DOMŮ
21.04.2005
Prznitelé maličkých... (up date)
Lidská společnost má jako jedno ze svých obraných opatření, hluboko ve svém podvědomí zakódovaný odpor ke každému, kdo se pokusí zatínat drápy do dětské duše. Díky tomuto odporu dnes usvědčený bývalý sochař Pavel Opočenský kraluje vězeňskému kroužku dovedných rukou a podezřelý bývalý černoch Michael Jackson je za své zvláštní zvyky pronásledován jak soudem, tak všeobecným opovržením. Je proto s podivem, že mnozí další prznitelé dětských duší, dál běhají po světe , požívajíce zhusta všeobecné vážnosti.Možná se vám bude zdát, že přirovnávat učitele z příběhu, který chci vyprávět , k oběma umělcům se speciálním vztahem k dětem ,je trochu silná káva ale já si na tu kávu klidně troufnu, protože podle mého soudu se tenhle učitel dopustil něčeho, co lze klidně popsat jako veřejné znásilnění.
Příhodu mi vyprávěl kamarád, řekněme , že se jmenoval Petr. Petr pocházel z křesťanské rodiny, což pro člověka narozeného ve stejném roce jako já, tedy v roce 1968, neznamenalo ten nejideálnější start do života. Nevím jak jsou na tom případní mladší čtenáři s dějepisem, (sakra, o roce mého narození se dneska už vážně učí v dějepise) ale za komunismu sice formálně existovala ústavou zaručená náboženská svoboda, ale jelikož filozofie režimu byla přísně ateistická, tak být věřícím a dokonce i otevřeně praktikujícím věřícím už vlastně hraničilo s protistátní činností.
A podle toho také režim reagoval, většina aktivnějších věřících byla vystavena vytrvalému tlaku a drobnému šikanování. Fronta téhle tiché bitvy se mohla zčistajasna rozvinout kdekoliv a pohár o který se tu především bojovalo, byla dětská duše.
Předat svou víru potomkům je jedna z hlavních povinností dobrého křesťana a ateistický režim se pochopitelně pokoušel tento řetěz přervat a když došlo na věc, štítil se v tomhle boji jen máločeho.
Jelikož se můj kamarád Petr narodil v tomtéž roce, kdy k nám vtrhli ruské tanky aby zachránily zadky těch nejortodoxnějších z ortodoxních, jeho rodiče byli postaveny před volbu téměř Sophiinu. Když vychovají dítě ve své víře, zkomplikují mu tak šance na životní uplatnění, když je ve své víře nevychovají, těžce se prohřeší proti svému přesvědčení.
Tak jako tolik jiných lidí, zvolili cestu ad-hoc kompromisů, syna sice vychovávaly k obrazu svému, jen veřejné projevy svého vyznání omezili na nezbytné minimum. Jejich ústupky režimu měli ovšem své jasné hranice jednou z nich se ve třetí třídě ukázal vstup do Pionýra.
Pro neznalé, tahle organizace sloužila komunistům ke stejnému účelu jako Hitlerovi jeho Jungen. Pionýr měl z děcek vyrobit přesvědčené zastánce režimu prostřednictvím her a intenzivního školení. Naštěstí pro všechny tenhle projekt zkrachoval na extrémním zanedbávání školící fáze na úkor her, nicméně pro věřícího člověka se většinou jednalo o nepřípustnou kolaboraci s režimem. Petrova přihláška do Pionýra tudíž doma putovala do koše. Petr, kterého mnohem víc než náboženství nebo politika zajímaly kamarádi , kteří všichni do Pionýra pochopitelně šli, to tajně obrečel.
Neangažovaného žáka ovšem nemohla školní mašinérie přejít prostým mávnutím ruky. Nevím přesně kdo komu kde co nařídil, jestli někde někdo tahal za nitky nebo jestli Petrův třídní učitel byl tak iniciativní sám od sebe, ale jednoho dne po skončení poslední hodiny nechal celou třídu sedět v lavicích a pro větší dramatický efekt chvilku počkal, až děcka začnou poskakovat netrpělivostí. Pak je utišil, vysvětlil jim, že je ještě musí chvilku pozdržet ve škole, protože je potřeba vyřešit jednu maličkost. Vzápětí vyvolal Petra, ukázal mu ať se v lavici postaví a pak celé třídě oznámil: „Tak milé děti , teď nám všem Petr pěkně vysvětlí, proč se jako jediný nepřihlásil do Pionýra!“
Kdo mě čte pravidelně tak ví, že silnějším výrazům se tu raději vyhýbám, tady ovšem myslím neuškodí, když budu citovat svou reakci na kamarádovo vyprávění a jeho odpověď.
Já: Ty vole tak to byl sráč!
Petr: Jo. Stálo to za hovno.
Víc nemusel říkat. Bylo jasně vidět, že dál se mu to už vyprávět nechce a já jsem ho nelámal. Ještě po letech mu tohle zůstalo pod kůží jako jeden z nehorších okamžiků dětství. Jak říkám, nevím jestli to byl nápad pana třídního, ale postavit takhle devítiletého syna proti vlastním rodičům může jen zrůda a to , že to té zrůdě třeba někdo nařídil ji omlouvá jen málo až vůbec. Myslím, že by si zasloužil smažit se v pekle, ovšem podle toho jak to u nás chodí, dokončil v klidu svou kariéru maloměstského prznitele dětských duší a v poklidu odešel do důchodu. Kdo ví kolik podobných vzpomínek jako je ta Petrova , dodnes straší v kolika hlavách. Netvrdím, že podobní učitelé už dnes neexistují, v kapse mám několik současnějších učitelských historek a určitě na ně taky jednou dojde, ale žádná současná se téhle nevyrovná a tak jsem zatím v pokušení souhlasit se Solženicynem, že totalitní režim má moc probouzet v některých lidech jejich nejhorší stránky. Možná proto je taky těžké , totalitou pohnout a zbavit se jí. Drží ji nad vodou podobní nenápadní ,černí , pokřivení zmetci, na které je moc těžké ukázat prstem.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněl, když jsem četl aTeův komentář pod článkem o pozitivních vzorech . A abych ušetřil práci některým komentátorům, tady zjistíte , že já moc dobře vím , že všichni učitelé nebyli stejní.
Up-date. Tenhle článek vyšel dnes i na Kudlance a objevilo se tam pod ním několik dalších moc pěkných příběhů.
Komentáře
(JitkaCL - Mail - WWW) Vloženo 20.04.2005, 00:39:40
Mam podobny zazitek z detsvi.
Chtela jsem vystoupit z Pionyra. Docela jednoduse mne to tam nebavilo. Sdelila jsem sve rozhodnuti soudruzce vedouci, ta ihned bezela za tridnim ucitelem a ten si pozval tatinka do skoly. Tatinek tridnimu sdelil, ze chozeni do Pionyra moje vec a pokud z nej chci vystoupit, tak nevidi zadny duvod k tomu, proc bych nemohla.
Nakonec z toho tridni udelal neco po vzoru politickych procesu z padesatych let - pry nemuzu vystoupit sama a ze mne musi ostatni vyloucit. Po vyucovani mel nejprve proslov pred celou tridou ucitel sam, pak neco precetla z papirku duvernice tridy a nakonec nejaky radovy pionyr. Vsichni mne verejne odsoudili a nakonec nechal ucitel tridu hlasovat o mem vylouceni...
Teprve casem mi dosly souvislosti... Ja tehdy vubec nevedela, ze mam z tatinka nepritele lidu jen proto, ze nechtel odvolat sve vyroky o rusacich-okupantech. Ze tatinek najednou pracuje s lopatou decku taky nejak nedojde...
Ale byly i veselé příhody... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 20.04.2005, 11:26:05
Vyučující občanské nauky přišel do hodiny notně podroušený. Předpisově srazil paty, vztyčil pravici a zařval: "Sieg Heil, rebjáta!"
Někteří zprznění maličtí doma žalovali a provinilec nakonec (z milosti velkorysých soudruhů) učil tělocvik. Ale jeho etuda byla pro nás, mladé budovatele socializmu, sice poněkud matoucí, ale naprosto nezapomenutelná... :O)
nás jedna prznitelka (mudd - Mail - WWW) Vloženo 20.04.2005, 12:37:36
asi v páté třídě za trest nechala naučit zpaměti "Morální kodex budovatelů komunismu". Naštěstí se to nikdo nenaučil :-)
Jo, kantoři... (galahad - Mail - WWW) Vloženo 20.04.2005, 15:17:28
...mají zvláštní talent ponižovat človíčky jim svěřené. A nejen v totalitním režimu a nejen na základní škole...
http://galahad.bloguje.cz/136543_item.php
(binanriladin - Mail - WWW) Vloženo 20.04.2005, 17:39:43
Jitko, tak to už snad ani nebylo veřejný ..ale přímo hromadný znásilnění..docela si říkám, jestli by sborník podobných příhod nějak zahýbal z preferencemi Grebenistů. ... jsem naivka co?..
aTeo, díky za kompenzační historku..:o))
mudd
fakt z nějě neumíš ani kousek?..:o)) možná by to bylo pěkný blognout ať mládež vidí o co přišla.::o))
galahade, četl jsem a ty koule jsou super.:o))
;o))) (galahad - Mail - WWW) Vloženo 20.04.2005, 19:44:09
Já děkuji. Koule jsou dobrá hláška. Tak dobrá, že se nechce věřit tomu, že by byla náhodná...
Jen by to chtělo víc autorů podobných výroků a méně sázkařů...
Přidání komentáře...