DOMŮ
10.10.2005
Albert Speer – Hitlerův nejlepší přítel
Dvacátého listopadu 1945 poprvé zasedl k jednání Norimberský tribunál. Jeho úkolem bylo především rozhodnout o vině či nevině nacistických špiček za válečné zločiny. Vedlejší , řekl bych filozofickou otázkou, bylo, proč vůbec mohlo k podobným zločinům dojít. Ovšem jak soud postupoval , počali se mnozí ptát ještě jinak. Jak to proboha Hitler mohl vůbec někam dotáhnout, když pohled na vedení nacistického státu , lze stěží popsat jinak , než jako tristní?Posuďte sami. Zkorumpovaný , poživačný a na morfiu závislý Hermann Göring, stěží duševně zdravý a na vše neustále zapomínající Rudolf Hess , naprosto neschopný Ribbentrop , lpící na svém koupeném přídomku „von“ , který byl ve svém zoufalství hotov radit se o taktice obhajoby doslova s každým, včetně posledního strážného. Julius Streicher , primitivní antisemita, až do hořkého konce na oprátce setrvávající ve svém bludu, že za všechno na světě mohou židi . Alfred Rosenberg , hájící se pozoruhodným tvrzením, že když hlásal vyhubení židů, nemyslel to až tak doslova. Generálové Keitel a Jodl , ve věcech vojenského umění dvě prázdné nádoby naplněné výhradně Hitlerovou vůlí. Hans Frank, křesťanský neofyta , hystericky přiznávající svou vinu , v očekávání odpuštění na nebesích a další povětšinou obdobně potrhlé figury a figurky.
V záplavě marasmu čněli na lavici obžalovaných jen dvě pozoruhodné osobnosti, třeskutě se vymykající běžnému nacistickému průměru. Byl to jednak vůdcův finanční čaroděj Hjalmar Schacht , klíčový spolutvůrce německého hospodářského zázraku, který sice, pro svůj odpor k Versaillské smlouvě, zpočátku nacistický nástup k moci nadšeně podporoval, ale roce 1937 byl odvolán z pozice ministra hospodářství a později jeho neshody z Hitlerem zašli tak daleko, že poslední měsíce války strávil v koncentračním táboře, což zřejmě podstatnou měrou přispělo k jeho osvobozujícímu rozsudku. Tou druhou osobností byl Albert Speer, vůdcův osobní architekt , jeho pověřenec pro výstavbu a pozdější ministr zbrojní výroby.
Přestože dění na lavici obžalovaných ovlivňoval především čerstvě detoxifikovaný Göring , dá se s úspěchem tvrdit, že nejzajímavější osobností ze všech obžalovaných, byl právě Speer. Nejen pro svůj nepochybný intelekt ale i proto, že Albert Speer byl pravděpodobně ,po Evě Braunové , Hitlerovým nejbližším přítelem .O to větší pozornost vzbudilo jeho klidné a věcné odsouzení nacismu i skutečnost , že svých dvacet let vězení přijal jako spravedlivý trest. Kdo vlastně byl Albert Speer a nebylo pro něj dvacet let vlastně málo?
Albert Speer byl dle mínění zasvěcenějších než jsem já, průměrně talentovaný architekt. Jeho styl bych si coby amatér , troufl popsat jako nekomplikovanou monumentálnost. Vzhledem k Hitlerově zálibě v čistotě a velikosti, bylo jen otázkou času, kdy na sebe ti dva narazí.
Speer vstoupil do NSDAP v roce 1931 a do boje o moc se nezapojil jako politik, ale výhradně jako architekt, povětšinou drobnými pracemi na lokální stranické úrovni. Přestavby stranických centrál, úpravy kanceláří, návrhy řečnických tribun a podobné maličkosti. Zlom přišel v roce 1933 , kdy nacisté uchopili moc a Goebbels katapultoval Speera do samého středu této moci, zakázkou na přestavbu Goebbelsova berlínského ministerstva . Prakticky vzápětí pak přišel úkol i od samotného vůdce, přestavba Říšského kancléřství.
Posoudit hloubku a charakter vztahu Hitler – Speer , už dnes těžko kdo dokáže, obzvláště když ti dva byli jistou záhadou už pro své současníky a v pozdních letech svého života nedokázal svůj vztah k vůdci definovat ani Speer sám. Na první pohled , jakoby byli nejpřesvědčivější ilustrací pořekadla o přitahujících se protikladech. Speer byl podle všech dostupných svědectví kultivovaný, tichý, za všech okolností slušný a korektní , neexistují důkazy o jeho antisemitismu a ani v nejmenším by nebylo možné jej označit za fanatika. O tom jaký byl Hitler, se myslím netřeba zeširoka rozepisovat. Bylo by jednoduché říct že oba muže spojovala výhradně jejich záliba v architektuře. Jednoduché, ale nikoliv vyčerpávající. Postupem času se totiž sblížili způsobem, jaký ani u jednoho z nich neměl obdoby.
Speer se rychle stal součástí Hitlerova neužšího okruhu ovšem i uvnitř tohoto elitního kruhu patřilo Speerovi velmi zvláštní postavení. Díky němu se například stal i osobním přítelem Evy Braunové, o jejíž existenci měli před pádem Berlína ponětí jen nemnozí. Některé projevy Speerova přátelství z Hitlerem byly ovšem daleko obtížněji definovatelné a pochopitelné, než sedánky u čaje v Obersalzbergu a noční tiché hovory s vůdcem nad plány Germánie , velkolepého hlavního města světa, v než měl po válce být přestavěn Berlín.
Speer sám například popisuje , jak během jednoho oběda v nejužším nacistickém kruhu, pojednou zjistil, že jej vůdce upřeně pozoruje. Speer pohled opětoval a zatím co kolem stolu živě proudil hovor, vůdce a jeho hlavní architekt, nikým nepovšimnuti, hráli starou dětskou hru „Kdo první uhne pohledem.“ Počítám, že po světě běhalo jen málo lidí, kteří by o vůdci mohli vyprávět něco podobného. Na takovou drobnou provokaci potřebujete vztah, jehož hloubka přesahuje konveční kolegialitu a za normálních okolností je snad i vyloučeno něco podobného provozovat ve vztahu nadřízeného s podřízeným.
Zdá se , že Hitler i Speer měli každý nějakou potřebu, kterou mohl uspokojit výhradně ten druhý. O jádru této potřeby se dá dlouho a neplodně spekulovat. Příznivce Freuda jistě potěší, že Speer nevalně vycházel s vlastním otcem a Hitler zase nikdy neměl syna. Někteří ze svědků dokonce popisují jejich vztah jako „homoerotický“ (nezaměňovat s homosexuální) , tedy vztah vzájemného iracionálního okouzlení. Někdo odchovaný východní filozofií by v nich mohl pro změnu spatřovat jin-jangovou symbiózu Speerova tvořitelské a Hitlerova ničitelského principu.
Nic z výše uvedeného by ze Speera pravděpodobně neudělalo válečného zločince. Z vůdcova architekta byl sice povýšen na pověřence pro výstavbu, ale i tak by jeho vina za nacistické zločiny zůstávala převážně v abstraktní a morální rovině. Bylo by mu možno vyčítat , že se měl za nacismu dobře a že nacismu pomohl k moci, ale tak jako jiní by se pravděpodobně obhájil tím, že vůdcovým mužem se stal v dobré víře, a že osobně nikomu neublížil . Ve vztahu k židům se provinil jen tím, že přehlížel Hitlerův antisemitismus, což byl hřích rozšířený jednu dobu po celém západě.
Kandidátem na norimberskou oprátku se Albert Speer stal 8. února 1942. Tehdy navštívil Hitlera v jeho Vlčím doupěti v Rastenburgu. Shodou okolností tehdy Rastenburg navštívil i Fritz Todt , v Německu populární stavidel dálniční sítě a v čase války ministr pro zbrojí výrobu. Todt měl už nějakou dobu velké pochybnosti o výsledku války a z jistých svědectví vyplívá, že se v důsledku toho chystal v blízké době složit svou funkci. K tomu ovšem nakonec nikdy nedošlo.
Po jednáních z vůdcem se Speer s Todtem domluvili na společném návratu do Berlína Todtovým letadlem. Na výslovný vůdcův rozkaz se Speer pozdržel a Todt odletěl sám. Kolem desáté hodiny ráno se Todtovo letadlo zřítilo a takřka vzápětí byl Albert Speer jmenován novým ministrem pro zbrojní výrobu. Letecké neštěstí nebylo nikdy uspokojivě vysvětleno.
Jmenování Speera bylo velký překvapením pro každého, ale Hitler zde prokázal, že čas od času ho jeho intuice nezklame , stejně jako ho nezklamala když konečným řešením židovské otázky pověřil studenokrevného Himmlera. Speer , přestože byl naprostým amatérem, dokázal brzy zvýšit výkony v rámci svého resortu až o třetinu a i přes klesající počet pracovních sil i surovinových zdrojů, dokázal výrobu některých důležitých položek plynule zvyšovat až do samého konce války. Na novém místě se zkrátka velmi osvědčil a dle mínění odborníků na logistiku, prodloužil svým organizačním uměním válku o celé měsíce.
Tím pádem se zapletl do osidel utažených později ve smyčku bodu čtyři norimberské obžaloby, tedy spiknutí za účelem spáchání bodů jedna až tři. Bodem jedna byly zločiny proti míru, tedy především příprava agresivní války. Zde byl Speer shledán nevinným. Když bylo založeno na tato obvinění, byl ještě pouhým architektem. Bodem dvě byli válečné zločiny, především zacházení se zajatci neodpovídající ženevské konvenci či napadání civilních cílů neospravedlnitelné vojenskou nutností a i v tomto bodě byl zproštěn viny. Bodem tři byly zločiny proti lidskosti, tedy především vyhlazování , vraždy spáchané na civilním obyvatelstvu a také deportace a násilné vysidlování. V bodě tři byl Speer shledán vinným, jelikož pod jeho ministerstvo spadali civilisté z východu zavlečení do Německa na nucené práce.
Pod bod tři pochopitelně spadalo i konečné řešení židovské otázky. Norimberský tribunál tudíž hledal odpověď i na otázku , jaký byl podíl Speera na holocaustu. Technicky vzato, žádný, rozhodnutí o holocaustu bylo čistě Hitlerovo , provedení bylo svěřeno výhradně Himlerovým SS a vzhledem k platnosti führerbefelu číslo jedna, nikdo nesměl být seznamován se skutečnostmi mimo okruh svých pravomocí. Pod Himmlera spadali i ty výrobní provozy , ve kterých byli židé likvidování tak nějak po stalinsku , tedy tvrdou prací v nevyhovujících podmínkách. Jak už jsem řekl, Speer téměř jistě nebyl antisemita , nikterak se nepodílel na vyvolávání protižidovských nálad , vyhlazování probíhalo mimo jeho resort a v atmosféře nejpřísnějšího utajení. Technicky jej tedy není v tomto směru možné z ničeho obvinit. Ovšem co vina morální, vina ve smyslu: „věděl , nezasáhl, neprotestoval“ ?
Je nepravděpodobné, že by se o Osvětimi cokoliv dozvěděl od Hitlera a to právě proto, jak moc si byli blízcí. Je známo, že Hitler měl tendence své blízké před nejkrutější realitou chránit. Je ovšem stejně nepravděpodobné , že by si pravda o vyhlazovacích táborech nenašla k jeho uším nějakou neoficiálnější cestu. Existují věrohodná svědectví, že koncem války měl jistou, i když možná ne úplně přesnou povědomost o Osvětimi z nacistických špiček téměř každý. Speer jakoukoliv povědomost popíral, přiznal, že věděl o židovských deportacích, odmítl ,že by mu bylo cokoliv známo o vyhlazování.
Někde tady je hranice toho, co se o Albertu Speerovi dá říct z jistotou. Dál už se vyprávění o něm poněkud liší a to především podle toho, čemu vypravěč aktuálně věří. Konečné řešení židovské otázky byl z počátku super tajný projekt, jehož znalost neměla v ideálním (myšleno samozřejmě ideálním pro Hitlera) případě překročit hranice SS. Ovšem v okamžiku kdy vidina vítězství počala slábnout a reálně hrozila nutnost skládat jednou světu účty, počal Himmler plánovaně rozšiřovat okruh zasvěcených s úmyslem učinit z nich tímto faktické spolupachatele a pojistit si tak jejich věrnost. V říjnu roku 1943 k tomu využil konferenci reichsleiterů a gualeiterů v Poznani a existují svědectví, že Speer na té konferenci byl rovněž. Existují ovšem i jiná svědectví, podle kterých zde Speer nebyl a aby to nebylo málo, existuje i ještě třetí kategorie svědků, kteří tvrdí, že Speer sice v Poznani byl, ale odjel před Himmlerovým projevem. Tvrzení těchto posledně jmenovaných svědků se shoduje se Speerovou verzí událostí, což ovšem neznamená, že to tak skutečně bylo. Věděl tedy Speer o existenci konečného řešení nebo ne? A pokud ano, tak v jakém rozsahu? To je tajemství, které si sebou vzal do hrobu.
Norimberský tribunál neshledal v tomto směru důkazy přesvědčivými a možná i díky tomu Speer unikl oprátce. Místo toho mu soud vyměřil dvacet let , jeho konkrétním proviněním bylo především využívání otrocké pracovní síly. Ovšem když uvážíme , že Fritz Sauckel , pověřenec pro pracovní nasazení a fakticky Speerův podřízený, za stejný zločin oprátce neunikl, Speerův trest se nám ukáže v poněkud jiném světle. Čím tedy zapůsobil na tribunál, že si vysloužil mříže místo provazu?
Jistou roli nepochybně sehrály poslední měsíce války. Přátelství Speera s Hitlerem začalo erodovat v okamžiku, kdy se Speer stal ministrem , čímž se z vůdcova „uměleckého okruhu“ posunul do sféry praktické politiky. Na jejich noční sedánky nad monumentálními plány najednou nebylo tolik času , navíc jak se postupně blížil konec, bylo čím dál tím zřejmější , že žádný z jejich projektů už nejspíše nikdy neopustí stadium modelu. Definitivní zlom nastal v okamžiku, kdy se Hitlerův destrukční potenciál projevil naplno a Hitler dal pokyn k uplatňování taktiky spálené země. Speerův tvůrčí a praktický duch, nikterak nenakažený vidnou soumraku bohů, se vzepřel.
Je hodnověrně prokázáno, že od jisté doby Speer záměrně a s velkým osobním rizikem sabotoval Hitlerovi destruktivní rozkazy. Díky tomu , že mnohé ke stržení určené mosty zůstaly stát , postupovaly v závěrečné fázi války spojenecké armády mnohem rychleji. Ovšem Speerova vzpoura měla ještě dalekosáhlejší důsledky. Tím, že zachránil nemalou část průmyslové základny , zachránil také okupované Německo před hladomorem , čímž zároveň umožnil hladší fungování okupační správy, nehledě na to, že ze zbídačeného Německa už jeden Hitler povstal a Speerovi bylo jasné, že po kapitulaci by se všichni zúčastnění měli vyvarovat smrtících chyb , které by mohly založit na válku třetí.
Do jaké míry bylo toto jeho jednání upřímné a do jaké míry se jednalo o cosi jako přípravu budoucí obhajoby? Speer rozhodně nebyl naivní , jako příkladně Himmler, který byl ještě koncem dubna přesvědčený, že spojenci jej budou potřebovat a tudíž se věnoval přemýšlení o takových důležitých maličkostech, jako jestli má Eisenhowera pozdravit raději nacistickým pozdravem, či bude-li lepší prosté podání ruky.
Když Německo padlo, Speer s ledovým klidem přijal svou internaci, se kterou ostatně počítal. Jedni z prvních Američanů , kteří jej v internaci navštívili , byli pánové z úřadu vyhodnocujícího účinky strategického bombardování na průmyslovou základnu a byli poměrně dost překvapeni, že Speer je už očekával a měl pro ně připravenou vyčerpávající zprávu. Bývalý vůdcův důvěrný přítel zkrátka od samého začátku vzorně spolupracoval a vytvářel o sobě v očích spojenců velmi pozitivní obraz. Jakmile došlo na očekávaný proces se špičkami nacismu, od samého začátku dával najevo, že doznává svou vinu.
Přiznal svou vinu v obecné rovině, cítil se vinen ,že pomáhal nacismu na svět a pomáhal jej udržovat při životě. Celý nacistický režim pak odsoudil jako od základu špatný. Na svou obhajobu uvedl, že se cítí oklamán a podveden od Hitlera, který všem slíbil především vrátit Německu ztracenou hrdost, ale místo toho jej zavedl do ještě větší katastrofy. Odmítl tezi , že Hitler zešílel až později , tvrdil že to byl zločinec od samého začátku a svou chybu spatřoval mimo jiné v tom, že Hitlerovu zločinnou povahu neodhalil včas.
Jeho věcné , klidné a poctivě vypadající odsouzení nacismu mělo pro spojence cenu zlata , v jistém smyslu se jednalo o pozitivní příklad pro všechny Němce , o návod jak se vypořádat s vinou. Možná i jako odměnu za tuto službu projevil tribunál k Speerovi více shovívavosti než k jeho podřízenému Sauckelovi.
Dvacetiletý trest si Speer odpykal ve Špandavské pevnosti, spolu s dalšími odsouzenými z Norinberka. Trest si odpykal bezezbytku a spolu s Baldurem von Schirach vůdcem Hitlerjugend ,byl propuštěn 1. ledna 1966. Ve Špandavě zůstal už jen Rudolf Hess. Před Speerem leželo ještě nějakých patnáct let života. Jak je využil?
Opět je těžké říct něco jednoznačného. Je možné tvrdit, že zbytek života využil k tomu aby se vyrovnal se svou vinou. Napsal knihu „V srdci třetí říše“, kde nacismus popsal z blízka a znovu jednoznačně odsoudil. Kniha přišla právě včas, pomalu dorůstala generace , která nepoznala válku na vlastní oči a Speer byl jeden z významných faktorů, proč se v Německu na válečné zločiny zapomínalo přecijen o něco pomaleji, než by si někteří přáli. Kromě toho mu vydal knihu „Tajné deníky ze Špandavy“ shrnující jeho zážitky z vězení.
Obě knihy slavily nemalý úspěch v mnoha zemích a tak došlo k paradoxní situaci, kdy po odpykání trestu se mu vlastně jeho zločin opět stal základním zdrojem obživy. Speer se stal v jistém smyslu celebritou , poskytl nemálo rozhovorů , prakticky po celý zbytek života byl aktivní a na očích , kterážto pozornost mu nepochybně dělala dobře, sám ji přiživoval a vyhledával.
Vždy všude a za všech okolností odsuzoval nacismus jako zlo. Nemalé částky ze svých honorářů poukazoval na konta různých organizací pomáhajících obětem války a to i včetně židovských, bez ohledu na to, že jakýkoliv svůj podíl na holocaustu vždy odmítal. Do jaké míry bylo vše co dělal upřímné nebo zdali se z jeho strany jednalo o důsledné pokračování v oportunismu , jež má svůj počátek v Norimberku, či dokonce už v posledních měsících války, je dnes nemožné rozhodnout a opět je to další otázka na kterou znal odpověď jen on sám. Konečná lhůta pro kladení zvídavých otázek a doplňujících dotazů vypršela 1.září 1981 , kdy Albert Speer zemřel.
Říct cokoliv definitivního o životě tohoto komplikovaného muže rozhodně není snadné a dlouhé bádání o některých aspektech jeho života může mít pro tvorbu závěrů někdy stejnou váhu ,jako házení si mincí. Pokud se přecijen někdo bude chtít pokusit nahlédnout do jeho duše a udělat si o něm nějaký svůj obrázek, nejlepším zdrojem informací o Speerovi je kniha „Zápas s pravdou“ od Gitty Serenyové . S touto knihou jsem také konzultoval většinu zde uvedených faktů.
Komentáře
(Tokugawa - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 07:45:51
BinLáďo, tohle je přesně článek, kvůli kterým jsem si Tě nesmírně oblíbil. Díky.
Mám ještě potřebu k tomu dodat svůj pohled. Otázka typu: Zda-li jsdnel upřímně, či pokračoval v oportunismu..." mi nepřijde jaksi relevantní. Myslím si, že v každém režimu je sem tam u moci člověk, který se může vymykat. To, co dělal Speer po válce a co dělat vydržel až do své smrti, myslím hovoří za vše.
Někdy je člověkem zmítáno na "vyšší" úrovni a nikdo se neptá: chceš nebo ne?
Wellmi zajímavý článek! (aTeo - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 08:50:33
Nesdílím však názor, že se jednalo o průměrného architekta. Právě ona monumentální jednoduchost vykazovala rysy geniality. Právě tak, jako Leni Reifenstahl nebyla jen obyčejnou dokumentaristkou. Poválečná pokání obou nijak nesnižuje jejich podíl viny na budování fasády a propagaci Třetí říše... (?)
Díky za díky plus poznámky k poznámkám.:o) (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 09:47:04
ad oportunismus
Ta otázka je irelevatní, když chceme soudit věci podle výsledku, Speer po válce téměř jistě velmi přispěl k odsouzení nacismu , pomohl prohlédnout mnohým a pomohl minimalizovat riziko restaurace hitlerismu. Ale kdybychom chtěli soudit podle motivace, tak to není až tak jednoznačné, Speer byl člověk nadaný nemalou sebekázní a zároveň byl malinko chladný a nepřístupný, trochu jako ty jeho budovy. Málo kdy se dá s jistotou tvrdit , že víme proč někdo jednal jak jednal a u Speera je to vzhledem k jeho povaze naprosto vyloučeno.
ad průměrnost
To že byl průměrný architekt, to tvrdí jeho kolegové či jiní lidé kteří se v architektuře vyznají, takže v článku je to spíš jako informace z druhé ruky než názor.:o) Mě osobně přišli hlavně velké.:o)
Ještě jedna zajímavost (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 09:57:20
Robert Harris napsal román Otčina , kterýžto román byl zfilmován , hlavní roli tu hraje Rutger Hauer. Film se odehrává v roce 1964 v paralelní historii, kde Hitler druhou světovou válku vyhrál. Hlavní město mocné Germánie ve filmu "hraje" Praha a kupodivu, nebylo potřeba ani žádných velkých retuší či dodělávek. Některé stavby v do "speerovksého" ducha zapadly docela dobře.:o)
Kterýžto film... (galahad - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 11:56:50
do značné míry potvrzuje ony domněnky, podle kterých měla o konečném řešení židovské otázky vědět pouze velmi úzká skupina lidí. Pokud se dobře pamatuji, tak se celý děj filmu točí okolo Hauerovi snahy kamsi doručit dokumenty mluvící o holocaustu a urputné snaze Gestapa mu v tom zabránit. tato snaha by byla samozřejmě zbytečná, pokud by o těch zvěrstvech každý věděl...
Neřekl bych že potvrzuje.. (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 11:59:51
..ale spíše že vychází z přepokladu :o) a on ten přepoklad byl z počátku správný o konečném řešení věděl z počátku jen málokdo. Ale byla to akce tak rozsáhlá, že ji sportě nebylo možné tajit do nekonečna.
No jo... (galahad - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 12:56:01
...asi máš pravdu, člověče - z něčeho ten Harris vycházet musel. A tohle mu do toho příběhu sedlo jako... jako ušitý.
Masa Bob doporučuje: (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 14:17:02
(odkaz výše ve "www")
Např.formulace: "První architekt Třetina Reich" nemá chybu! :o)
myslím... (Ian - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 17:21:32
Za jeden z největších problemů pro který se velmi špatně orientujeme v historii a potažmo i v chápání dějů současných a budoucích je to, že zaměňujeme reálná fakta s literární fikcí. Prostě z četby Jiráska nelze pochopit ani husitství a už vůbec ne události pozdně středověké Evropy. A stejně tak těžko pochopíme to co se dělo v Evropě první poloviny 20 stol., když budeme za historická fakta považovat pasáže z filmů.
Perfektní článek (Alka - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 18:29:12
Učili jsme se, že Göhring dostal po shlédnutí dokumentu z koncentráku regulérní epileptický záchvat. Nebyl to tedy spíše "absťák"?
Nejstrašnější na tom systému kromě "průmyslového" vraždění (i to byl koneckonců důsledek) bylo úplné zhroucení všech etických kritérií a jejich nahražení ideologickými, což lidem paralyzovalo svědomí a nutilo je do rozhodnutí a voleb mezi čertem a ďáblem.
Tristní velení 3 Říše? (Ilovecats - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 19:45:17
Dovolím si polemizovat s úvodem článku, který zesměšňuje představitele 3. Říše.
Hermann Goering byl sice zkorumpovaný a chvílemi i závislý na morfiu (být postřelený do kyčle, chráníce vlastním tělem Führera, je ctnostné, avšak i bolestné). Ale byl to také hrdina z první války, letecké eso, jehož neúnavné snahy a lobing v parlamentu Výmarské republiky umožnily znovuvyzbrojení a říšského letectva.
Rudolf Hess byl snílek, kterého jeho sen o spolupráci s Albionem (v totéž doufal i Hitler) zavedl do britského vězení.
Naprosto neschopný Ribbentrop, jehož pakt o neútočení se Stalinem lze hodnotit jako jeden z největších úspěchů diplomacie v dějinách lidstva, který umožnil úspěšné zahájení konfliktu s Polskem a následně ohromující vítězství na západě.
Ještě bych se velmi ohradil proti zesměšňování generála Alfreda Jodla, jež byl pravděpodobně nejlépe myslícím mozkem Wehrmachtu.
tak mě napadá: (Ian - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 21:06:24
Ví někdo, proč Británie vyhlásila po napadení Polska válku Německu a ne současně i Sovětskému svazu, který se na vojenském obsazení Polska podílel rovnou měrou? Dík
(Kixx - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 22:49:27
Jen ještě poznámku k utajení konečného řešení... není to tak dávno co dávali dokument o útěcích židů z Říše. Mnozí z nich přinášeli svědectví o vyhlazování. Ale většině, včetně židů v zahraničí, to připadalo natolik šílené, že prostě něčemu takovému odmítali uvěřit. Stejně jako byli šokovaní sami Němci, když je spojenci hnali skrz koncentráky, kolem pecí. Aby viděli. A přitom žili hned vedle.
Jeden dotaz ( možná trochu hloupý) - píše se židé nebo Židé? Kdesi jsem zaslechl, že velké písmeno prosazovali právě nacisté. Ale někdy ho uvidím i v textech, které s antismetismem nemají nic společného. .Dík
Různé dodatky (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 23:37:11
2Ilovecats
Ten první odstavec, kde je několika obžalovaným věnována věta či dvě , si rozhodně neklade za cíl je vyčerpávajícím způsobem chrakterizovat. Ono brutální zjednodušení má navodit dojem, jaký vzbuzovali na lavici obžalovaných. Mnozí očekávali, že na lavici obžalovaných usednou samé ´dábelské bytosti, leč postupem času se ukázalo, že nacistické zlo mělo povětšinou nečekaně banální tvář. Jisté záblesky "velkoformátového zla" čas od času projevoval Göring. Výše uvedené se nijak nevylučuje s tím, že jeden každý mohl předtím zažít svou hvězdnou hodinu.Mohl bych to rozebrat nějak víc ze šířky a možná to časem udělám, ale do pár řádků se to teď nevejde. Nicméně , dobrý obraz norimberských obžalovaných lze nalézt v knize Norimberský deník od Gilberta, je to zdroj z něhož čerpá většina knih o tomto tématu.
2kixx
je pravdou, že jistou roli v utejení konečného řešení hrála i jeho neuvěřitelnost.
2Ian
Tady můžu jen spekulovat , já osobně o tom nevím nic jisstě, ale řekl bych, že Británie celkem správně vyhodnodtila Německo jako momentálně závěžnější problém a také jako zvládnutelnější problém. Nehledě na to, že vyhlásit válku oběma agresorům, by bylo jistě ušlechtilé, leč předem odsouzené k nezdaru. Dost možná , že svou roli sehrála i kalkulace s budoucím Německo Ruským konfliktem.
Židé nebo židé? (binanriladin - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2005, 23:42:55
Musím se přiznat, že sám v tom mám trochu hokej. Zdá se mi že Židé znamenají národ, kdežto malé ž se píše, když je řeč o náboženství. Ale je to jen můj dojem a možná že nesprávný. V textu používám malé ž , povětšinou proto , že je chápu jako Němce případně Poláky židovského vyznání. (absolutně si v tomhle ale nedělám patent na rozum, pokusím se něco pohledat)
znova (Ian - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 10:36:05
Zajímají mě spíše fakta, doměnek si můžu sáma vymyslet kolik chci. Mnoho pamětníků líčí dobu před druhou válkou jako rozhodnutí buď Hitler nabo komunismus a pokud čtete dobovou literaturu /ne tu "historicky" přepracovanou/ tak se to tak skutečně jevilo.
(Tokugawa - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 10:49:18
Rozhodnutí "Raději Hitler než komunismus" přineslo stejné ovoce, jako například "Vyměníme pohraničí za mír".
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 10:51:43
Já věděl že mi to neprojde, já to jenom navrhoval.:o)
(Tokugawa - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 10:53:52
Binární, na magnetofonové pásce s tímto (a jinými) výroky a forbínami jsem přežil základní školu :-)
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 11:08:24
Jo, je to nesmrtelná hláška. Jak říká jiná postava a úúúplně jinde "to se newochodí" .:o)
(Kixx - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 11:16:26
A může bejt i trochu smutno. Ale musí bejt veselo! :-)))
(Kixx - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 11:22:18
K malému nebo velkému ž: (prý) to souvisí s Hitlerovou teorií, že židé nejsou příslušníci náboženství ( malé ž) ale příslušníci národa ( velké Ž). U nás to hodně propagoval plátek Vlajka. Přiznám se ale, že jsem nějaké zdůvodnění nenašel ani v materiálech Židovské obce, ani na podobných stránkách.
Poslední OT :-D (Tokugawa - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 11:41:09
-To máte třeba pocit, že... za váma někdo stojí.
-Za mnou?!
-Jo, třeba.
-Jak vypadá? Velkej?
-Kdo?
-No, říkal jste... za váma někdo stojí!
-Za mnou?!
-Jo tak voni tady stojej dvá?!
(Jago - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2005, 20:47:17
Moc pěkné, tohle téma se nedalo nastudovat za den!
2Kixx: stačí se podívat do platných Pravidel českého pravopisu, je to skutečně tak.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 12.10.2005, 00:23:27
Díky Jago
Nechci tvrdit , že jsem specialista na nacismus ale ti lidé co se k němu nachomýtli mě vždycky dost zajímali a Albert Speer je můj obzvláštní oblíbenec.:o)
(Kixx - Mail - WWW) Vloženo 12.10.2005, 16:24:20
Ja su blbé... Přiznám se, že Pravidla mě nenapadly. Ale právě podle Pravidel je možné to psát jak s malým tak s velkým. Většinou by se tedy mělo používat Ž, neboť se častěji píše o národu než o příslušních náboženské obce. Ovšem někdo může být Žid a přitom nebýt žid. Nebo naopak. Já sem rád, že nemáme Slovanskou církev. Byl bych Slovan, ale ne slovan... :-) A nebo sem to celý špatně pochopil :-o
(3.5cloveka - Mail - WWW) Vloženo 14.10.2005, 10:53:06
..jeste neco k tem filmuum nakladajiiciim z historii problematickyym zpuusobem..taky si bohuzel zpetne uvedomuju ze vpaadu tretii riise na me nejviic zapuusobili vyybuchy delostreleckee munice-zdaalo se mi to hodne realistickyy /samozrejme aniz bych takovyy vyybuch zazil/,naviic po tomhle vycerpaavajiiciim Ládinově priispevku si mysliim,ze bylo chybou tocit priibeh tech udaalostii z pohledu hitlerovi sekretaarky-melo to byyt praave z pohledu Speera_treba i stiim ze si autori lecos domyslii,ale ten boj dobra a zla skrz postavu pruumerneeho Speera shodou okolnostii se ocitnuvsiiho po hitlerove boku by byl cennejsii_._totiz jedine skrz emoce lze nejak vysvetlit/pripomenout udaalosti kteree jsme neprozili_literaturu faktu si precte maalokdo-vetsinou jen ten koho to opravdu zajiimaa a ten kdo musii coz jsou studenti /tech ale takee dost ubude neb budou ciist blog B.Ládina-co by se namaahali kdyz jim to tak hezky v kostce naserviiruje ;)/_takze zbiivaa beletrie a film..asi pred rokem jsem koupil v levnyych knihaah /sic!!/ Opětné spojení od Freda Uhlmana_to je kniha kterou maam na mysli kdyz piisu ze jen skrz emoce lze nahleednout do minulosti a neco si odneest = doporucuju k prectenii.
(3.5cloveka - Mail - WWW) Vloženo 14.10.2005, 11:00:02
omlouvaam se nee za styl meeho psanii,ale za jednu konkreetnii hrubku_zbiivaa_opravdu netreba do beletrie neciim mlaatit-stacii ciist_prohresek proti pravidluum c. pravopisu bych presel spoklidem,ale jak jsem to mohl napsat tak neesteticky..
.. malý podotek.. (BlueMonday - Mail - WWW) Vloženo 03.03.2006, 21:07:45
.. ještě malý podotek.. neviděla jsem tady žádnou zmínku o knize "V srdci Třetí říše" (Albert Speer)-autobiografie.. doporučuji.. pokud ji znáte, můj příspěvek je tímto zbytečný..
.. jen ještě dodám.. myslím, že A.S. nebyl vůbec průměrným architektem.. otázkou je: S kým nebo s čím je srovnáván?..
.. ona celá "estetika" Třetí říše je zajímavá..
dobrý životopis ( - Mail - WWW) Vloženo 01.04.2006, 12:45:12
Zesměňování? (sir Thomas Stanley - Mail - WWW) Vloženo 05.06.2006, 21:53:23
Pokud mi to bude dovolono, dovolím se poněkud zamyslet se hned na začátkem článku.
Ribbentrop rozhodně nebyl neschopný. Sjednal smlouvy s SSSR a tři roky předtím se mu také podařilo prolomit vyzbrojování Německa v oblasti lodní výroby britskou smlouvou. Jako velvyslanec v Anglii zajistil návštěvu lorda Halifaxe i Lloyda George v Německu. Je samozřejmě známo, že vzhledem k ciriose jater, která ho postihla v dvaceti letech v Kanadě byly dny, kdy byl velice melancholický, a bylo známo, že kdykoliv se na něj Hitler rozčílil, reagoval tím, že se uzavřel do sebe. K tomu jeho používání na titul "von", na něj měl opravdu nárok. Byl adpotován sestřenicí své matky čímž získal plné právo na tento titul, a i kdyby ho nezískal títmo, mohl ho získat po své ženě, jež patřila do rodiny významných průmyslníků s nižsším šlechtickým titulem. A jen tak mimochodem, pokud Ribbentrop neměl na titul "von" nárok, neměl ho mít ani von Manstein. A dle m0ho soudu je Alefred Jodl jeden z nejlep39ch n2mmeck7ch strat0g; druh0 sv2tov0 v8lky. t9m samoy5ejm2 nemzsl9m poln9ch velitel;, proto6e b2hem valky nenav2t9vil frotnu ani jednou.
Sháááááánim (Míša - Mail - WWW) Vloženo 01.08.2006, 14:52:28
ahoj nevíte někdo, kde bych mohla v Praze sehnat knihu od G. Serenyové - Albert Speer: zápas s pravdou.
Neschpný diplomat ??? (Pavel R - Mail - WWW) Vloženo 14.11.2006, 17:43:40
Každý kdo zná vnější politiku Třetí říše, musí usoudit, že Joachim Ribbentrop byl jedním z nejefektivnějších diplotatů - tím neříkám nejlepší - Hiter byl také "špatný řečník". V rozměrech třetí říše lze uvažovat pouze o úšpěšnosti a efektivnosti a neúspěšnosti a neefektivnosti.
ČT (mANY - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2007, 12:59:50
Zdravím, Binární, o Speerovi byl nedávno na ČT vysílán 3dílný částečně hraný dokument. Zastihl jsi ho? Viděl jsem všechny 3 díly (ke sledování inspirován témto tvým článkem) a musím říct, že jsem byl nadšen. Tak nějak si představuji ideální dokumentární filmy. Původní záběry z Norimberského procesu, rozhovory se Speerovými potomky, do toho hrané části, které překrývaly/rozšiřovaly autentické záběry. Vynikající. Jsem rád, že jsem o tento zážitek díky tvému psaní nepřišel :-)
zajímavý (Fido - Mail - WWW) Vloženo 12.08.2007, 15:14:03
článek. kdyby někdo opravil těch tisíc gramatických chyb, tak by byl srozumitelnější. Zaměňování "s" a "z" mi docela dělalo potíže při čtení.
K otázce toho, zda Němci věděli o Holocaustu: myslím, že většina o tom nevěděla, ale mnoho lidí o tom tušilo. Nicméně zvěrstev na Židech se dělo mnoho už před zahájením Konečného řešení, a to nikoliv tajně, takže všichni věděli, že se páchají nesmírná zvěrstva.
K otázce "ž" versus "Ž". No je pravda, že slovo Žid používali jako první nacisté a jejich příznivci. Je také pravda, že po válce vznikl židovský stát, kterýžto znamená ustavení Židů jakožto národa. Takže si osobně myslím, že ten výklad Žid (národnost) a žid (víra) jer správný, a používání slova Žid nikterak nesvědčí o nacistickém či rasistickém přesvědčení autora.
Přidání komentáře...