DOMŮ
25.03.2005
Rick Ames – Špion pod pantoflem
Knihu Peta Earleye; CIA versus KGB – Odhalení špiona Amese, bych nemohl s klidným svědomím doporučit nikomu, kdo si o práci v tajných službách chce ponechat iluze, získané četbou Toma Clancyho nebo sledováním filmů s Jamesem Bondem. Antihrdina tohoto skutečného příběhu je opravdovým Bondovým antipodem a scénář jeho života by se, na rozdíl od příběhů Toma Clancyho, dal označit snad až za komický, kdyby ovšem přímým důsledkem Amesových činů nebylo několik poprav bez soudu a následných utajených pohřbů do neoznačených hrobů.Rick Ames je pravděpodobně nejslavnější zrádce v dějinách CIA a pokud není nejslavnější tak je nepochybně nejdražší. Za devět let, po které tento zaměstnanec CIA prodával tajemství své agentury Rusům , mu KGB vyplatila téměř tři miliony dolarů, čímž dala úplně nový obsah pojmu: „Jidášský groš“. Taková kariéra sice není hodna následování,ale přesto by možná kde kdo čekal, že ten kdo ji dosáhne je člověk velkého formátu. Nu, nedá se nic dělat, realita už zklamala mnohá očekávání a zklame i toto.
Autor knihy, Pete Earley je sice bývalý novinář, tedy člen kasty která je připravena považovat za fakt to , co jim někdo řekl, přesto se mi jeho podání příběhu Ricka Amese zdá věrohodné a v mezích možností dobře doložené. Mimo jiné desítkami hodin rozhovorů se samotným Amesem, jeho kolegy, manželkou a dokonce i s několika příslušníky KGB. Sem tam se možná do polosvěta tajných služeb podaří někomu proniknout hlouběji, ale mám dojem, že Pete Earley odvedl slušnou práci.
Pokud bych měl po přečtení jeho knihy pojmenovat jednu nejzákladnější příčinu, která z Ricka Amese po více než dvaceti letech práce pro CIA , udělala zrádce, asi bych ukázal prstem na jeho nerozhodnost. Rick Ames měl neuvěřitelný „talent“ odkládat veškerá rozhodnutí až na poslední myslitelnou chvíli a v oné poslední myslitelné chvíli se téměř bez výjimky rozhodnout špatně. Patřil zkrátka k těm lidem, kteří svůj život neřídí sami, nýbrž jsou jím spíše smýkáni.
Jeho nerozhodnost se občas projevovala způsobem, na jaký by nepřišel snad ani autor nepříliš podařené situační komedie. V době , kdy Rick Ames sloužil jako rezident CIA Mexiku a jeho manželka pracovala v New Yorku, si pořídil nejprve jednu milenku a později další. Nikoliv z poživačnosti, prostě nedokázal tu první zklamat a poslat ji k vodě. Situace došla až tak daleko, že na dlouho plánovaný výlet do Acapulca pozval nejprve jednu z milenek , pak i tu druhou a po té tak dlouho nedokázal jedné z nich říct ať nejezdí, až nakonec odcestovaly obě a ještě v okamžiku, kdy se překvapené dámy sešly u hotelového bazénu se pokusil celou záležitost zahrát do autu!
Z trapné situace vyšla jako vítězka kolumbijská kráska Mario del Rosario Casas Dupuy která se časem stala druhou paní Amesovou. Bylo to další z Rickových nepříliš šťastných rozhodnutí. Vzhledem ke své poněkud neprůbojné povaze se nechal vmanévrovat do nevýhodných rozvodových podmínek a než se rozkoukal, ocitl se téměř bez prostředků a kromě toho své exmanželce dlužil padesát tisíc dolarů. Když to zjistila jeho ohnivá kolumbijská nastávající tak…hm…jak to říct kulantně, no…šťastná nebyla.
Tehdy se psal rok 1985, Rick byl ve finančním maléru ,jeho práce pro vládu ho v té době už stejně hezkých pár let nebavila a kromě toho měl pocit permanentního nedocenění svých schopností. Demotivovaný zaměstnanec , trpící pocitem nedocenění by byl problémem pro každý podnik, v utajovaném byznyse zpravodajských služeb se někdo takový snadno může stát smrtelným nebezpečím. Bohužel pro CIA , hrozícího maléru si nikdo nevšiml.
Rick se rozhodl řešit své finanční trable prodejem toho nejcennějšího co mohl sehnat, tedy informací. Dobrovolně ,z vlastního rozhodnutí, se nabídl KGB jako placený agent ,kteroužto nabídku KGB pochopitelně neodmítla.
Zdá se mi , že žádný z autorů píšících o případu Ricka Amese si není tak úplně jistý, kolik amerických agentů , pracujících v Sovětském Svazu , měl vlastně na svědomí. Nejrozumněji znějící čísla mluví o dvaceti, z nichž minimálně deset bylo prakticky v zápětí popraveno, dvěma se podařilo na poslední chvíli proklouznout na západ, osud těch dalších je dodnes poněkud nejasný. Buď je KGB nechala žít proto, aby je nějak využila v některé ze zpravodajských her, část mohla převerbovat na svou stranu, pár z nich mohlo být od samého začátku nastrčenými sovětskými „dubly“, tedy falešnými přeběhlíky. Každopádně , ať tak nebo tak, deset popravených by myslím na špatné svědomí stačilo každému.
Ames své špatné svědomí místy utápěl v alkoholu, občas se mu pokoušel ujet ve svém novém Jaguáru, ovšem když už si jednou začal hrát s ohněm, nevěděl kdy přestat. Je otázka, jestli jeho žena věděla o skutečném zdroji náhlého bohatství od samého začátku, o tom že ke konci už původ peněz znala není pochyb.
I přes okázalý život na vysoké noze se Amesovým podařilo projít namátkovými bezpečnostními prověrkami, především proto, že povrchním zkoumáním finančních poměrů Rosaliiny kolumbijské rodiny došla CIA k závěru, že svůj lifestyle financují z peněz Rickovy tchýně. (Ve skutečnosti tomu ovšem bylo právě naopak)
Plných devět let hledala CIA díru kudy do lodi zatéká, stejných devět let KGB podstrkovala svému americkému protějšku zavádějící informace, jen aby svůj zdroj ochránila. Za tu dobu proteklo na východ nepřeberné množství amerických tajemství a opačným směrem už zmíněné skoro tři miliony dolarů.
Rick ve své práci pro KGB pokračoval i po zhroucení východoevropských komunistických režimů, z čehož je vidět, že tajné služby setrvačně dál jely v tom, co jejich vlády už tak trochu odpískaly, tedy ve studené válce. Ovšem v roce 1994 se Ames ocitnul na čele už velmi proškrtaného seznamu podezřelých a příslušné kontrolní orgány povolily jeho pečlivé sledování včetně odposlechu. Po třech měsících pod drobnohledem měla FBI, která v té době od CIA převzala většinu iniciativy při lovu na ruské špiony , pohromadě dost důkazů, aby mohla vznést konkrétní obvinění.
21. února 1994 pozdě večer zavolal Rickovi jeho nadřízený a pozval jej na krátkou schůzku do úřadu, což u zaměstnanců CIA nebylo nic natolik výjimečného, aby to sledovaného poplašilo. V polovině cesty Amese zčistajasna předjel policejní vůz a bliknutí jej vyzval k zastavení. Další vůz zaparkoval za ním. Nedošlo k žádné honičce, celé zatčení se obešlo bez kvílení pneumatik, řevu motorů a rozbíjení luxusních aut. Nejdražší ruský špion prostě zabrzdil a zcela nedramaticky se nechal zatknout. Nepokoušet se zapírat bylo poslední z Rickových špatných rozhodnutí. Od toho okamžiku až do jeho smrti, za něj bude všechny podstatné věci rozhodovat americké ministerstvo spravedlnosti, respektive správa příslušné věznice. Možnost podmínečného propuštění je v jeho případě rozsudkem vyloučena.
Pozoruhodný je ovšem osud jeho manželky Rosario. V době kdy byl Ames zatčen už nejhorší antikomunistická hysterie ve Spojených státech minula a tudíž už nebylo zrovna ve zvyku zavírat i manželky usvědčených špionů, zvláště pokud se špionáže sami přímo nezúčastnily a jediným jejich prohřeškem bylo, že svého muže neudaly, ačkoliv o jeho zradě věděly. (Rosario bylo prokázáno, že o manželově zradě věděla minimálně poslední dva roky) Maximálně dostávaly pouze symbolické tresty, ale většinou vůbec nebyly obviněny. Beztrestnost manželek byl také dobrý argument, kterým byli dopadení špioni motivováni k lepší spolupráci. Paní Rosario Ames se této výhody nedostalo, FBI trvala na jejím obvinění a je zajímavé proč. Na obvinění paní Rosario trval především tým zvláštních agentů FBI, který byl nucen po celé tři měsíce , odposlouchávat nekonečný proud výčitek, sekýrování , popohánění, obviňování a peskování, jemuž byl Rick ze strany manželky vystavován a díky kterému se jim ona dáma dokonale zprotivila. Pravda, na odsouzení by taková antipatie asi nestačila, takže když dostala paní Amesová svých pět let, bylo to asi především za to, jak velkolepě pomáhala svému manželovi ruské peníze roztáčet i když dobře věděla , kde se berou a za jakou cenu.
Příběh Ricka a Rosario Amesových je svým způsobem opravdu banální, ale možná právě díky tomu, že Pete Earley vlastně demytizuje prostředí tajných služeb, stojí ta kniha za přečtení. V jeho podání je práce rezidentů, agentů, špionů i analytiků v podstatě šedou, převážně úřednickou rutinou a člověku tak možná daleko snadněji dojde, proč i přes neskutečné množství nasbíraných údajů a indicií se v podstatě nedá zabránit takovým záležitostem, jako je třeba útok izolované skupinky fanatiků proti WTC. Jde o to, že zaměstnanci tajných služeb nejsou dobrodruzi, kteří se do každého pracovního dne vrhají s nadšením. Jsou to lidi jako my. Budík po ránu jim vadí, v práci se nejprve shání hlavně po kafi a v pátek už od osmi ráno pošilhávají po hodinách. Kdepak, James Bond se prostě do tajné služby nehodí.
Komentáře
Bond x Ames (galahad - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 08:32:39
Možná to bude znít malinko idealisticky, ale osobnost typu Jamese Bonda by naopak byla velmi potřeba. Bohužel, jelikož i on je jen člověk a velmi pravděpodobně bude jen člověk každý, kdo by se mu svým nasazením chtěl přiblížit, nikoho takového nenajdete. Důvodů asi bude více. Jedním z nich může být soutěživost tajných služeb, které by prostě nedokázaly přenést přes srdce, že Oni mají někoho tak dobrého, někoho o tolik lepšího, než jsou všichni naši dohromady. Z toho pro takového agenta plyne psychická zátěž, kterou člověk prostě nevydrží. pořád se dívat přes rameno, každého člověka na ulici brát jako potenciální nebezpečí, nesmět se k nikomu otočit zády...To prostě člověka otráví a ten to jednou zabalí. Buď odejde z tajné služby, nebo se jednou k někomu zády otočí...
A pokud jde o Bonda jako románovou postavu, měl bych pár připomínek.Za prvé Bond vlastně není špión jako takový - jeho služba vlasti nespočívá v získávání informací, ale v likvidaci problémů, resp. problémových osob. A za druhé pokud jste četl nějakou bondovku, které se od filmového zpracování tolik liší, víte, že ani Bond nebyl superman...
Bond versus Ames (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 10:30:18
Vytáhnul jsem to srovnání nejen proto, že když se řekne tajná služba, každému hned naskočí Bond a taky proto, že žádní dva zaměstnanci tajných služeb se nikdy nelišily víc a nejde jen o to, že Bond je poctivý Brit a Ames bezectný Američan. Dovedete si představit Jamese Bonda jak donáší Rusům, byvše přitom peskován manželkou?
Když jsem řekl, že Bond se do tajný služby nehodí, myslel jsem tím, že by jaksi nezapadl
A k tomu ohlížení přes rameno. Někde jsem četl o výpočtu, kterým kdosi chytřejší než já dokazoval, že dřív než konkurence by Bonda dostala všechny ta vodka & martiny nebo nějaká pohlavní choroba..:o))
(galahad - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 10:59:10
Tak tenhle výpočet bych rád viděl. O bondovkách něco málo vím a nikdy mi nepřišlo, že by Bond měl na to se uchlastat. A pokud jde o ty ženy...
http://galahad.bloguje.cz/129159_item.php...
(aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 13:48:03
Vygůgloval jsem, že Rick vyfasoval doživotí. Za ochotu vypovídat se tak vyhnul trestu smrti. Rozárku zašili na 5 let. Je fakt, že Ricka nelítostně trestala dlouho před jeho polapením. Nemohl si plně vychutnat své jidášské milióny. Jako její advokát bych na tom postavil obhajobu... :O)
(galahad - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 14:18:23
On by na tom možná mohl postavit obhajobu i JEHO advokát:
"Slavný soude, můj klient plně přiznává svou vinu. Jelikož již je doživotně odsouzen k životu ve svazku s Rosarií Amesovou, žádám pro něj pouze symbolický trest v podobě veřejně prospěšných prací..."
Pro pobavení... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 14:30:56
Jak si s heslem "Aldrich Ames" poradil překladač internetových stránek Eurotran: http://wikipedia.infostar.cz/a/al/aldrich_ames.html
Dopručuju kliknout (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 14:37:13
na odkaz "Odbor sovětu". Myslím, že pátrači-maturanti by se mohli hodně poučit... :O)))
Poslední Amesova chyba? (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 16:27:51
Je pravda, že kdyby se Rick nepřiznal, mohl v procesu dosta až trest smrti. Jenže, FBI sice proti němu měla důkazy , ale ty pochopitelně nemapovaly celou jeho špionskou kariéru. Kromě toho, ne všechny důkazy proti nemu získala FBI úplně "košer" cestou a něco takového je v Americe při soudním přelíče vždycky vážný problém. Kdyby měl Rick dost kuráže a zkusil hrát vysoko, měl nezanedbatelnou šanci vyváznout z daleko menším trestem
Si rýpnu... (galahad - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 16:55:33
nemohl jsem si nevzpomenout na pana Jandu (http://galahad.bloguje.cz/107775_item.php) Taky zradil, taky pro peníze...jen to doživotí tomu chybí...
galahade, (aTeo - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 17:38:18
S jistou nevolí jsem si přečetl tvůj spot a nechci tady otvírat jiné téma.
Jandu ať vezme čert, ale fenomén Mašínové... "třídní boj" v 50.létech byl nelítostný a Mašínové s Paumerem se postavili proti režimu se zbraní v ruce. Jejich činy byly nepochybně kontroverzní a krev nevinných poskvrnila tuto ojedinělou legendu. Ostatně, komunisti rádi říkali, že "když se kácí les, lítají třísky"...
P.S.: Často potkávám v Poděbradech Milana Paumera. (Jako jediný z trojice požádal o milost prezidenta, aby se mohl vrátit z emigrace.) S hlubokou úklonou tohoto hrdě vzpřímeného starce s pronikavým pohledem uctivě zdravím.
Bratři Mašínové.. (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 17:59:47
Argumenty které jsem už kdysi nadhodil tady se mi moc nechce opakovat
http://ancoram.bloguje.cz/54720_item.php
Jen řeknu: "Více Mašínů rovná se méně komunistů" nikoliv ve smyslu , že by komunistů bylo více postříleno. Ale kdyby víc lidí pociťovalo takový závazek ozvat se proti diktatuře, jaký cítily Mašínové, tak by se diktatura ustavovala hůř. Bohužel, mlčíčí většina se raději nechala ovládnout, než aby se pokusila o odpor. Pak má tahle většina pochopitelně tendenci hodnotit Mašíny podle hesla " kdo nic nedělá nic nezkazí" Klidně se tu dál přete , ale co se mě týká, na téma Mašínové: Howg!
(galahad - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 19:32:02
Pánové, musím se ohradit proti vašemu přístupu. aTeo říká Jandu ať vezme čert, ale Mašínové... tady teď nemají co dělat! Tím rýpnutím jsem chtěl poukázat na to, že ačkoliv Janda se dopustil stejného zločinu jako Ames byl za to svého času potrestán nepoměrně benevolentněji a dnes některá masmédia dokonce jeví tendence jej za tento zločin vyzdvihovat jen proto, že zradil za totality. Ptám se: Vážně si myslíte, že je to v pořádku?!
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 19:35:17
Zradit komunisty je podle vás zločin? Ale fuj. Howg!
(galahad - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 19:55:59
Je rozdíl v tom jestli zradíte komunisty, nebo za komunismu. Ten rozdíl tkví hlavně v míře přesvědčení. Pana Jandu přesvědčili penězi a to nemělo dle mého názoru s komunismem nic společného. Byl to prostě zmetek, co si chtěl přivydělat a takoví se vyskytují nezávisle na režimu... PROTO TO ZA ZLOČIN POVAŽUJI.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 20:02:24
Rozdíl je v tom jestli si zrazovaný zaslouží loajalitu. Diktátorský režim si žádnou loajalitu nezasloužil...snažil se ji vynutit násilím. Tudíž je irelevatní motivace pana Jandy a jeho čin nemůže být zradou. (pokud tedy pa nJanda předtím nebyl přesvědčeným komunistou, pak by ovšem zradil jen své soudruhy ale nikoliv svou zemi) Klást rovnítko mezi špionáž ve prosspěch diktatury a špionáž v její neprospěch, je stejné jako tvrdit, že Wermacht a spojenci dělali totéž, protože ti i oni stříleli do lídí. Jsou věci o kterých jsem ochoten debatovat a jsou věci o kterých nedebatuju.
(aTeo - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 20:18:20
A slovo tělem učiněno jest...
Amen
(galahad - Mail - WWW) Vloženo 26.03.2005, 20:21:30
Echm...budu-li brát v potaz pouze pojmy, které jste zmínil, pak Wehrmacht i spojenci dělali totéž, rozdíl byl v motivaci...
Pokud jde o Jandu - prodával tajné informace vojenského charakteru. To je vlastizrada. Je to vlastizrada hlavně proto, že ti kdo by v případné válce umírali by byli Češi, ale ne nezbytně komunisté. Proto tvrdím, že zradil celý národ. A udělal to nikoliv z přesvědčení, ale pro peníze...
(Co-Laborator - Mail - WWW) Vloženo 27.03.2005, 00:01:45
Evidence indicates that to make a difference in water supply and sanitation across the European Region, actions should be targeted to the specific needs of countries, regions, or populations. WHO has supported European Member States through the Protocol on Water and Health. Adopted in 1999, the Protocol aims to protect human health and well-being by improving water management and preventing, controlling and reducing water-related diseases. It has been signed so far by 36 countries in the Region and ratified by 15. One more ratification is needed for its entry into force.
Legislative reforms, laboratory training and harmonization of data collection are the main actions that WHO supports in the European Region. WHO is also promoting the introduction of plans to ensure water safety, aiming to control the drinking-water cycle from its early stages, starting from the protection of surface and groundwater resources to distribution.
(dáma s laufem - Mail - WWW) Vloženo 27.03.2005, 07:28:23
taky názor.....sice mi nějak podběhly souvislosti, ale to se může stát :-))))
pravda je, že můj život získal smysl teprve touto plodnou informací o vodohospodářském protokolu. Jak jsem bez toho mohla žít :-))))
Přidání komentáře...