DOMŮ
21.02.2005
Chodíme se k mediím modlit?
Už delší dobu jsem matně tušil, že náš vztah k mediím není tak úplně normální a důkazy o tom ,teď čím dál tím jasněji probleskují dokonce už i do mého nejbližšího okolí. Nejprve se pod mým žertem o Toyen dva čtenáři přiznali, že jej vzali vážně. Docela dobře pochybnou roli medií v postupném zhoršování našeho politického prostředí popsal mudd v komentáři pod tímto článkem. a leccos trefného o deformovaném světě medií zaznělo i pod článkem o dobrých zprávách ale to všechno docela bledne před zjištěním, které jsem nedávno učinil díky jedné zprávičce, která proběhla deníkem Blesk a díky stránce jedné účastnice SuperstarPřed nějakým časem se v Blesku, tištěném i internetovém, objevila jedna, opravdu poměrně nepatrná zprávička. Sice vám nechci přesně prozradit o co šlo, ale pokud nastavím „Richterovu škálu otřesnosti“ bulvárních zpráv tak, že svatba Karla Gotta s Lucií Bílou by měla závažnost deset a kozí chlívek lehlý popelem v době hasičské zábavy by obdržel stupeň jedna, pak moje utajená zpráva je tak odhadem někde mezi dvojkou a trojkou. Zkrátka, nic pro titulní stranu, spíše taková drobnost, kterou běžný čtenář zapomíná třetí den.
Výjimečně na tuhle zprávičku neodkážu, protože polovina jejích aktérů je spřízněná s paní Binární Ládinovou a já nějak nemám zájem na tom, aby si na mém blogu někdo dohledával dalších informace o mých vyženěných příbuzných, stejně jako nijak zvlášť nestojím o to aby se mi případný zbloudivší novinářský drzounek pokoušel klást nějaké doplňující otázky. Myslím, že to podstatné co chci říct, se dá odvyprávět i při zachování diskrétní anonymity.
Nešlo zde ani o nic tragického, žádné drastické odhalení , Blesk dělal jen svou práci a informoval občany které takové věci zajímají, o novém vztahu jedné osoby , o níž bulvár nepsal poprvé , s jinou osobou, bulváru do té doby neznámou. Víc nic . Jelikož ani ta známější polovina páru nepatří k celebritám kalibru Gotta či Bílé, mám pocit že Blesk na ně rozhodně nehodlal nasadit své nejlepší paparazzi. Jak říkám, z pohledu bulváru, nízká priorita, minimálně do potenciálního bouřlivého rozchodu. Potud se mi ještě zdá všechno celkem normální.
Co se mi ale nezdá normální ani trochu , je reakce některých lidí, kterým do té doby méně známá polovina páru, nebyla zdaleka tak neznámou , jak se jevila čtenářům Blesku. Zkrátka, lidé kteří tuhle osobu znali , se jali volat do novin a svým nevyžádaným svědectvím „zaplňovali mezery“ . Pokud je mi známo, v životě dotyčného se žádní kostlivci nevyskytují, snad s možnou výjimkou občasného neopatrného řízení. A tak známí tohoto neznámého volali do redakce a hlásili především to, že onen dotyčný v útlém věku úspěšně přemohl zhoubnou chorobu. V Blesku měli dost neočekávané slušnosti a informaci si u dotyčného přímo ověřili a pak, pokud je mi známo, si ji nechali pro sebe.
Existence těchto „bulvárních hlásičů“ mě musím říct dost překvapila. Uvědomil jsem si, že média mají vážně divný vliv na náš život, nejen pochybnou kvalitou a validitou svých zpráv ale , že některým jedincům asi redakce novin nahrazují dávno zaniklou nechvalně proslulou Druhou správu STB , kam bylo potřeba hlásit všechno co se kde šustlo a jiným zase vadí uvadající sláva zpovědnic a tak si našli nové vrby.
Jasně, v první chvíli mě napadlo: dobrotivý bože oni snad čekají že jim za to bude někdo platit! A moje druhá myšlenka: Co když o mě se zítra, nedej bůh z jakýchkoliv příčin , objeví nějaká noticka na páté straně Blesku? Každého prý jednou čeká jeho pět minut slávy a až jednou dojde řada na mě, přátelé , sousedé a krajani, kdo z vás první vytočí číslo a začne vyprávět? A o čem budete vyprávět?
Jak jsem v první třídě tahal jednu holku za copy tak dlouho až kvůli tomu celá její rodina emigrovala do Švédska? A co jiná holka , se kterou jsem se vodil za ruku ve třetí třídě, vzpomene si na ní ještě někdo jiný kromě mě a vytáhne její staré fotky a pošle je do novin, až budu slavný? A co moji kamarádi se kterými jsme kdysi dávno rozdělali oheň tak velký, že od něj mohlo chytit půl lesa, tehdy na mě neřekli, že jsem tam byl taky, nenahlásí to dodatečně? Co všechny moje flámy a klukoviny , všechny ty cedulky REZERVÉ , které nám nějak uvízly za nehty , popelníky vynesené z restaurací, kdo tohle první předhodí těm hyenám? Vzpomene si někdo jak jsem v Tupadlých v hospodě recitoval Cyrana z Bergeracku a při poslání málem probodl hostinského deštníkem, načež ten dobrý muž odložil věnec šesti piv a bezmilosti vypráskal se svého podniku mě i mé publikum, křičíce za námi ještě dlouhé minuty a vyhrožujíce nám mnohými hrůzami , které se snesou na naše hlavy při pokusu objednat si u něj byť jen jediné pivo? A pokud si na tuhle historku někdo vzpomene, bude to spíš ten hostinský nebo někdo z mých kamarádů? A jak asi zacloumají všechna ta nevyhnutelná odhalení s mojí čerstvě nabytou slávou?
Na myšlenku, že za spoustou informací které bublají bulvárem stojí často nějací dobrovolní donašeči jsem si zvykal docela těžko. Možná jsem naivka, ale měl jsem pocit, že to co se bulvárem mihne , musí ty bestie někde vyčmuchat a že jim to čmuchání jde ztuha a dobře jim tak. Představa , jak jim kdosi z mého okolí nosí kosti až od nos a čeká co mu z toho kápne mi přišla dost strašidelná , ale jen do té doby, než jsem čirou náhodou zjistil, že ono je to možná ještě o kousek horší a o peníze tady vůbec jít nemusí. Spíš o jistou zvrácenou fascinovanost , o zvrhlý kult médií. Hloubku téhle fascinovanosti jsem docenil díky jednomu podniku, do kterého se pustila moje dcera.
Moje dcera pilně sledovala už minulé kolo Superstar , takže ani tohle si nenechává ujít. A jelikož jablko nepadlo daleko od stromu a i moje dcera se tudíž řídí heslem: Co na srdci to na webu, začala si hrát s novou stránkou. Zalíbila se jí soutěžící Lucie Bakešová , vykutila jí tedy stránku ale protože se jedná o novou tvář na planetě Nova , byl pochopitelně problém s obsahem. Informací málo, fotek taktéž. Řešení mojí dcery, tedy , požádat na titulní straně své návštěvníky aby jí o Lucii nějaké informace poslali se mi zdálo snad až na hlavu postavené. Ta stránka by přece měla o Lucii informovat a vystavit defakto prázdný web a laskavě požádat návštěvníky ať dodají obsah mi přišlo skoro až drzé. Tak nějak jsem čekal, že návštěvníci dceru za tenhle trik spíše nepochválí, než aby je pohnul ke spolupráci. No, rychle se ukázalo, že pravdu měla dcera a ne já.
Ozvali se Luciiny známí a kamarádi a ochotně dodali fotky i drby. Ozvala se nějaká nudící se vrstevnice mojí dcery a že jí pomůže navrhnout nový layout. Ozval se otec Lucie a nakonec i samotná Lucie s poděkováním za podporu. Jestli tahle holčina půjde v soutěži dál , bude na tom webu asi dost rušno a kdo ví kdo všechno se při stoupající návštěvnosti ještě přihlásí a s jakou historkou. Ovšem i přes stoupající návštěvnost a vrůstající ruch je myslím dost jasné, že tahle stránka peníze nikdy vydělávat nebude. Ti dobrovolní informátoři a zasilatelé fotek těžko mohli čekat nějaký profit. Jejich jedinou odměnou je vědomí, že „jsou přitom“ a mají to komu říct.
Nejsem si úplně jistý, jak moc se mi to líbí. Nejsem si jistý, jak moc se mi líbí vědomí, že asi i já mám pár kamarádů, kteří kdyby našli web o mě , by nejprve napsali autorovi toho webu a kdo ví jestli by se pak namáhali upozornit na ten web i mě. Skutečnost, že tohle spoustu lidí dělá i zadarmo, je podle mého soudu ještě horší, než kdyby si tím někdo nutně potřeboval přivydělat nějakou tu korunu. Peníze občas potřebuje každý, ale donášet někam na někoho dokonce zadarmo je podle mého soudu zvrácenost. Nebo snad ne?
Ilustrace aTeo
Komentáře
Nojono... (galahad - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 10:59:03
Kdyz nemuzu donaset policajtum, tak aspon do Blesku... Ja bych za tim hledal spis tu touhu byt pri tom..."Tohle na nej vim ja" muze prohlasit malokdo, a tak je na to patricne hrdy...
Bohužel (letinka - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 11:00:42
máš pravdu, je mezi námi dost donašečů (taky roznašečů a přenašečů). Osobně si spíš myslím, že jde hlavně o chvilkové opojení z být důležitý a zajímavý. Účel prý světí prostředky....a když neumíš zaujmout jinak, prostě děláš psí kusy, aby si tě někdo všiml.:-(
Šmejdit, čenichat, donášet (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 11:03:48
(a to i zadara) je oblíbený národní sport. Zvrácenost je donášet sám na sebe. I když, zpravidla jde o vychcanou reklamu - dneska už jeden fuckt neví...
drbna (mudd - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 11:08:03
Nasi kdysi rikali jednem novinam (myslim ze to byla Vecerni Praha) DRBNA.
Myslim, ze to presne vystihuje tuhle situaci. Bulvar je v podstate institucinalizovana drbna. Misto "Rikala stara Machackova" je "psali v Blesku" a samozrejme k drbum patri "a to vite ze von kdysi ...?"
Uplne vidim tu Kelisovou :-)
Nemyslim, ze by se s tim dalo neco delat, nejsem si uplne jisty, jestli se jedna o donaseni, spis o metamorfovany drbaci instinkt. Ale je pravda, ze ma asi s donasenim spolecne koreny.
Tupadly? (jilm - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 16:39:11
Tam to znám! U Mělníka?
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 16:42:42
Jo tak to jsou přesně oni..:.o))
Drby versus Donášení (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 16:53:31
Taky si myslím ,že mezo drby a donášením je jistá souvislost , tak přesto jsou drby v jádru zdravé a prospěšné, protože oni ve společnosti mají svou funkci. V tomhle článku
http://binarniladin.bloguje.cz/38795_item.php
si z toho sice trochu dělám legraci ale jádro je pravdivé a sociální grooming je skutečně potřeba.
Ovšem , "hlášení" do novin se mi zdá už pčecijen snad až podlé.
. A máš pravdu. DRBNA byla Večerní praha. BTW: nedávno jsem si všiml, že titulka Večerní prahy už je skoro k nerozeznámí od Blesku.
Donašeči? (jjezibaba - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 19:14:06
Nebo taky exhibicionisti..
Je přece bezva pocit, vidět svoje vlastní výplody někde uveřejněné, či dokonce vytištěné (my blogeři to známe, ne?)
Takže koho by nepotěšilo, vidět v novinách věty, které jim člověk sám dodal? Dotyčný si určitě v den D ty noviny koupí a čte příslušný článek znovu a znovu, aby se ujistil, že mu to fakt "vydali".. Dme se pýchou, je vlastně skoro jako opravdový novinář..
Přidání komentáře...