DOMŮ
22.03.2005
Tenhle vokruh je hustej
Nesmíš vysrabit v zatáčkách, radí mi můj jedenáctiletý syn a já se ho snažím nezklamat. Nevysrabit znamená , projíždět je téměř bez brždění. Některé dokonce na plný plyn. Ve výjezdech přidávat „nitro“ . Jednu zatáčku je potřeba projet na plný plyn, následuje skok přes horizont a za horizontem…napříč silnicí stojí kamion. Soupeři se ho snaží objet, pokud máte pevné nervy, můžete to střihnout pod ním , získáte tak pár metrů. Tachometr ukazuje osmdesát mil za hodinu a těch pár metrů navíc znamená větší šanci na klidné projetí příští zatáčky. Zaváhejte a rozzuřená smečka pronásledovatelů vás bez milosti vyrazí daleko mimo trať.Už mockrát jsem tu psal , že nevlastním ani auto ani řidičský průkaz. Přesto ale nějaké to promile digitálního benzínu mi v žilách určitě koluje. Občas se v krvi nahromadí a vyvstane potřena jej spálit, k čemuž mi momentálně slouží hra Flatout . Většina automobilových závodů má poměrně jednoduchá pravidla, jejichž základem je pravidlo: první v cíli vyhrává. Ve většině automobilových závodů, je pár věcí které se nesmí, ve Flatoutu není zakázáno nic. Flatout je závod vedený podle onoho jediného pravidla, pravidla o vítězství.
„Jsi první?“ ptá se syn a nahlíží mi přes rameno. Vzápětí si sám dopovídá: „Ne , sedmej, hmm…“ Tón jeho hlasu se mi nelíbí, loupnu po něm očima a vzápětí jsem osmý. Být osmý není špatný, protože horší než osmý už člověk být nemůže. Devátý vůz v závodě není. Ještě párkrát vletím autem někam do lesa a nebudu v závodě ani já.
Na bouračky se návrháři téhle hry připravili dobře. Každé auto má snad čtyřicet různých dílů, které z něj mohou postupně odpadávat. Díky tomu se mi vždycky podaří zavoďák docela „odlehčit“ , cílem většinou projíždí něco úplně jiného, než v čem jsem odstartoval. Nepřipoutaný řidič sedí na očesaném podvozku, motor v okamžiku projetí cílem často čoudí, častěji hoří. Řidič je flegmatik, nevypadá, že by mu to vadilo, stejně jako mu nevadí, že minimálně dvakrát za okruh po nějakém nárazu, proletí tím místem, kde normální auta mívají čelní sklo. Já jsem taky flegmatik. Doba kdy jsem se u počítačových her příšerně vztekal už téměř minula.
Ale taky už minula doba kdy jsem počítačové hry hrál často. Dneska je hraju jen když se nedokážu soustředit na nic pořádného. A to je právě teď. Už nějaký čas vedu vleklou zákopovou válku o nízké intenzitě s tlupou posledních zimních bacilů. Je to jak západní fronta za první světové války, nikde se nic nehýbe , ale mír to není. Situace se nechce zvrhnout ani na tu, ani na onu stranu. Nechce se z toho vyklubat pořádná nemoc, která by mě poslala z práce do peřin, ale ani se tělu nedaří se uzdravit. A tak když se dovalím domů, místo abych dělal něco užitečného, hraju hry. Hlava vypnutá, prsty na klávesnici, motory řvou a nad řevem motorů, vydatný rock and roll…
Pokud se nepokouším protlouct pracovním dnem nebo pokud zrovna nehraju hry, čtu knížku o zrádci CIA, Ricku Amesovi. A jelikož ze všeho nejvíc se po mě ta tlupa banditů-bacilů vozí v noci, mám z té kombinace (bacily & CIA) , občas docela divné sny. Například v noci na dnešek jsem měl jakousi konspirační schůzku na ochozu věže kostela v Telči. Vítr foukal až zábradlí drnčelo. Byla tma, světla z náměstí pronikala nahoru na věž jen slabě. Baloňák toho chlápka který tam na mě čekal, se třepetal ve větru jako malá plachta, klobouk vražený hluboko do očí si musel přidržovat levou rukou. Podal mi jakýsi malý lesklý předmět. I v tom chabém světle jsem poznal pětirublovou minci. Kývnul jsem hlavou. Vše OK. Nechal jsem chlápka třepotat se ve větru na věži a vydal se po dřevěném schodišti dolů. Přešel jsem liduprázdné náměstí a hodil minci do kašny….
Jo, jo , tenhle vokruh je fakt hustej!
Komentáře
Píšu si: (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 23.03.2005, 09:50:35
Nařídit trvalý monitoring náměstí v Telči!
Píšu si... (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 23.03.2005, 15:57:02
..změnit místo tajných schůzek..:o))
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 23.03.2005, 17:29:51
Já pc hry nehraji, takže doby, kdy jsem se u nich vztekala ještě nenastaly.
Za to se umím maximálně rozzuřit u šachu, když udělá některá z mých figur nějaký sebevražedný tah.
Zejména musím za zákeřné označit dámu a oba koně. A nevýhoda je, že v šachu neodpadávají figury po částech, ale odpadnou naráz.. :((
Propašovala jsem mezi písmenka komentáře několik virtuálních citronů a jedno kiwi - zabírají prý na chřipku.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 23.03.2005, 17:41:12
Jooo to znám..šachový figury si občas dělají co chtějí..a pak jimnení pomoci. Trochu mi to připomělo moje nečekané vítězství v jednom mezinárodním šachovém zápase, ve kterém se jedna moje figura dopustila neuvěřitelně hloupého pohybu, čímž uvedla soupeře v takový zmatek, že po delším přemýšlení se raději vzdal, než aby čelil hrozbě nějaké (neexistující) rafinované pasti...:o))
Letinka a Binární, (galahad - Mail - WWW) Vloženo 23.03.2005, 18:17:20
osočovat šachové figurky z hlouposti není tak docela fér, vzhledem k tomu, že jsou chudinky celé dřevěné...:o)))
Nicméně - pár hloupých tahů v šachu povedlo se asi každému - jednou jsem obětoval dámu za pěšce (byl vážně strašně důležitej), jindy mého oblíbeného střelce za obtížně použitelného koně...
Jinak já se hrdě hlásím k tomu, že z PC her jsem nevyrostl a jestli budou IS produkovat dál hry alespoň tak dobré jako je Hidden&Dangerous II, tak ještě dlouho nevyrostu ;o)))
Přidání komentáře...