DOMŮ
30.05.2005
O létajících talířích …
…ale taky cenzuře a nespoutané fantazii. O podivných zákrutech v myslích komunistů ale i jiných lidí, včetně mě. No a hlavně, tedy když zbude čas, tak o těch létajících talířích. I když dost možná, že prostě jen o životě.Já vlastně nevím co si představí dnešní dvacetiletý člověk pod nálepkou „totalitní režim“ . Možná nějaký super-výkonný státní stroj, mašinérii na útlak, cenzuru, šikanování a ponižování a třeba ho přitom vůbec nenapadne jak zvláštní až komické jevy bylo možno pozorovat v běžné totalitní každodennosti.
Ano, ten totalitní režim který já pamatuju , ten uměl dobře cenzurovat a šmírovat a když se mu něco nelíbilo,měl své pevné body kovaných kádrů o něž opřel dlouhé páky výkonných orgánů a dokázal jimi vrátit některé zbloudilé zpět do řady a tvrdošíjné balvany odvalit až na samý kraj společnosti , ovšem bylo s podivem jakých malicherností se tenhle totalitní stroj někdy bál.
Dobře si vzpomínám na jeden okamžik, kdy totalitní mašinérie demonstrovala svůj strach doslova za bílého dne, bohužel kvůli cenzuře si jejího strachu mohli všimnout jen bezprostřední svědci celé události.
Došlo k tomu jednoho rána kolem čtvrt na osm, na stanici metra Družby, která se dnes jmenuje Opatov. Na téhle stanici metra kdysi dávno jakýsi architekt popustil uzdu své fantazii a místo aby se od zastávky autobusů sestupovalo do vestibulu metra po konvečních schodech , či pohodlných eskalátorech, jako jinde, vyprojektoval zde jakýsi spirálovitě klesající chodník, který, pokud mě paměť příliš neklame , klesal o patro níž ve třech spirálových smyčkách.
Chůze po tomto vynálezu byla mnohem nepohodlnější, než po běžných schodech , ale je potřeba říct , že ve své době se i přes jisté nepohodlí , jednalo v podstatě o jeden z mála bezbariérových přístupů do metra. To že z vestibulu na peron už vedly opět jen schody, to už je trochu jiná písnička.
(Dovolím si menší odbočku, při slově písnička mě došlo, že tenhle spirálový chodník si vydobyl jisté celonárodní proslulosti, protože v obrazovém doprovodu /klipy tehdy ještě nebyly/ k jedné písni, po téhle spirále jezdili Kotvald s Hložkem na koloběžkách. To neříkám proto, že bych snad chtěl aby se vám vybavilo místo o kterém mluvím, jen tím spíš chci upozornit na fakt, že už i v oněch časech se člověk někdy skoro bál zapnout televizi)
Ale zpět k příběhu. Nevím už přesně který se psal rok, hádám tak 1987 , ale vím úplně přesně , že bylo čtvrt na osm. Vím to, protože Opatovem jsem procházel cestou do školy vždycky ve čtvrt na osm, pokud jsem tedy náhodou nešel pozdě. V inkriminovaný den jsem už z dálky zaregistroval několik policejních vozů , od škodovek po antony. Ty vozy kousek od vstupu do metra překážely autobusům a na chodníku vedle aut překáželi chodcům , bez přehánění , desítky policistů. Uniformovaných i v civilu.Při pohledu na slet strážců pořádku jsem začal větřit minimálně šestinásobnou vraždu. Ve skutečnosti celou tu kavalérii přivolalo pouhých sedm písmen.
Těch sedm písmen bylo ještě k vidění na stěně lemující spirálový chodník , prosvítala pod první vrstvou nátěru. Pod odborným dozorem několika dalších příslušníků Veřejné bezpečnosti je zde zamalovával jakýsi znuděný týpek v montérkách. Těch sedm písmen dohromady tvořilo nápis: SMRT KSČ. Vykřičník, ač by neškodil, už neznámý revolucionář nestihl, mohla mu dojít barva ale klidně mu mohla dojít i odvaha. Podle policejních manévrů kolem oněch sedmi písmen je myslím jasné, že bez odvahy se tehdy neobešli ani vandalové, přinejmenším pokud se rozhodli dělat do politiky.
Jakou odvahou ovšem mohl oplývat režim , který svolal tolik svých zbrojnošů kolem nápisu daleko prozaičtějšího než záhadně se zjevivší: Mene – Tekel – Ufarsin ? Když se mluví o politických procesech a justičních vraždách, mlčky se přepokládá, že motivem k těmto procesům byla vypočítavá nelidská krutost a touha po moci či opilost mocí ale já už dlouho tuším, že ve směsi příčin nechyběla ani zbabělost a strach ze slov.
Že se režim bál slov volajících po jeho smrti a to i včetně slov načmáraných na zeď u zapadlé stanice metra, na zaprášeném okraji Prahy, možná ještě nezní tak divně. Možná se báli, že pero (zde spíše štětka..:o)) je skutečně mocnější meče a tak raději podobným slovům neumožňovali klíčit a šířit se. Pro jiné zákazy slov už se vysvětlení nehledá tak snadno. Ano, pozorný čtenář už začíná tušit, že se blížíme k létajícím talířům ;-)
Věřte nevěřte, knihy o UFO byly na za minulého režim na dlouhá léta tabu. Někdy kolem roku 1968 sice propadla nějakou dočasnou dírou v sítí cenzury kniha V. Patrovského , Záhady létajících talířů a v knihovně mých rodičů pak čekala až se naučím číst a takřka vzápětí ji tam objevím a zamiluju si ji, ovšem to bylo na dost dlouho dobu všechno. Skoro jako by se režim neidentifikovatelných létajících objektů bál.
A nebo možná trestal piloty těch strojů za okázalost s jakou dávali nesocialistické cizině přednost před socialistickou ,což by také mohlo být vykládáno jako nezpochybnitelný důkaz jejich vysoké inteligence. Přitom při troše propagandistického čarování a leckdy i bez něj, by se některé historky o UFO mohli vydávat za typický příklad buržoazní lehkověrnosti. Pravda, kdyby došlo na východo-západní přestřelku na téma lehokověrnost , západ by snadno mohl kontrovat třeba takovým Trofimem Denisovičem Lysenkem a jeho usilovnou, leč devastující, snahou o vyvinutí svébytné socialistické genetiky.
Já jsem v jistém věku četl Patrovského knihu tak usilovně až z ní listy lítaly, další neblahé stopy na té vzácnosti zanechaly dychtivé ruce snad všech mých kamarádů. V jisté době ji zkrátka každý kdo chtěl být považován za mého přítele musel umět zpaměti. A kdykoliv se nám podařilo zůstat venku až do tmy, usilovně jsme vyhlíželi létající talíře.
(Je s podivem , že létající talíře jsme vyhlíželi takřka výhradně ve skupinách o dvou a více členech. Ocitl-li se kdokoliv z nás řízením osudu v noci venku jako jednotlivec, o žádný létající talíř nestál. Toto náhlé ochlazení zájmu o předmět naší vášně by stálo za hlubší prozkoumání, které ovšem přesahuje možnosti tohoto , už tak roztěkaného článku)
Postupem času většina z nás přestala létající talíře vyhlížet a naše pozornost se zaměřila jinam. Během dospívání nám bylo umožněno prozkoumat spoustu přírodních zázraků a na prahu dospělosti se dožít jednoho zázraku politického. Cenzura padla. Knihy o UFO opět přistály na pultech knihkupectví a já se po nich pochopitelně s nostalgií vrhl. Znovu vyšel dokonce i můj oblíbený Patrovský a jelikož původní výtisk jsem pohřešil už dávno předtím, odolával jsem novému a rozšířenému vydání je těžko a krátce.
Podlehl jsem , knihu jsem koupil, přečetl a dozvěděl se zas něco nového ovšem nikoliv z oněch doplňků a nových kapitol o které bylo toto vydání rozšířeno. Dozvěděl jsem se to spíše jaksi mimoděk. Zjistil jsem, že i tak pozitivní věc jako zrušení cenzury, může být zdrojem zklamání. Zjistil jsem, že z talířů jsem už vyrost, Havlovým hrám ještě nedorostl a že bude potřeba najít něco nového, o čem bude možné nespoutaně snít. A aniž bych se chtěl pokoušet o nějaký povinný happy-end, můžu s čistým svědomím říct, že ono se vždycky něco našlo. Pokud to takhle půjde dál, budu si na život stěžovat jen občas.
Komentáře
(aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2005, 23:21:26
Vzpomínám si na veselou historku, kdy esenbáci honili celý odpoledne po městě toulavýho rezavýho čokla s latexovým nápisem Husák. Prostí občané se výborně bavili.
Já s kámošem jsme pak až do noci odstraňovali bílé skvrny z bot a kalhot, ten pes byl totiž při bodypaintingu děsně neklidnej... :O)
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2005, 23:24:19
Mám tomu rozumět tak že si s montážema začal už v útlém věku a jelikož tehdy ještě nebyl photoshop o pc ani nemluvě, bylo potřeba pracovat s živými modely?..:o))
Bingo ! (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 30.05.2005, 23:32:39
Patrovského Záhadu létajících talířů mám dodnes... Ale na inteligenci ufounů bych moc nesázel. Většinou lítaj "pod vlivem" - asi takhle: http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.53.gif
Jéé :o) (Tokugawa - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2005, 11:19:38
Jako bych zase seděl v lavici a louskal pod stolem Dännikena, Součka, Černouška a jim podobné. Děkuju Ti Binláďo, dostal jsi mě o hezkých pár let zpět. Díky :o)
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2005, 16:09:35
Díky samuraji za tvé díky.:o) Musím se přiznat, že jsem se až bál, že tenhle článek jsem napsal až příliš moc jen pro sebe samotného a že nejspíš ani nikoho neosloví. Jsem rád že jsem se mýlil.:o)
a aTeo
Já si vpoměl ještě na jednu historku, někdy v koncem osmdesátých let prý policie podobným způsobem uspořádala v centru Prahy hon na husu, která pobíhala po václavském náměstí s cedulkou "Nechtě mě! Já za bráchu nemůžu" ale asi bude obtížné tuhle příhodu verifikovat, dost možná se jedná o typický městský mýtus .:o)
(dgx - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2005, 18:20:22
Docela by mě zajímalo, jestli ten chlapík, zamalovávající onen nápis, který se tehdy zdál utopií a dnes se opět zdá utopií, musel podepsat nějaký slib mlčenlivosti nebo alespoň spolupráci s StB?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 31.05.2005, 19:46:11
Těžko říct co musel ten chlapík podepsat ale řekl bych že to určitě nebyl převlečený policajt. Byl široko daleko jediný, kdo se tvářil jako že je mu celý nápis úplně putna. Všichni ostatní zúčastnění příslušníci očividně jevili jistý neklid.:o)
aTeo (dáma s laufem - Mail - WWW) Vloženo 01.06.2005, 08:44:06
nezavání to paragrafem na hanobení psí rasy? Chudák vořech:-)))
DsL (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 01.06.2005, 09:54:59
Neznám trestný čin hanobení věci - pes je z hlediska práva opravdu jenom VĚC.
Ostatně, tento mrzký čin už je dávno promlčen...
Když už jsme u toho počmáranýho vořecha... (Iluze - Mail - WWW) Vloženo 01.06.2005, 14:05:09
Jen mě tak napadlo, jak asi dopadl? Co s ním esenbáci provedli, když ho nakonec chytili a kamsi odvezli? Jsem příliš pesimista, když se mi vkrádá nepěkná obava, že je jednodušší a pohodlnější psa někde v ústraní picnout než odbarvit od latexu? (Vzhledem k tomu, že sikovky v kapse nenosívám o), tak netuším, čím a jestli se zaschlej latex dá odmýt bez poleptání kůže.) Jen by mě tak ze zvědavosti zajímalo, jestli vořech na klukovskej žertík doplatil životem nebo s ním nakonec někdo měl soucit a pes třeba dostal zase domov.
Iluze (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 01.06.2005, 16:04:55
"Tak to vím opět naprosto přesně!" :O)
Když čokla nakonec polapili, odvedli ho k místnímu holiči s přezdívkou "Matěj Kurvil". Ten ho odborně zbavil srsti na příslušných místech. Sice protestoval, že si zkurví strojek, ale bylo to ve "vyšším zájmu", že? :)))
Ten pes ovšem vypadal tak blbě, že by možná sám dal přednost kulce. Njn, hajzlem jsem byl a hajzlem jsem zůstal...
(Iluze - Mail - WWW) Vloženo 01.06.2005, 17:02:36
Nóóó, aTeo, neupírám Ti, že jsi pěknej neřád s dobře vyvinutým smyslem pro zlomyslný žertíky o)). Ale s tím dodatkem se mi celá ta historka jeví už veskrze sympaticky o). Tedy, ne že bych schvalovala ubližování zvířátkům, ale tenhle konec moje útlocitnost unesla už celkem v pohodě o).
A tímto se omlouvám Ládinovi, že jsme mu drze a nesportovně odvedli debatu od jeho původního článku ( moc pěknýho o) ).
Přidání komentáře...