DOMŮ
28.03.2005
Říkejte mi strejdo
Na počátku byla svatba , ta svatba byla velkolepá a po svatbě následovala noc. A pak už jen čekání. Dlouhé čekání. Téměř nekonečné čekání. Téměř jako na Godota . Včera se dokonce gumový čas počal napínati v relativistických efektech, takže to vypadalo, že čím více času uteklo, tím je konec čekání vzdálenější. Minula noc. Vyšlo slunce. A krátce po východu slunce na jeviště absurdního dramatu života, vstoupil nový herec, syn mého bratra, krev krve našeho otce, junior juiorů, můj synovec!Biblicko-apokalyptický styl tohoto oznámení budiž ospravedlněn tím, že nejmladší výhonek našeho rodu odkládal příchod na svět až do velikonočního pondělí a pro své entreé si zvolil metodu proslavenou Gaiem Juliem Ceaserem, z čehož soudím, že před ním leží pozoruhodná kariéra.
Dobře si vzpomínám na okamžik, kdy mi byl budoucí synovec poprvé představen. Těžíce z výhod , které byly mé generaci odepřeny, přinesl můj bratr jednoho dne videokazetu se záznamem ultrazvukového vyšetření. Po jejím shlédnutí jsem byl nucen konstatovat že podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, čeká moje švagrová tlakovou níži nad Grónskem, což jsem jí také hned řekl. Z její tehdejší reakce jsem usoudil, že bude lépe, když si svůj alternativní názor, totiž že jsme shlédli nikoliv záznam ultrazvukového vyšetření, ale fragment z Filmu o filmu: Vetřelec versus Predátor, raději nechám pro sebe.
Dny běžely a přítomnost synovce byla čím dál tím patrnější i bez použití moderní techniky. Švagrová obměnila šatník a počala odmítat návštěvy všech míst, s nedostatečně širokými dveřmi. Poslední dva měsíce to vypadalo , že spolkla meloun vcelku.
Před pár dny vypršel termín stanovený jako optimální čas porodu a na rozdíl od paní Binární Ládinové, které bylo povoleno našeho syna přenášet tak dlouho, dokud se mladý pán sám neuráčí naroditi, na naší švagrovou byla včera ráno uvalena metoda známá z papežských konkláve. Někdy kolem osmé hodiny ranní ji uvěznily v porodnici s tím , že nebude propuštěna dokud neporodí.
Lékaři tak poněkud narušily program naší nedělní rodinné sešlosti, díky jejich rozhodnutí vylákat mladého na svět za každou cenu , se poměrně běžná zdvořilostní návštěva u mých rodičů, rychle změnila v mírně neklidné čekání na Godota. Součástí naší snahy nějak popohnat zoufale se vlekoucí hodiny bylo nekonečné přemílání historek o všech minulých rodinných porodech, bryndání rozličných alkoholických nápojů na alba prastarých černobílých fotografií, z čirého zoufalství jsme se pustily do pečení sladkého chleba a nakonec jsem se dokonce přistihl, že se snažím balancovat na nose gumový masážní míček, kteroužto činností jsem si nekrátil čas snad ještě nikdy. Synovec bude pravděpodobně od útlého dětství obdařen titulem: mladý flegmatik, protože veškeré projevy našeho zoufalství jím byli zcela ignorovány.
Rodinná vyčkávací sešlost byla nakonec rozpuštěna pro naprostý nedostatek Becherovky. Přiznám se, domů jsem odjížděl mírně znervóznělý a stejně mírně podroušený. Být mírně podroušený a přitom ne úplně ve své kůži, to u mě není právě ideální stav a většiny svých největších ztřeštěností jsem se dopustil právě v podobném rozpoložení. Kupodivu, zatím se mě drží štěstí a osud mě ještě nikdy nepřiměl žádné z mých vylomenin litovat a nelituju ani toho, že jsem se včera v metru cestou domů i přes mírné protesty paní Binární Ládinové vyšvihl na štangli , zavěsil se na ní hlavou dolů a pokusil se tím trikem vrátit převrácený svět zpátky na nohy. Díky téhle eskapádě se mi dostalo prvního příznivého znamení.
Nevisel jsem na té tyči ani deset vteřin , když z vedlejší lavice zčistajasna vyskočil jakýsi mladík, kterého jsem v životě neviděl a vyšvihl se vedle mě. Když jsme o jednu stanici později opustili netopýří polohu, mládenec mě ujistil, že něco takového chtěl udělat už dávno a že mu bylo ctí se mnou viset. Plácli jsme si rukama na rozloučenou a do absurdní atmosféry včerejšího dne docela dobře zapadá, že tohle prohlášení hodné starého desperáta: „jo kámo…je mi ctí s tebou viset!“ mi nalilo do žil nemálo optimismu.
Večer jsem strávil nesoustředěným koukáním na film s Edwardem Nortonem a noc virtuálním touláním. Na švagrové si mezitím tužil své dovednosti v pořadí čtvrtý kolemjdoucí doktor, někdy nad ránem po probdělé noci se porod skutečně přiblížil, ale synovci se do cesty postavila poslední překážka, příliš krátká pupeční šňůra. Kolem osmé hodiny ráno mu vstup na svět zjednal skalpel. O pár minut později se tahle zpráva rozběhla po naší rodině jako kruhy na vodě a teď jsem si konečně našel čas podělit se o ni i s vámi. Matka v mezích možností v pořádku, syn, Michal , 3720 gramů a 51 centimetrů zdravý jak řípa, vlasy tmavé , pohledu inteligentního..:o)) Musím říct, docela mi spadnul kámen ze srdce a tak nějak pro mě tím okamžikem, snad definitivně skončila zima. Jen si nejsem jistý jak dlouho synovci vydrží jeho pravé jméno. Je to už třetí Michal v rodině a tak už nějakou chvíli koketuji s možností udělení nějaké jadrné přezdívky. Zatím mi ovšem místo úderné přezdívky , vychází cosi spíše připomínající jméno nějakého významného Římana: Godot Desperátus Ceasarus Michalus Mustafus Bagdadus Batman. Ale ať vejde ve známost pod kterýmkoliv s těch jmen nebo pod nějakým jiným, hlavně aby jeho život stál za to! Hodně štěstí a ať je veselo!
Komentáře
Hele strejdo, (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 28.03.2005, 21:37:16
na tý fotce, to je ON ?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 28.03.2005, 21:46:11
Nikolivěk ...tohle je moje fotka, jako dárek pro něj a zároveň návod. Já ho naučím viset v metru, můj syn se zavázal , že ho naučí mluvit sprostě..:o))
tOŽ TEDA BLAHOPŘEJU VŠEM ! (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 28.03.2005, 21:53:39
strýcu (dáma s laufem - Mail - WWW) Vloženo 29.03.2005, 06:47:13
ke gratulaci ja správná sudička přidávám do základu hrnec zdraví, porci intelicence, na zahuštění kopec štěstí, pro okořenění trošku štiplavosti a hlavně- jako třešínku dokonalosti pevný vis !!!!!!!!!!
Jak rikal Izer, (galahad - Mail - WWW) Vloženo 29.03.2005, 08:56:11
nemusi stat, staci, kdyz divoce visi...
Touto hlaskou mimo misu i ja pripojuji svoji gratulaci k rozsireni rodiny Ladinovy... ;o)))
Opravdu moc pěkná oslava tvého už tak dost nabubřelého Ega. (Spekoslav - Mail - WWW) Vloženo 29.03.2005, 12:38:11
Zatím co ty jsi musel opravdu trpět při tom nekonečném čekání na narození mého syna(nejstrašnější muselo opravdu být to,že došla Becherovka),Já a Jaruška jsme prožívaly svojí 56-tou hodinu bezespánku strachováním se o zdravý našeho nenarozeného uzlíku štěstí.Když se Jaruška konečně dostala na porodní sál byla na pokraji sil fyzických i psychických a to jí to nejhorší teprve čekalo.Po osmi NEKONEČNÝCH hodinách,když přístroj monitorující srdíčko malého Míši začal vykazovat značnou nestabilitu v srdeční frekvenci jsme byli na pokraji zhroucení.V jedné chvíli tlouklo srdíčko až 190 úderů za minutu a ve druhé se spomalilo na 80.Bylo potřeba jednat co nejrychleji.Když se rozhodlo o císařském řezu,byli jsme oba šťastní,že utrpení již brzy skončí.Jaruška byla tentokrát už po 72 hodinách bezespánku tak zesláblá,že se nemohla postavit ani na nohy natož dojít na operační sál.Potom už šlo všechno rychle a já za 20 minut držel v třesoucích se rukách toho nejkrásnějšího chlapečka na světě.V očích jsem mněl slzi a vhlavě obavi o zdravý své manželky.
Nakonec to bylo drama s dobrým koncem a já jsem šťastný,že jsem u toho mohl být,protože bych ten okamžik kdy jsem držel malého v náručí několik minut poté co spatřil světlo světa za nic nasvětě nevimněnil.
Nic ve zlém brácho,ale myslím si,že by si jak Jaruška tak Míša zasloužily aby tenhle článek byl mnohem víc o nich než o tobě.
speku,nejsi ty trochu moc nabubřelý? (emann - Mail - WWW) Vloženo 29.03.2005, 13:50:18
Ano,porod to nebyl nijak lehký,ale věř mi,že by se našlo tisíce žen,které ho měly ještě těžší a leckdy s mnohem horším koncem.Tvému dítěti i tvé ženě věnoval většinu článku a i vše ostatní s nimi úzce souviselo a celý článek je korunován oslavou zrození tvého syna,tak co ještě chceš?
Jinak moc gratuluji a ať tvůj syn roste v klidu a míru.
Myslím,že nejsem nabubřelí. (Spekoslav - Mail - WWW) Vloženo 29.03.2005, 15:55:00
Spíš je celý ten zážitek pro mně moc čerstvý a nedokážu si o něm číst vtak odlehčeném stilu.Možná později uznám,že to byl moc povedený literérní výkon,ale zatím to nedokážu.
Všem děkuji za gratulace.
Skvělý literární počin.. (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 29.03.2005, 23:42:39
..to asi nebude nikdy. Na to je to poněkud nesouvislé vyprávění a já na něj nejsem dvakrát hrdý. Ale že se tě tím můžu nějak dotknout, zvláště když všechno dobře dopadlo a chystáme se to zapít...to jsem netušil. Slibuju, že při příštím dítěti budu opatrnější.
Nic ve zlým hoši... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 02.04.2005, 00:11:23
... ale je vidět, že tu gramatickou kreativitu máte oba v genech. :)
Krev není voda..:o)) (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 02.04.2005, 00:17:18
ale ..hele ..asi neuvěříš tomu, že naše matka několik let učila češtinu?..:o))
Co bych nevěřil? (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 02.04.2005, 13:44:32
Já zase v dětství doma češtinu prakticky nezaslechl. Všichni mluvili maďarsky a slovensky...
Přidání komentáře...