DOMŮ
14.03.2005
Jak dlouho hrdý byl jsem?
Barbora Hrzánová pravděpodobně není tak zajímavá pro elektronická media , takže se mi nepodařilo zjistit, v čem spočívá její úraz , kvůli kterému odpadlo páteční představení Hrdého Budžese , na které jsem získal lístky jen shodou okolností a v důsledku jiné nečekané shody okolností budou tyhle vstupenky aktuální až někdy v květnu a mě nezbude než je vrátit předchozí majitelce, která se jich v můj prospěch vzdávala jen nerada. O potěšení vychutnat si proud vyprávění osmileté Helenky Součkové živě, jsem byl tedy osudem připraven a tak pokud si chci připomenout Husákova léta pohledem nedospělce, musím se obrátit k vlastní paměti.Nejranější vzpomínky jsou jedna z největších životních záhad. Kolik nočních můr dospělého jsou jen zveličené banální stíny , které kdysi přeběhly po stropě jeho dětského pokojíčku a teď člověka přes propast času pronásledují, aby jej v nějaké osamělé noci znovu děsily svou hrozivě nehmotnou přítomností, nebo aby utěšeně plnily jeho bankovní konto, to ovšem za předpokladu, že člověk umí noční můry z dětství zapřáhnout do práce stejně účinně , jako to umí Stephen King. A kolik z neranějších vzpomínek člověka jsou jeho skutečné vzpomínky a kolik z toho jsou jen vzpomínky na vyprávění rodičů, jakýsi dodatečný implantát, konstrukt vytvořený nikoliv z prvního období života, ale z pozdějšího rodičovského vyprávění o tomto prvním období?
Žádná z těch otázek se asi nikdy nedá zodpovědět s konečnou platností. Stejně jako se mi i přes usilovné vzpomínání, už asi nikdy nepodaří najít v paměti ten okamžik, kdy mě z definitivní platností došlo, že se zemí do které jsem se narodil , je něco třeskutým způsobem v nepořádku.
Člověk , který je ochoten věřit ve schopnost osudové atmosféry vzdálených dějů, pronikat i do myslí téměř nevědomých tvorů, s klidem uzná, že na četné noční můry z nejútlejšího dětství bych mohl mít větší nárok, než mnozí jiní. Narodil jsem se koncem roku 1968 mezi Vánocemi a Novým rokem, v čase, kdy všude kolem ležel sníh a sedm různých nepřátelských armád. Kdyby vnější okolnosti skutečně nějak výrazně pronikaly do mého vědomí, pravděpodobně bych nemohl takový vstup do života přežít při zachování plného duševního zdraví. Je ovšem pravdou, že existují lidé, kteří by za kvalitu mého duševního zdraví nedali ani pěťák a kromě toho mi moje máma několikrát připomněla, že jsem se poměrně dlouho odmítal narodit.
Nicméně i přes tyhle výhrady jsem neměl ani stín tušení, že by se světem mohlo být něco v nepořádku a dnes ve vlastní paměti jen s obtížemi lovím vzpomínky na první záchvěvy pochybností. Vím , že naše rodina patřila k těm, které se rozhodli s režimem vycházet více méně po dobrém, takže žádného výslovného poučení o škodlivosti komunismu se mi doma nedostalo, zato se mi dostalo mnohých schizofrenických ponaučení, ve smyslu „tohle ale nikde neříkej“
Vrstevníkům asi nemusím podstatu téhle schizofrenie nijak zvláště vysvětlovat, dvacetiletý čtenář by chápat nemusel. Z vrstevníku v jisté míře poznal tuhle rozpolcenost každý, na druhou stranu jsem přesvědčený, že z dnešních dvacetiletých a mladších ji nezná nikdo. Když dnes šestileté děcko náhodou zaslechne anekdotu o Klausovi, nikdo mu v panice nepřipomíná, aby ji pro boha živého nikde nikomu nevyprávěl. Když tentýž šestiletec dnes slyší , jak tatínek nadává komukoliv na televizní obrazovce, je mu milostivě povoleno nadávat tomu hnusnému pánovi také a to jak doma tak venku.
Skoro mám pocit, že dnešní nezletilci jsou dost připraveni o kouzlo objevování, protože díky této otevřenosti je jejich svět daleko jasnější a přehlednější , protože se jim od rodičů dostává jednoznačného (ovšem zhusta nesprávného) výkladu skutečnosti, kdežto já a moji vrstevníci jsme ve výchově naopak dostávali podvědomý vzkaz „buď ve střehu,nic není jak se zdá!“. Řekl bych že podvědomě zakódovaný příkaz u mě dodnes funguje a přesvědčení , že nic není jak se zdá, je jedním ze základních stavebních kamenů mého pohledu na svět. Díky téhle výchově mám lehké sklony nevěřit všemu co slyším a někdy raději ani nevěřit vlastním očím Říkejte tomu třeba zdravá skepse, pokud mě máte rádi, nebo třeba paranoia , pokud si myslíte , že jsem cvok.
Opravdu si ani při nejlepší vůli nevzpomenu na jeden konkrétní okamžik definitivního prozření ,žádná vteřina nečekaného hlubokého vhledu do všivé podstaty režimu, žádný takový okamžik, při kterém by ve filmu zněla monumentální hudba a kamera by zabrala oči z bezprostřední blízkosti a v následném flashbacku by se mé zkušenosti konečně složily do smysluplného celku. Ve filmovém zpracování mého životopisu by taková scéna prostě musela chybět, protože narůstání odporu ke komunismu byl u mě postupný proces složený s drobných nejasných pocitů, které se tak obtížně převádějí na filmové plátno.
Byla tu pochopitelně ona podomácku pěstovaná schizofrenie , která se tloukla s přikázáním mluvit za všech ostatních okolností pravdu. Byl tu matný pocit, že na hlasování při kterém se všichni bez výjimky shodnou , je něco ale strašlivě podivného, absolutní shoda na čemkoliv se zkrátka vymykala běžné zkušenosti z normálního života, ve kterém se nikdo neshodne na ničem.
Už na svém první shromáždění , kam jsem byl odvelen coby čerstvý pionýr, se mi zdálo, že za kulisami všeobecné shody působí nějaké neviditelné síly, které tuhle shodu zajišťují. Byl jsem v silném pokušení tu shodu narušit a být alespoň jednou proti….ale nakonec jsem si netroufl. Dostalo se mi prvního ponaučení o síle té neviditelné moci. Ačkoliv jsem o ní nevěděl nic určitého, už mi bylo jasné, že lepší bude ji nepokoušet.
Když o tom přemýšlím z odstupem času, zdá se mi, že důvěryhodnost čehokoliv oficiálního se v mých očích drobila postupně a ničil ji hlavně vytrvalý nesoulad, mezi mou zkušeností, že nic na světě není černobílé, a vytrvalým oficiálním přesvědčován, že vztah socialismu a kapitalismu je černobílý. Jako dítěti mi pochopitelně chyběli sofistikované politické argumenty, možnosti porovnat východ a západ tou nejednoduší metodou , tedy návštěvou a pozorováním, se mi taky nikdy nedostalo, můj dojem, že skutečnost by neměla být černobílá byl tedy velmi nekonkrétní a opíral se spíš o analogie než o poznání, navíc o analogie naprosto nepolitické.
Časem pochopitelně dostávalo nejasné „Tušení stínu“ další a další podněty, pak dokonce erodovalo i rodičovské přikázání: „tohle nikde neříkej“ a člověk zjistil, jaké ohromná spousta lidí jeho „Tušení stínu“ sdílí a tím se vlastně tušení změnilo v jistotu. Prozření u mě rozhodně bylo dílem evoluce a nikoliv revoluce. V můj první školní den byl svět kolem mě v naprostém pořádku, v poslední školní den jsem televizi už nevěřil ani zprávy o počasí. V první třídě mě bavilo kreslit Auroru , v poslední třídě jsem věděl, že snad za celou historii se nikdo nedopustil horšího výtržnictví , než ta tlupa co se na ní vloudila a odstartovala svým výstřelem obrovskou sérii malérů. A to jsem ještě ani netušil, že výstřel z Aurory byl také startovacím výstřelem závodů v masovém vyvražďování, tohohle ponaučení se mi vlastně dostalo až těsně před pádem režimu, kdy jsem se dostal k nějakým samizdatovým materiálům o Gulagu. Vzhledem ke své vrozené skepsi jsem je sice bral s jistou rezervou, ale v té době jsem už rozhodně netrpěl žádnými iluzemi o komunismu a tak nějak jsem tušil, že na zprávě o Stalinových táborech je toho více pravdivého než na naopak.
Dramatického prozření se mi tedy nedostalo , nevím ale jestli se kvůli tomu mám cítit ošizen. Jelikož o zfilmování mého zatím nesepsaného životopisu ještě nikdo neprojevil zájem , tak mi nedostatek materiálu na kvalitní scénu s flashbackem zatím příliš nevadí. A pokud na zfilmování životopisu přecijen dojde, není problém si nějakou scénu vymyslet, s tím si teď vážně moc hlavu nelámu. Daleko větší starosti mi dělá, kdo by mě měl hrát!
Komentáře
(Galahad - Mail - WWW) Vloženo 14.03.2005, 12:23:24
Pokud je tato role cestou k obsazení mojí maličkosti coby Jamese Bonda, rád si to střihnu... ;o))))
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 14.03.2005, 23:40:10
Přiznám se , že jsem doufal spíše v obrácený postup. Tedy: v roli Binárního Ládina představitel Jamese Bonda, pětinásobný držitel Oskara , nositel podvazkového řádu, slavný herec Ten a Ten .:.o))
(anjin-san - Mail - WWW) Vloženo 15.03.2005, 10:39:15
počkej, to jsi zkomolil, to jméno. to není ten-a-ten, to je rin-tin-tin :-o
Inu, (galahad - Mail - WWW) Vloženo 15.03.2005, 11:31:18
napadlo mne, že tento postup by Vám mohl zalichotit, ale podívajme se pravdě do očí - Sean Connery je na ztvárnění mladého literárního teroristy asi trochu stár...
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 15.03.2005, 16:20:31
No... asi bych měl jít s pravdou ven. Až si zahraju Jamese Bonda a obdržím příslušný počet Oskarů, zahraju si tu roli sám..:o))
A pro anjin-san
Rin tin tin by mě hrát nemohl.. štěká úplně jinak než já..:o))
A taaak, (galahad - Mail - WWW) Vloženo 15.03.2005, 16:29:02
pak přeji hodně štěstí. A to hned ze dvou důvodů
1) Příštím Jamesem Bondem budu já. Už jsem
v této věci podnikl patřičné kroky.
(Podplatil jsem Barbaru Broccoli)
2) Ačkoliv mám Jamese Bonda velmi rád,
v zájmu objektivity musím přiznat, že
za Bonda ještě nikdo Oscara nedostal.
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 15.03.2005, 16:30:40
Barbara Broccoli mi tu sedí na klíně a vážně se od srdce směje..:o))
(galahad - Mail - WWW) Vloženo 15.03.2005, 16:45:35
Jejda...a co na to paní Bin botka Ládinová...?
Tak jsem jí teda nepodplatil, ale to nic nemění na tom, že jsem druhý nejvhodnější kandidát na roli agenta Jejího Veličenstva... po Piercu Brosnanovi...
(tlaca - Mail - WWW) Vloženo 16.03.2005, 11:25:15
mame spolecny nektery cisla i choroby ;) bylo mi milo ...
Tenhle prispevek bych vzal jako hypotezu rozsahle studie, kterak se obecna schizofrenie vukol muze stat zakladem rozpolceni osobnosti jedince.
Zavidim i lidem o 5 let mladsim, ze uz nemaji tu paranoiu tak zazranou. Jinak mas pravdu, na tom co mi nadelil Husak se da i vydelavat.
cim dal casteji (mudd - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2005, 13:01:38
kazdemu tvrdim, jak jsem rad, v cem jsem prozil mladi, protoze ted uz aspon umim cist mezi radky a neverim kazde blbine, jen proto, ze je napsana v novinach
aTeo zdraví všechny zdejší hrdobce ! ( - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2005, 17:29:26
Ja si pamatam (Peter Kupcik - Mail - WWW) Vloženo 20.03.2005, 09:53:52
na jeden okamih, ked som si uvedomil rozpory vo svete okolo a uz asi pred rokom som o tom aj nieco napisal:
http://www.changenet.sk/?apc=1-main--------25244--5-1&x=81651
(kh - Mail - WWW) Vloženo 23.03.2005, 10:18:55
Jestli je Tvá touha po onom příběhu natolik silná, že by Ti nevadilo změnit formu: Hrdý Budžes vyšel před Vánocemi knižně.
J opravdu velmi zajímavé, co udělá pár let rozdílu s myšlením a vnímáním dnešní reality. Já jsem ´78, takže kom. špíny jsem asi už moc nežažila, nebo to jako dítě nevnímala a viděla jen ty vnější projevy jako fronty a nedostatkové zboží, kamarád o 4 roky starší má úplně drsnější zážitky, opravdu politicky ovliňovaný život, a stejně starého (jako já) kamaráda bratr, který je asi o 6 mladší, už vůbec nechápe, co pro nás za štěstí znamenal nedosažitelný walkmen z dovozu a proč byly fronty na mončičáky a knihy :-) určitě se to odráží v dnešních postojích a vnímání světa...
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 23.03.2005, 16:15:33
díky za tip, já jsem o knížce slyšel, ale ještě jsem ji ani v ruce neměl. A já mám dokonce Hrdého Budžese na videu...ale živě je přeci jen živě..:o))
Přidání komentáře...