
+ odkazy v textu na to, jak žili,bojovali a legendy. Je to příklad mezinárodní spolupráce, protže Dhal je Slovák :-)
Však jsem tím také mínil (Jago - Mail - WWW) Vloženo 02.12.2005, 06:36:56
ten neblahý konec templářského řádu.
Templáři (Tokugawa - Mail - WWW) Vloženo 02.12.2005, 09:43:49
Také jsem kdysi Templáře nakousl...
http://blog.zbroj.info/archiv_2004/1081330800-pravda-o-turinskem-platne.html
(SuE - Mail - WWW) Vloženo 02.12.2005, 10:05:57
toku: jéjé, to mi úplně uniklo, dobrý článeček, hned si to přidám do sbírečky odkazů :-)
( - Mail - WWW) Vloženo 02.12.2005, 19:27:51
Sqělé. Jen je mi divné, že v krátké době čtu už třetí článek o křížových výpravách - ony mají nějaké jubileum či co?
Výročí.. (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 02.12.2005, 19:41:54
... 15 listopadu to bylo 910 let co byla vyhlášena první křížová výprava do Svaté země. Ale u mě jde o to, že tenhle článek jsem chtěl napsat už dávno a teď jsem se s k tomu dostal.:o)
Vloudila se... ( - Mail - WWW) Vloženo 04.12.2005, 15:25:49
Mnamky, mnamky, ale chybicka se vloudila: Alexius Komnemus == Alexios Komnenos (gr.) / Alexius Comnenus (lat.)
http://en.wikipedia.org/wiki/Comnenus
dětské křížové výpravy ( - Mail - WWW) Vloženo 08.01.2006, 21:39:10
detska krizova vyprava (misojogi - Mail - WWW) Vloženo 06.04.2006, 15:28:42
cital som o tom knihu este za socializmu (vydana medzi vojnami)
ked ju najdem, tak dopisem nazov.
pointa knihy bola ale taka, ze tuto krizovu vypravu zorganizovali ti co chceli predat deti do otroctva
a hlavny hrdina , ako inak, sa zachranil pretoze lod stroskotala v burke a tak mohol uniknut z ruk otrokarov
Přidání komentáře...