DOMŮ
13.07.2005
Náhodou Psancem
Zjistil jsem , že jakmile se venku udělalo jen trochu léto, začíná to jít z lidstvem pěkně z kopce. Jeden můj straší , prudce seriozní a místy až romanticko patetický ,článek, vyšel nově na Kudlance a tamní vážená obec čtenářská, místo seriozní debaty, rozpoutala pod ním diskusi o jakýchsi sexuálních zvrácenostech. Původně jsem měl v plánu z toho zatrpknout , prožít záchvat panické úzkosti a následně o tom napsat báseň ve volném verši, ale pak jsem si řekl, že holt asi není zrovna sezóna na seriozní témata a místo marného boje s větrnými mlýny obecného vkusu , bude lepší vytáhnout jednu postarší historiku ze života, ve které vystupuji já , tramvaj, dvě lesbičky a ještě pár dalších lidí.Jen jeden z lidí kteří v té příhodě vystupují ,(kromě mě) má jméno, to jméno bylo Vlk a nebylo to jeho pravé jméno nýbrž vandrácká přezdívka. Jeho občanské jméno jsem neznal a jak to tak vypadá už asi ani nepoznám. Nevím jak moc patříte k „postiženým“ , ale v čase mého mládí byl úprk na vandr, čundr , či tramp , standardní formou úniku z dosahu autorit, rodičovských i jiných. A bylo naprosto běžné poznávat podobné uprchlíky a dávat si přezdívky a nebylo nic divného , když se lidé pravidelně potkávali na stejných místech , klidně kolik let a o svých občanských jménech neměli nejmenší ponětí.
(skoro se mi chce říct, že to bylo něco jako tématický chat, ale live a člověk víc přišel mezi lidi, leč to je náročná a provokativní úvaha a tím směrem třeba někdy jindy, teď vyřídím ty lesbičky.)
Mě i Vlkovi bylo tehdy něco kolem dvaceti , v naší oblíbené vandrácké hospodě jsme spolu nejeden žejdlík popili , ne jednu odrhovačku falešně odhulákali a nejednou nás z té hospody … no nechci říkat vyhodili, ale důrazně k odchodu vyzvali. Nějak zvláště jsme se ovšem nevyhledávali, naše setkání byly téměř pokaždé dílem náhody a dílem způsobené společnou zálibou k Kokořínsko-Liběchovském kraji.
Náhoda tomu chtěla , že jednou mě z nějaké vandrácké akce vezl autem do Prahy a já díky tomu zjistil, že bydlí v Košířích, jinou náhodou jsme na sebe jednoho podzimního dne narazili v centru a další náhoda mohla za to, že Vlk ten den slavil narozeniny. Nadhodil , jestli se nechci večer stavit , já řekl, že bych mohl ,ale až po desátý, on na to že nevadí a že bydlí v Košířích, já na to že vím, on že ať nic nenosím, že je všeho dost, a já tedy že tedy nic nepřinesu, jen sebe když to vyjde…
Náhodou to vyšlo. Bylo něco před desátou večer, naskočil jsem na Národní třídě do tramvaje směr Košíře a první čeho jsem si v té tramvaji všiml , kromě prázdného místa na než jsem se svalil, byly dvě holky, co se měly moc rády. Ne nějak přehnaně ,ale nepřehlédnutelně. Měly viditelně malinko upito a měly se rády bez ohledu na to, že v tramvaji bylo poměrně dost lidí a v těch časem kolem revoluce to ještě nebylo moc zvykem, dávat takovou lásku přespříliš najevo. Osobně jsem jim to nezáviděl a nezáviděl bych to ani dvěma mládencům, už tehdy jsem zastával názor , že jejich láska je čistě jejich věc. Jen moje oči mě občas mrchy zradily a sem tam po nich louply. Bez většího zájmu, jen to prostě bylo nový.
Když se tramvaj vyharcovala na Plzeňskou, mnohem víc pozornosti jsem musel věnovat pohledu z okna, protože v okolí jsem se houby vyznal , u Vlka jsem byl jen jednou a to ještě ne tramvají, ale autem až před barák. Jakmile mi to za oknem bylo trochu povědomý, vyvalil jsem se z tramvaje, hodlaje se dál nějak dopátrat pěšmo. Teprve když tramvaj odjela a já se trochu rozhlídnul, zjistil jsem že obě lesbičky vystoupily taky. Došlo mi to až v okamžiku kdy jsem se vydal nejslibnějším směrem a uviděl je pár kroků před sebou. Vedli se za ruce, kousek šly po hlavní ulici dolů a pak zabočily mezi domy. Podle mého nejlepšího odhadu to byl směr ,kudy jsem potřeboval jít i já.
V tý ulici už zdaleka nebylo tolik světla jako na hlavní, jedna lampa na kraji, o pár metrů dál druhá , třetí a čtvrtá už nesvítily. Cesta vedla mírně do kopce , nahoře nějaký domy, ty nejbližší ve stínu, ty vzdálenější už ve tmě. Holky jdou přede mnou, moc si jich nevšímám, ruce mám zabořený v kapsách a dumám jestli jsem tam kde mám být. Holky jdou pěkně pomalu, takže u druhý lampy je míjím. U třetí se mi začíná zdát, že jsem ten směr netrefil správně, u čtvrtý lampy to vím jistě. Vybral jsem si špatnou odbočku. Možná by se to dalo taky nějak projít, ale jenom možná, houby to tam znám a ještě je v týhle ulici tma jako v pytli, lepší bude vrátit se na hlavní , znovu se rozhlídnout a zkusit to o jednu ulici výš nebo níž.
Otočil jsem se , začal se vracet a tím ty dvě holky vyděsil k smrti! A zřejmě jsem se jim nelíbil už předtím, protože stáli pod tou lampou pod kterou jsem je předešel , drželi se za ruce a viditelně čekaly , kam zmizím, zřejmě aby se mohly pro jistotu pustit na druhou stranu. Místo toho jsem se otočil a pustil směrem k nim, což už asi na jejich odvahu bylo trochu moc. Nasadily čelem vzad a pádily o zlom krk zpátky na hlavní, kde bylo podstatně víc světla a především tam jezdily auta ,kdežto tady nebylo ,kromě nás tří, živý duše.
Kroutil jsem hlavou, brumlal jsem si něco o „pitomejch splašenejch nánách“ , co se div nepřerazí, protože se snaží ,zároveň pádit z kopce dolů, zároveň se ohlížet přes rameno a přitom se pořád držet za ruce.
Já jsem si pomalu došel na roh a tam k smrti vyděsily ony mě! O nějakých 100 metrů výš na druhý straně ulice byla četnická stanice a ty holky právě mizely ve dveřích! Od tý doby když si někde přečtu, že v hrdinovy by se krve nedořezal, vím úplně přesně jak takový pocit vypadá. Prostě stojíte jako prkno a máte pocit, že kdyby do vás někdo říznul, fakt by se krve nedořezal, protože se změnila v něco studenýho co neproudí. Během několika málo vteřin mi hlavou proletěl scénář výslechu.
Zákon: Co jste tady dělal?
Já: Šel jsem slavit kamarádovi narozeniny
Zákon: Jméno!
Já: Já.
Zákon: Toho kamaráda!
Já: Noooo …Vlk…ale …
Zákon: Vlk! Křestním?
Já: Ehm tedy…. víte ono Vlk není příjmení…
Zákon: Vlk je křestní?!
Já: Nee. Vlk je přezdívka.
Zákon: Alias Vlk! A jeho pravý jméno?
Já: Nooo víte , to já jaksi neznám.
Zákon: Neznáte a jdete k němu na narozeniny?
Já: Hmm
Zákon: A kde ten Vlk bydlí?
Já: Ehm…tak to mi tedy asi nebudete věřit …ale to já nevím
Zákon: Tak to ste tedy uhád , to vám nevěřím!
Já: Toho sem se bál…
Zákon: A co třeba telefonní číslo toho Vlka?
Já: (kroutím hlavou , nastavuju ruce želízkům a modlím se aby z toho byla jen podmínka….)
Stál jsem tam na rohu jak zhypnotizovanej králík. Naštěstí, než jsem stihnul zjistit ,jak dlouho může těm holkám trvat než přesvědčí nějakýho strážmistra aby konal, tak jel ze shora prázdnej taxík. V životě mi nebylo víc fuk, kolik bude ta cesta stát! Z konspiračních důvodů jsem to nevzal domů, ale radši na metro. Cestou v autě jsem se snažil moc neohlížet , v metru jsem místo jednou , radši přestoupil dvakrát.
Vlka už jsem pak nikdy neviděl, tak jako jsme se předtím náhodou potkávali, začali jsme se náhodou míjet. Ovšem přes nějaký společný známý se mu ta historka donesla. Díky jiným společným známým mi později došlo, že jsem tehdy dokonce vystoupil o jednu stanici dřív než jsem měl…
Jo náhoda! Někdy dělá divy…
Komentáře
Komentář ??? (Karlos - Mail - WWW) Vloženo 13.07.2005, 23:26:45
Jaký strach z leckdy falešných autorit v nás dokázal někdo vypěstovat .... ačkoli nevinný,dáváte se na úprk noční Prahou ... Tak to ale holt bylo. V dnešní době se mi zdá,že je to přesně naopak a to asi také nebude to pravé ořechové.
Moc hezká povídání ... K.
No... nedivil bych se, (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 14.07.2005, 01:07:57
kdybys zatrpkl definitivně a neodvolatelně. Po takových ranách osudu ještě ten rozpustilý chat na "Kudle"!? Máš můj obdiv, že se´s s tím taknějak chlapsky vyrovnal. Ten ignorantskej "orgán" měl aspoň tvý příjmení považovat za polehčující okolnost, sakra! Jo a Vlka znám, je to pořád stejnej parchant:
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//2.285.jpg Na čundr už jezdí akurát do Vatikánu...
Binární, (galahad - Mail - WWW) Vloženo 14.07.2005, 06:56:18
přede mnou sice ještě lesbičky neutíkali, ale... párkrát jsem se přistih, že jdu za nějakou osobou dost dlouho (náhodou samozřejmě) a jestli se to nezmění, utíkáno přede mnou bude... A ona asi udělala svoje ta pozdní večerní hodina...
:o)))
Jo, chlapci, (m - Mail - WWW) Vloženo 14.07.2005, 09:04:54
vám se to vtipkuje, když se vám ještě nestalo, aby si na vás cestou domů někdy navečer počíhal dvoumetrovej chlap, co váží o padesát kilo víc než vy a s pohledem upřeným na vás si rozepl poklopec...
m (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 14.07.2005, 09:34:48
Doufám, že se mi to nikdy nestane!!!
Asi bych se vztekal... :O)
m (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 14.07.2005, 15:52:08
.. tak ono to vtipně vypadá až s odstupem času. Když jsem tam stál a představoval si jak nějakému nepochybně vstřícně vyladěnému orgánovi vyprávím poměrně obtížně uvěřitelnou historku o tom, jak hledám někoho , o kom nevím jak se jmenuje a nevím kde bydlí, nemám na něj telefon ... při té představě jsem se zrovna za břicho nepopadal...
Přidání komentáře...