DOMŮ
28.06.2005
Fotka kterou jsem neudělal
Některé příběhy se nevypráví snadno , ale není dost dobře možné být svědkem a nakonec nepromluvit.Minulý pátek mi cestou domů pípnul mobil. Moje polovička psala: „Tramvaje na Smichove jeste jezdi ale ne az nahoru jed radsi busem. Tvoje G.“ Tramvaj až k nám na kopec jezdí sotva dva roky a celá trať má dodnes svoje mouchy. Co chvíli se stane , že nás nenadálá porucha zažene do narychlo schrastěných autobusů a to se nikdy neobejde bez brblání. Autobusů se takhle narychlo nikdy nepodaří sehnat dost, jsou přeplněně otrávenými pasažéry a silně tak připomínají pojízdné sudy se střelným prachem. Ten pátek to bylo stejné jako kterýkoliv jiný podobný den. Horko a stres.
Autobus kličkoval kdysi dávno opuštěnou trasou a i já v duchu zuřil, ačkoliv celá ta lapálie vlastně neznamenala nic jiného než malé zpoždění. Zuřil jsem tiše a ukrýval přitom svou náladu do stránek nějaké knížky a tím trochu prošvihl možnost pochopit, že můj vztek je tentokrát víc než nemístný. Lehké rozladění ze zpoždění ve mně doznívalo ještě v okamžiku kdy jsem doma sedal k počítači a přešlo přesně v té vteřině, kdy jsem otevřel svých dvacet zpravodajských záložek a zjistil co se děje.
Dnes , viděno zpětným pohledem, mě trochu děsí moje reakce. Každou vteřinou se na nás ze všech komunikační kanálů valí šílenství celého světa a můj psychický imunitní filtr zafungoval naprosto automaticky , zcela bez mého vědomí .Tak jako když bílá krvinka pohltí prvního streptokoka , který se pokusí otevřenou ranou proniknout do krve aniž bych já o tom věděl, tak moje centrum ochrany duševního zdraví odsunulo celou událost kamsi na okraj. Jelikož jsem se o neštěstí dozvěděl ze zpravodajství, můj mozek jej v první okamžik zaregistroval jako pouhou strohou informaci. Imunitní systém , který v dnešním mediálním věku zřejmě musí mít každý z nás, začal kolabovat teprve v následujících dnech. Podstatně k tomu přispěl fakt, že místo neštěstí míjím několikrát denně. Díky tomu mám teď hlavou plnou drobných střepů…
Věřili by jste, že to čemu by kriminalista řekl „stopy“ někdo zasypal hromádkou šedivého písku? Ten někdo patřil nejspíš k dopravním policistů, protože stejný písek označoval místo, kde se tramvaji konečně podařilo zastavit. Hned druhý den se na místě začínají objevovat první květiny, růže z obchodu i vlčí máky z louky. Rychle vadnou na sluníčku. Skoro stejně rychle někdo přináší nové. V noci zde blikají svíčky. Jedno odpoledne jsem tam viděl vzlykat tři holčičky, dvě plakaly tiše, jedna ne. Pokaždé když tím místem projíždím nakonec odvrátím pohled na druhou stranu, tentokrát rychleji než jindy.
Mockrát jsem tu projížděl a měl přitom v kapse foťák, ale nikdy jsem se o žádnou fotku ani nepokusil. Nedokázal bych udělat takovou fotku , aby dávala nějaký vyšší smysl. Celý ten improvizovaný pomníček z květin, celý ten kus chodníku popsaný dětskými vzkazy, je ta nejsmutnější metafora pomíjivosti jakou jsem kdy viděl a já nemám dost talentu abych něco takového převedl do fotografie, vyšel by mi z toho vulgárně popisný bulvár. Kromě toho mě už dost dlouho irituje, jak snadno vyhrávající světové fotografické soutěže snímky estetizující lidskou bolest a ani kdybych ten talent měl, nechtěl bych produkovat podobné fotky, protože na bolesti nic estetického není. Ve skutečnosti ty fotografy moc nechápu. Jak to dokážou, zachovat si ten odstup, když se jim tragedie odehrává přímo před očima? Já si nedokážu zachovat ani tolik odstupu , abych dokázal místo, kde k neštěstí došlo před jedenácti dny, minout bez podivných pocitů, které odeznívají mnohem pomaleji , než bych si sám býval přál. Někdy opravdu moc závidím věřícím schopnost motlitby.
Po týdnu smyl hromádku písku víkendový déšť . Radnice Prahy 5 a magistrát hlavního města Prahy , po dvou letech vleklého sporu o kompetence nad přechodem, v záchvatu špatného svědomí během několika málo dnů zařídily: snížení povolené rychlosti tramvají při výjezdu z tunelu , osadily přechod výstražným zařízením, světelným i zvukovým ale zvukové vzápětí nechaly vypnout, ve špičkách tu jezdí tolik tramvají, že zařízení zvonilo prakticky neustále a nějaké stovce domácností v doslechu hrozilo zešílení. Na kraji přechodu mlčenlivě odrážejí obraz černého tunelu nová tichá zrcadla. Co by bylo , kdyby, ať se radši nikdo neptá. Svět už nikdo nezmění a podobná opatření budou vždy přicházet pozdě.
Počítám, že improvizovaný pomníček časem někdo vymění za opravdový, malý , úhledný. Sem tam jej nějaká tramvaj pozdraví zacinkáním. Kruhy paměti se budou zmenšovat, bolest už nebude tolik vidět. Nevím kdo všechno nakonec zapomene a jak moc ale já, ačkoliv nemám rád absolutní slova, tak nějak tuším, že pro mě to místo už nikdy nebude stejné jako předtím.
PS: Nechci za tenhle text Pulitzerovu cenu. Jen jsem to musel říct. Nedokážu vidět a nemluvit.
Komentáře
(Slonecek - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 18:03:56
Kliknul jsem na ten odkaz a zajimalo by me v souvislosti s timto spotem, jake pocity mel pri foceni asi autor pro ten Vecernik. Jako treba "no jo no" nebo "hrůza, rekl bych, kdyby to pro me nebyla prace" nebo "hm, tak jo, vodkud to vezmu..."
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 18:06:39
Slonecku
vážně těžko říct. Nechci těm fotografům šahat do svědomí, prostě asi jen fungují jinak než já. Já jsem si až do dneška musel trochu rovnat myšlenky, abych napsal těhle pár řádek, oni třeba cvaknou , podvědomě dělají co umí nejíp a ten zbytek na ně dopadá třeba později.
(Alka - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 18:23:49
Moc jsem toho od Binárního ještě nečetl. Ale tohle bylo zatím vůbec nejlepší. Tiše smekám. A děkuji.
Clovek otupi... (Jen tak... - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 18:28:54
...kdyz jsem presidlil do Prahy, nechapal jsem, jak lide muzou nadavat, kdyz nekdo skoci pod metro. Jasne, ze spechaji do prace, ale tady prece zemrel clovek nebo ne?
Dneska nadavam taky. Uz nevim, ktery valecny reporter rekl, ze kdyz je "v praci" nesnazi se tem lidem pomoci. Kdyby to delal, nenatocil by jedinou reportaz. Toz asi tak.
co známe, to bolí víc (Inečka - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 18:46:47
Za sebe jsem ráda, že jsi to nevyfotil.. nezapadalo by mi to do obrázku, který z tvých řádků dýchá
tvoje řádky se dají shrnout do toho, že co se nás osobně dotýká, prostě bolí víc.. i když jenom jezdíš kolem..
pracuji s lidmi a jejich bolestmi, musím si zachovat odstup, abych jim mohla pomoci, a není to cynismus .. co mě ale spolehlivě rozhodí, je zbytečná smrt a nebo násilí, které někdo páchá na dětech , to se mě dotýká, i když nejsem účastníkem
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 18:48:12
asi je to pravda s tou otupělostí... taky mi chvilku trvalo, než mi v úplnosti došlo co se stalo. Na jednu stranu jsou rychlé informace skvělá věc, ale na druhou stranu, když se budu jen malinko snažit, dohledám na internetu dvacet a jestli ne víc, podobných zpráv z celého světa , žádná nebude starší než hodinu. Jestli si má člověk zachovat zdravý rozum, je lepší to nedělat.
Estetizace lidské bolesti... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 20:33:54
To mě tedy zaujalo. Taky stále "vizualizuju" své představy a fantazie. Kdo stanovil, že fotky, jež jsou uměním, či se za něj pouze vydávají, mají vyvolávat pozitivní pocity? Socialistický realismus měl taky za cíl vychovávat uvědomělé budovatele beztřídní společnosti. Nějak se jim to vymklo. Ale to je moc rozsáhlé téma...
Mohl bych sem nasázet spoustu odkazů na své obrázky, které jsou kontroverzní a byly jimi záměrně již v okamžiku nápadu. Uvedu tento příklad: http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//7.52.jpg
Tahle jednoduchá "kompozice" vyvolala zcela rozporuplné rekce. Sám jsem tomu dal název "Ortel". Uvážíš-li, že jde o pohled z kabiny letadla, NIC pozitivního tam nenajdeš. Přesto se našla řada lidí, na něž obrázek působí optimisticky. Mohl bych nakonec vymyslet i název, který by významově posunul onu záhadnou postavu jinam...
Už jsem to tady jednou psal - lidi jsou otupělí z přemíry podnětů. Když je chci zaujmout, nezbývá mi, než je nadchnou, dojmout, šoknout nebo naštvat. To poslední mi jde nejlíp - a nejen mně. Tohle třeba taky není právě líbivé, ale asi bys k textu nečekal rozkvetlou louku: http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//7.15.jpg
Ostatně, i tvůj nick "Binární Ládin" v sobě obsahuje jistou dávku provokace. :)))
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 20:43:04
aTeo..
jasně že by to bylo na delší debatu, teď jen malé dovysvětlení. Nic proti fotkám, těm či oněm. Kdybych měl talent fotit dobře, třeba bych taky udělal obrázek , aby nahradil všechny slova která jsem musel použít. Kdybych k tomu ještě uměl zachovat odstup ve stejném momentě , jako fotograf když pracuje, taky bych možná vyhrával soutěže (A vážně ty fotografy nesoudím, jen říkám že to co oni neumím) Mě neiritují ty fotky,, jako spíš fakt, jak snadno vyhrávají. (Špatně jsem tu větu smontoval, už to vidím ale nechám už to tak) Když takové fotky tak snadno vyhrávají, o něčem to svědčí a já si nejsem tak úplně jistý jestli se mi to něco líbí. Slabá chvilka, znáš to ne?
Jo, znám... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 21:17:04
ale obecný vkus je jednak hodně pokleslý a když chceš jenom "vítězit", skončíš u prvoplánových projektů. Já jim říkám TeleTeleTutovky. Sám je taky často produkuju... nemám holt cílovou skupinu. A tak se občas obrátím na průměrného primitiva, co se pak plácá do kolen se slovy: "Hele, Máňo, to je prča, co?!" A někdy mi i v dobrém rozmaru napíše mail: "Seš hustej kámo!"
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 21:23:19
aTeo
docela by mě zajímalo , kolik "tvořitelů"
se k "Třítéčkům" přizná takhle otevřeně jako ty. V nízké úrovni sebekrášlení jsi jednoznačně číslo jedna. (což má být poklona)
pro aTea (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 21:40:25
Nakonec jsem tu větu o vyhrávání v soutěžích přecijen upravil tak, aby bylo jasnější co jsem vlastně měl na mysli. Tvůj první koment ale myslím dává smysl i tak.
(anjin - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 23:42:32
binarni, klobouk dolu. vyborne napsane. a tak nejak ladici s mym pohledem na vec.
presto: vidim v tom tvem textu nekolik rovin, u kterch bych se chtel zastavit.
v te prvni jde o to, ktere zpravy jeste chceme vnimat a ktere uz ne. a jak na nas s naprosto rozdilnou intenzitou dolehaji zpravy, ktere zapadaji do kontextu nasi kazdodenni zkusenosti a ktere jsou nejak ukotvene v nasi realite, a o co jinak na nas pusobi ty, ktere - byt mozna mnohem strasnejsi ve svem obsahu - jsou nam vzdalene v case, miste nebo kontextu. ale myslim, ze to je tak v poradku a clovek udela svemu dusevnimu zdravi imho velkou sluzbu, kdyz vetsinu katastrofickych zprav z celeho sveta proste vypusti. ne ve smyslu prijme ale nezpracuje, ale ve smyslu odboura jejich prijem.
v druhe rovine mne zaujala myslenka o prvoplanovem efektnim pojeti fotografii, ktere vyhravaji souteze typu world press foto. pocitove s tebou naprosto souhlasim. na druhe strane jsem cetl (zdroj bohuzel momentlane nemuzu dohledat) celkem racionalni argumentaci v tom smyslu, ze wpf je novinarska soutez a pokud media obecne pokryvaji predevsim negativni udalosti, je potom logicke, ze hodnoceni v takoveto soutezi bude obrazet tento trend. na pekne fotky se mame chodit divat do umeleckych galerii, ne na souteze fotozurnalistiky. coz ma neco do sebe a fakt, ze se sem jen tak nejaka zajimava fotograficka sbirka nepodiva a tak si to suplujeme prave temi press foto vystavami je uz asi o necem jinem.
uf, nejak jsem se rozjel. snad to moc nevadi.
hluboké smeknutí (dáma s laufem - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2005, 10:13:09
a husí kůže. Dík
Binární, (galahad - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2005, 12:45:19
ten pocit, který v závěru článku popisuješ znám a tudíž chápu. Je to pár měsíců, co jsem jel za dědou s vajíčkama. Bus č. 177, ve kterém jsem seděl, se blížil ke Skalce od Zahradního města. Poněkud nevhodně umístěná křižovatka (těsně za hřebenem kopce) byla v tu chvíli v jednom směru uzavřena, protože... uprostřed křižovatky stála Felicie a asi tři metry před ní ležel malý kluk... Nad jeho tělem se skláněla řidička té Feliny, opodál stál policajt a nedělal vlastně nic... Nejezdím tamtudy denně, ale tuhle scénu mam před očima vždycky, když tam jedu... :o(((
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2005, 13:12:50
Taky znám tyhle pocity moc dobře a myslím, že jestli se dá na těhle černých momentech najít vůbec něco pozitivního, je to skutečnost, že si všimneme, že ještě nejsme úplně otupělí a kamenní. Že pořád umíme cítit i když nejde přímo o nás. Podstata lidství, mám pocit. Jen cena je zoufale vysoká. Opravdu silné povídání, díky za něj.
(Alka - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2005, 18:39:35
Jsem rád, že jsem nesmekl sám. Ale přemýšlím o té estetizaci lidské bolesti. To je staré téma. Křížová cesta je také o tom, ne ? Ale já si myslím, že skutečné lidské utrpení se odhrává v nitru a je nesdělitelné a bohužel neviditelné. To, co je vidět, co pozorujeme navenek, je mnohem spíše kulturně-sociální obraz. Je to forma vyjádření bolesti, ovlivněná prostředím. Různé kultury tančily svůj tanec bolesti jinak. Je to jen forma sociální informace, co fotí ambiciózní nezdrženliví kvaziumělci. S novinařinou, zpravodajstvím, to nemá nic společného.
Před pár lety nám předvedli reportáž bolesti na Nově. Byl to převoz policisty ze služebny do sanitky. Ze služebny, kde mu pod stolem bouchly nějaké roznětky. Policista měl od výbuchu utrženy obě nohy v holeni, k tomu nějaká další zranění a těžké popáleniny. Při filmování převozu byl při vědomí. Jeho strašlivý nářek na pokraji hranice nesnesitelnosti fyzické bolesti a smrti nám Nováci klidně pustili do uší. Ano, to byla reportáž. Bezcitná a bezohledná, ale reportáž. Klečící žena s naaranžovanou pózou ne.
Ještě chci říci, že aTea se naše výtky netýkají. On dělá hyperboly, nadsázky, a netváří se ani v nejmenším, že je zprostředkovatel reality.
(3.5cloveka - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2005, 19:14:55
..napsat neco o takovee udaalosti je asi stejne tezkyy jako ji vyfotit_jestli to nekdo delaa pro peniize nebo ceny v souteziich tak ho to driiv nebo pozdeji nejak dozene_svedomii zkraatka neumlciis a jsem si jist ze svedomii vlastnii i ten nejotrlejsii paparazi-nebo je to spiis tak ze svedomii vlastnii jeho.
fotit utrpenii druhyych si zasluhuje spiis obdiv-ty ceny jsou na miiste, zvlaast kdyz slouzii i ke konkreetniimu
uucelu pomoci tem kteryych se to tyykaa jako treba tahle sibiikova vyystava http://www.sibik.cz/Aids_Foto%20z%20vystavy.htm
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2005, 19:17:52
Alko
Taky mi časem došlo, že on aTeo ty svoje drsný fotky taky vlastně dělá s nějakým odstupem. Přecijen je to tedy něco trochu jiného, než novinář kterému se neštěstí děje před očima a on přitom zároveň nepřestává fungovat jako profesionál a zároveň umělec. Vidí utrpení,ale kus jeho mysli vnímá světlo, kompozici.... nesoudím ho, jen bch to nejspíš neuměl
a časem mi taky došlo, že tyhle fotky (a taky možná i podobné texty jako ten můj) tak nějak pomáhají všem nějak tu událost ve zdraví zpracovat. Asi tak nějak.. je to všechno takový nejasný a na teoretickou debatu někdy později...
(matero - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2005, 18:36:16
Vlastně bych měla napsat "básnička, kterou jsem nakonec dopsala" - nebyla jsem přímým svědkem nehody, ale v malém městě se nic neutají. Třiadvacetiletej hajzlík v drahým fáru si to frčel podél řeky, z jedné strany chodník+řeka, z druhé stromořadí, pochopitelně v obci. Prý snad stovkou. Měl pilno předjíždět v zatáčce, naproti auto, tak to strhl zpět, rovnou na chodník, do důchodce vracejícího se z nákupu z Billy :-(((. Neviděla jsem to, ale na silnici byly takový strašně nepříjemný červený čáry, bylo to jako užovka - sem tam, sem tam, zábradlí k řece srolovaný, hroznej pocit tamtudy jet... chtěla jsem o svých pocitech napsat básničku, ale neodvážila jsem se. Nechtěla jsem, aby to působilo jako výsměch, jelikož mé vyjadřovací schopnosti... no, nic moc. Ale po přečtení Tvého příspěvku jsem ji přece dopsala. Nevím, jestli je to dobře, nebo ne, prostě jsem lepila účto na popsaný papíry a najednou - byla tam.
Přidání komentáře...